Anotace: Tak si dáme jednu krátkou povídku.

Vlhká letní noc, vyšňořená nespočetným množstvím hvězd, probouzela v Aziře romantickou náladu. Oficiální pozvánka na Velký potlach byla příjemným překvapením a zároveň i oceněním její schopnosti. Dobře věděla, že závistivé kolegyně měly proti její přítomnosti námitky doprovázené nejednou štiplavou poznámkou. Nyní však triumfovala a hodlala svůj triumf vychutnat beze zbytku.
"Tohle vám vyrazí dech," usmívala se, když si do složitě tvarovaného účesu připevňovala nádherný drahokam. Ještě několik kapek vzácného parfému a mohla vyrazit.
Rozmrzelá Borana mířila na pravidelné zasedání s neustálým bručením. Obřadnice byla tvrdou odpůrkyní všech novot a nyní měla sdílet místo s nějakou mladou hadulí, která krom vrtění zadkem nic jiného neumí.
"U všech pulců," hudrovala, když odbočovala na rozcestí u velkého dubu, "tohle jsou divné pořádky. Potlachy, cony, či jak se teď všechny ty módní jazykolamy jmenují. Zatraceně, kdejaká poskočnožka si myslí, že zná řemeslo a zatím, " zlostně mávla rukou a ke své smůle prudce akcelerovala.
Azira si právě upravovala neposlušné ramínko, když se objevila nečekaná překážka. Přes bleskovou reakci nemohla zabránit karambolu, který se naštěstí obešel bez vážnějších následků.
"Káčo jedna pitomá!" vzpamatovala se Borana první. "Kam čumíš?!"
"A co takhle blinkry? Kdo bude ukazovat změnu směru," bránila se Azira.
"Copak nesvítily?"
"Ti vaši svatojánci asi mají vybité baterie," ušklíbla se rozpustile. "Takový archaický krámy."
"Jen se moc neofrňuj. Tvoje blikající lebky také neodpovídají dopravním předpisům."
"No a," odsekla Azira s drzostí mládí. "Zavoláme dopraváky?"
"Copak jsi padlá na hlavu. Chceš přijít o papíry?"
"Hmm."
"Nic se nám nestalo, tak proč vyhledávat maléry. Raději na to pěkně rychle zapomeň."
Azira obdařila stařenu oslňujícím úsměvem. "Jste docela dobrá. Kdo by to řekl do takové...," zarazila se.
"Jedule," doplnila Borana. "Jen si nemysli, děvenko, že nevím co si o mě myslíš. No, však se taky dočkáš."
"Já to tak nemyslela," vydechla omluvně. "Vždycky moc mluvím."
"Tak sklapni tu svoji roztomilou pusinku a podívej se, co se dá dělat s těmi našimi pochroumanými miláčky."
"Moc ne," vzdychla Azira bezmocně. "Tohle nespravíme."
"Žádná škoda děvče," objala ji konejšivě kolem ramen. "Nějak si poradíme."
"Když myslíte," špitla Azira a odhodlaně vklouzla pod ošuntělý plášť, vydávající nevábnou vůni.
"Tratarax mydlifux," zaskřehotala Borana a v příštím okamžiku zůstala poblíž velkého dubu pouze dvě opuštěná, polámaná košťata.

Publikoval(a): Psavec, 9.6.2013