Anotace: Malé drobnosti o síle a koupěchtivosti národa....

Převážná většina z nás si ještě pamatuje dobu předrevoluční.Nákupy v samoobsluhách a malých nevzhledných krámcích s občas neochotnou obsluhou.Rádi jsme poslouchali vyprávění těch šťastlivců, kteří vycestovali za hranice všedních dnů do zemí "za oponou".
Nadšené líčení o velkých ba přímo obrovských nákupních střediscích kde si vykořisťovaná dělnická třída chodí nakupovat do takových pojídných košíků."Říkají tomu nákupní vozíky a jsou na mince, ponejvíce na marku , ale prej tam pasuje i naše pětikačka a představte si oni s tím nákupem jezděj až před krám k autu".
Kdepak bychom se "tehdá nadáli", že ona doba blahobytu zavítá také do našich zemí "Koruny České". Čas "bratrství na věčné časy" pominul a spolu s tržním hospodářstvím k nám vtrhnul marketing, reklama i nákupy ve velkém.Na lepší se rychle zvyká a po více jak 20 letech od "sametové" už nikomu nepřipadá divné či zajímavé, takové vymoženosti jako je nedělní nákup. Nákupy ve dne i v noci, dodávka zboží až do domu a jiné podivné vymoženosti.Vzpomínané dovezení nákupu až k autu je dnes zcela normální a běžný jev.Naopak, tam kde to není možné,nás to pohoršuje a uráží. "Oni tady nemaj parkoviště? Jak sem mám teda zajet. To mám ty krámy táhnout v ruce až do auta Mařka?"
Pozvolna, nenápadně a skrytě , leč zcela jistě se z nás stává národ spotřebytelů, reklamních nadšenců a internetových fanatiků.Předvánoční nákupní horečky v dřívějších letech provázely fronty na dnes běžné a volně dostupné ovoce jako jsou například banány, pomeranče ,nebo třeba fíky.Prostě shánění různého "nezbytného a nedostatkového zboží" , či podpůltový prodej byl součástí oněch dnů.(Na kubánské kyselé pomeranče vzpomínám dodnes s nepříjemnou nostalgií i husí kůží pocelém těle.)
V současnosti přeznamenává příchod Vánoc, hromadné nájezdy tisícovek aut k megastorům všeho druhu.Jsem Čech a spotřebitel, tedy žádná anomálie ani vyjímka. Jezdím do nákupních center stejně tak , jako převážná většina mých spoluobčanů. A stejně jako většina nemám rád ,když se musím pro zboží do svého vozíčku drát přes další desítky koupěchtivců , vláčejících rovněž svoje nákupní vozy mezi nekonečně dlouhými regály a pulty se zbožím.Tak jako léta minulá i letos jsem však musel nechuť překonat a před Vánoci absolvovat svůj díl nákupní horečky, nekonečných front a tlačenic u kasy.
Na první Svátek vánoční Boží hod, byla všechna velká nákupní centra v našem okresním městečku uzavřena. Marketingoví manažeři správně předpokládali, že zásoby nákupních maniaků, "ten jeden den vydrží". Leč den druhý vánoční o Svatém Štěpánu už se časně z rána sjížděli vyprahlí nákupčí pro nové zásoby.Stejně tak já coby vzorný spotřebitel jsem nasedl do svého autíčka a vyrazil pro nezbytné zásoby.K mému nemalému údivu , bylo takových "ranních ptáčat"jako já dost a dost.Sjížděli se ze všech stran, ačkoli byl den sváteční a časně z rána. S mírným mrazení v zádech značky "to zas bude všude narváno", jsem se vydal do nitra obchodu.K mému údivu nakupjících ještě nebylo tolik,kolik bych předpokládal. Vcelku rychle jsem nakoupil všechny "nezbytné a potřebé potraviny", dle přiloženého návodu od mé drahé polovičky a vyjel na parkoviště. Čas vánoční a nezvyle slušné počasí s nesměle vykukujícím sluníčkem ve mně vykřesalo pohodovou náladu i chuť nikam nespěchat. Odložil jsem tedy nákup do auta a vydal se zpět do nitra nákupního střediska, tentokrát jen pro kávu a svůj oblíbený doutníček.Takto vyzbrojen jal jsem se postávati u vchodu, hned vedle řady vozíčků, připravených pro spěchající koupěchtivé příchozí.
Snad dobrá nálada , pocit klidu a pohody mne přiměl k pozorování příchozích i jejich počínání při výběru vozíku přede mnou.Po chvilkovém pozorování mne zaujal vozík s vadným kolečkem, který svého dočasného majitele začal při použití neposlouchat. Zkrátka dělal si, co se mu zlíbilo a jel si kam chtěl on, pohříchu zcela opačným směrem než-li ta směšně poskakující postava u držadla.
Uskrl jsem přeslazené kávy , potáhl z doutníku a královsky se začal bavit pozorováním reakce příchozích, kteří si omylem vyzvedli onen neposlušný vozík.
První , postarší dobře oblečená dáma s výrazem jež nenechával nikoho na pochybách o jejích potřebách okamžitého doplnění zásob, si vyzvedla vozík a zamířila ke vchodu. Leč vozíček začal odmlouvat.Chvilku nevěřícně zkoušela napravit jeho nesprávný směr jakoby nevěřila , že ji míní něco neposlouchat.Po krátkém zápasu, nakvašeně dostrkala neposlušný čtyřkoník do řady a vzala si jiný, který neopomněla okamžitě a velmi rázně vyzkoušet.
