Anotace: ...

Za tohle Ti patří dík

V poslední době je můj život jako procházka zahradou plnou trnitých růží. Nic se nedaří tak, jak by mělo. S mou nejlepší kamarádkou Annet jsem se pohádala. Já vím, byla to moje chyba, ale nedokážu si to sama sobě vyčítat. Ztratila jsem ji. Cítím se mizerně. A takhle pochmurný, byl i dnešní den.
Začínal však docela normálně. Ráno do školy, tam se nějak vyhnout Annet a přetrpět všechny ty hodiny nudného učení. Na tohle už jsem byla zvyklá. Když jsem přišla domů, nikdo tam nebyl. Nechtěla jsem tam zůstávat sama, a tak jsem se šla projít. Bylo docela šero. Ponurý čas, zima a hustá bílá mlha. Na jaro to bylo nezvyklé. Rozvažovala jsem, jestli ta procházka za to vůbec stojí, ale já jsem prostě nemohla doma zůstat.
Tuhle cestičku do nedalekého lesa jsem už znala nazpaměť. Les mě vždycky uklidnil a dodal mi sílu to přežít. Byl moje spása. Procházela jsem se mezi stromy dlouho do večera, až mě to překvapilo, kolik už uběhlo času. Všude byl klid a ticho jako v hrobě. Pro tenhle les, který jsem znala od dětství to bylo zvláštní. Vždycky byl tak živý, plný zpívajících ptáčků ukrytých v bohatých korunách stromů. Taky byl vždycky plný maličkých tvorečků.
Najednou jsem za sebou uslyšela něčí kroky. Stále se přibližovaly a já dostala strach. Rychle jsem se otočila, abych zjistila, kdo to za mnou tak zlehka našlapuje. Kdesi za stromem se mihla dívka. Vypadala úplně jako Annet. Ale co by tu dělala? Do lesa nikdy nechodila. Avšak jsem si byla jistá, že to byla ona.
Les teď vypadal strašidelně, jako v nějakém nepovedeném hororu. Dala jsem se na útěk. Nevěděla jsem, kam běžím a bylo mi to jedno. Hlavně pryč odsud.
Když v tom jsem zakopla o vystouplý kořen stromu a praštila se do hlavy.
Asi proto, že jsem si tu hádku nedokázala vyčítat, mi ji vyčítal ten nahoře.
Ještě než jsem ztratila vědomí, jsem nad sebou uviděla vystrašenou tvář oné dívky. Annet…

Probudila jsem se v nemocnici. Pamatovala jsem si jen tu tvář. Vím, že to byla Annet, kdo mě v tom lese zachránil. Nikdy jsem jí za to nepoděkovala, ale moje srdce ví, že jí za to patří dík.

Publikoval(a): ChangeLee, 23.5.2014