Můj tvrdohlavý přítel zůstal vyčítavě stát na začátku řady. Číhal na další oběť.Nemusel čekat dlouho. Jako druzí vyzvedly vozík dvě od pohledu velmi úspěšně vypadající ,mladé ženy.Jejich vzhled , oblečení , způsob chůze i decetní chování měli každému říci, na první pohled,"jsme in a v pohodě", tak , jak po nás doba žádá.V družném ´hovoru nevěnovaly příliš pozornosti, kterýže vozík vytáhnou z řady , nač také že, vždyť všechno je "fajn a v pohodě"...nebylo. Po ujetí doslova několika kroků začal neposlušný koš na kolečkách opět své představení. Jedna z dam začala nevěřícně cloumat vozíkem v němém údivu , že něco si dovolilo neposlouchat její záměr. Dvakrát, třikrát nakvašeně zacloumala držadlem s doplňujícím komentářem, který zcela odporoval jejímu vzhledu."Hele vole, vono to nějak nejede", načež druhá přihlížející dáma zkušeně odtušila, "asi je nějakej blbej , dej ho zpátky a vem jinej". Na což by ta první , sama určitě nepřišla.
Dalším v řadě obětí byl svalovec něco kolem metru devadesát a váhy blížící se hmotnosti čtyř pytlů cementu, (dle nových norem naší Evropské únie)Na krátko ostříhaný s nezbytnou náušnicí v levém ušním boltci a výrazem obličeje, jež říkal všem okolo "není radno odporovat mým záměrů." Energicky vytáhl vozík z řady a zamířil s ním ke vchodu. Ouha, kámen úrazu, náš milý vozík chtěl zrovna v tu chvíli na druhou stranu.Svalovec s ním chviklu smíkal požadovaným směrem ale nezbedník ne a ne poslechnot, za žádnou cenu. Zvrhle a poťouchle mne napadlo, že snad s mocným zařváním a naběhlými žílami , zvedne vozík a nad hlavou jej odnese do prodejny.Nestalo se tak , bohužel, žádné představení pro mou škodolibě přihlížející maličkost se nekonalo.Obr chvíli nevěřícně hleděl kolem sebe zarputilým pohledem ve stylu "kdo si to dovolil?" Snad čekal , že uvidí někde za rohem vykukovat párek potměšilých šibalů , bavících se královsky na jeho účet.
Avšak nikde nikdo, jen kolemjdoucí z nichž sem tam někdo sjel nezůčastněným nic neříkajícím pohledem rozlobeného najitele vozíku.Ještě okamžik nevěřícně zíral kolem sebe, načež zuřivě dosmýkal vozík zpět do řady a prudkým trhnutím jej vrazil do stěny ostatních až celá řada poskočila v děsivém třesku.
Výborně jsem se bavil, leč opatrně jsem kryl svůj pobavený úšklebek před zraky rozzuřeného hromotluka , na kterém se v tuhle chvíli dal klidně usmažit šťavnatý steak.Chystal jsem se dále bavit sledováním neposlušného vozíku , ale vycházející vozíčkáři rázem zmařili moji "nevinnou zábavu".Jeden z nich zaklapl svůj vozík do mého vadného přítele a bylo po legraci.
Chvilku jsem zmateně a nerozhodně postával vedle řady pojídných košů a přemýšlel o své míře škodolibosti.
Je tak malá , aby tohle představení stačilo, či tak hladová , abych trochu pomohl osudu a uvolnil vozík skrytý v řadě dalších. Dle předpokladu zvítězilo mé škodolibější já , které nelenilo a jalo se hbitě uvolňovat vadného darebu vhozením nezbytné mince a jeho přesunutím na okraj řady.Byl čas nejvyšší, neboť se blížila další oběť.Dvojice , ruku v ruce s dvěma malými dětmi.
Sportovně vyhlížející rodinka , on i ona v moderních větrových bundách s módními batůžky na zádech. Každý za ruku s dítětem od čtyř do osmi let. Hlava rodiny , dobře stavěný mladý muž , předal starší s obou dětí manželce a uchopivše vozík začal jej tlačit směrem ke vchodu. Můj čtyřkolý přítel ovšem zarputile , dle své tradice , chtěl na druhou stranu. Chvilku se takhle přetahovali až muži došla trpělivost. Při jeho tělesných proporcích jsem čekal , že smýkne nakvašeně vozíkem tvrdě do řady. K mému údivu se ale pobaveně rozhlédl kolem a opatrně , lehce po dvou bočních kolech , dovezl vozík zpět do řady.Tam jej v absolutním klidu vyměnil za jiný a v ruku v ruce s maželkou i dětmi vešli spokojeně do prodejny.Vzalo mi to trochu vítr s plachet, ačkoli na druhou stranu mě potěšilo vědomí, že jsou ještě mezi námi jedinci vyrovnaní a schopní smysluplného života. Dávající svým potomkům, ten správný příklad chování a jednání i v mezních situacích.
Rodinka odešla , vozík zůstal a já se hodlal dále soustředit na jeho další počínání. Nepříjemné pálení mezi dvěma konečky prstů mi připomnělo, že držím v ruce zbyteček doutníku a hrnek vychladlé kávy, dá-li se ten studený , černý zbytek čehosi, nazvat takto honosně.
To vše mi připomnělo mé povinnosti a čas, který neúprosně běží. Zklamaně jsem tedy zamáčkl zbytek doutníku , vyhodil kelímek a odjel domů , vyložit svůj dnešní díl koupěchtivého snažení.

P.S.
Snad rok příští přinese o něco lepší podmínky k životu obyčejného člověka a spotřebitele. Pokud ne , co naděláme. Zbývá tedy , jen doufat v to lepší a dále se bavit drobnými radostmi jež přináší sám život a chování nás "stále hladových spotřebitelů, koupěchtivců a hledačů slev". Tak zatím.....

Publikoval(a): Taren, 15.3.2014