Anotace: Mendy byla typická žena před třicítkou, která ráda trávila svůj čas s přítelkyní. Jednou to obě na večírku přehnali s alkoholem, a tak nedávali pozor na hrozící nebezpečí. Co se stalo pak si nedokázala odpustit.

Romana ke mně skutečně přišla na večeři. Na příjezdové cestě se ozval burácivý zvuk motoru a já si oddychla, protože jsem měla jistotu, že se neobjeví jiná neočekávaná návštěva. Vysoká postava vstoupila bez pozdravu do pokoje. “Myslela jsem, že už si mě nechtěla nikdy vidět.” S pronesenou větou si vzala chlebíček a posadila se do křesla. Nenávidím ji, i když byla mou nejbližší přítelkyní. “Společná minulost nejde jen tak vymazat, nemyslíš?” Řekla jsem a předstírala, že se před dvěma týdny nic nestalo. Do dvou připravených sklenic jsem nalila šedé rulándské, načež první zmizela v jejích rukou. Tvář se jí postupem času rozjasňovala a začala mi vyprávět co se jí za tu dobu stalo.
Otevřeným oknem ke mě po chvíli dolehl zvuk přijíždějícího auta. Nepokrytě jsem zbledla a ruce se mi samovolně roztřepali. Dveře u řidiče se s prásknutím zavřeli v doprovodném křiku,” ženo jsem doma!”, mého souseda. “Vypadáš hrozně.” Suché konstatování od Romany mě probralo. Uvolnila jsem stisk na opěradlech židle, aniž bych si uvědomila, jak silně jsem je tiskla. Usmála jsem se a pokračovala v konverzaci.Zatímco ona si chodila kupovat parfémi, já se budila se strachem. Na mysl mi přišli vzpomínky co se onehdy stalo.
V neděli jsem se svou nejlepší kamarádkou vyrazila do nočního klubu. Večer probíhal poklidně. A ke konci jsme měli trochu upito. Šli jsme domů, přes opuštěnou louku, a nevšimli si postavy, která nás pronásledovala. Muž skočil po Romaně a pod krk ji vsunul čepel nože. Chtěl abychom mu daly všechny peníze a šperky. “Proč to děláš?” Zeptala jsem se ho. “Hele, mám ženu a děti. Ne každý má tak perfektní život jako vy dvě.” Romana se k němu otočila. “Takže peníze? Jen pro to jsi přišel? To ti nepřijdu dost hezká na to, abys sis se mnou dělal co chceš?” Vyjeveně jsme se na ni oba podívali. Útočník neváhal a hodil ji do trávy. Ona se smála. Muž si rozepínal jednou rukou opasek a druhou tiskl i s nožem na podbřišek ženy pod sebou. Co se to děje? Popadla jsem balvan, kterých se tu válelo hodně a přistoupila k muži, který mi nevěnoval pozornost. Nad jeho hlavou jsem upustila kámen, jenž s křupnutím prorazil lebku a klekla si k rozesmáté Romaně. “Tak to bych do tebe neřekla. Vím, jak první vražda je těžká.” Jaká vražda? Měla pravdu, ten zloděj už nedýchal. Byla jsem v šoku z toho co jsem způsobila, že když mi Romana dávala příkazy, já je plnila bez protestů. Tělo bylo shozeno ze srázu do zkalené vody. Dohodli jsme se, že o tom nikde nebudeme mluvit. Jako poslední jsem směrem k ní zašeptala: “Vůbec tě neznám.”
“To máš pravdu.” Zakřičela a pak propadla další salvě smíchu.
Z myšlenek na minulost mě vytrhlo něčí stěžování. Prý se Romaninu automobilu zadrhává motor. Samozřejmě o tom už vím. Poslala jsem svého spolužáka, aby se jí v něm dnes prohrabal, účtoval si málo.
Má jediná přítelkyně dopila další sklenku vína. Nabídla mi, že by jsme společně zašli zase se někam pobavit. Odmítla bych, kdyby mi dala prostor k mluvení. “ Můžeme si zopakovat minulou noc, víš kolik podobných lidí se venku najde?”
“Proč to děláš?” Před měsícem bych byla vystrašená z jejích úmyslů, ale můj hlas zněl teď mrtvě. “Kvůli adrenalinu. Možná i pro ten pocit, když ti pod rukou uniká něčí život. Navíc dělám správnou věc, protože ten člověk by páchal další zlo. Vždycky jsem si myslela, že jsi slabá Mendy, ale teď vím, že do toho můžeme jít společně.” Abych řekla pravdu její slova mě překvapila a utvrdila v mém přesvědčení, že je blázen.
Zabila jsem muže, který měl rodinu, jen kvůli Romaně. Tehdy jsem myslela, že ji zachraňuji před znásilněním.
Den se blížil ke konci a Romana byla v dobré náladě. Tváře se jí červenaly, na problém s autem zapomněla. Rozloučila se se mnou. Domů odjížděla v dobré náladě. Vyjela se svým starším autem na silnici.
Tentokrát jsem se rozvalila na křesle já a vzala si nedotknutelnou sklenku vína. Dneska se vše změní. Už nebudu muset každou chvíli vyhlížet policii. Bát se dlouholetého vězení. Konečně usnu a konečně budu mít šanci zapomenout na minulost. S vypitím skleničky vína se celou ulicí prohnal zvuk výbuchu starého auta, kterému se zadrhával motor. Byla vrah, byla svědkem mé vraždy a kvůli ní jsem teď vrahem já. Věřila jsem, že jí znám. Ach jak naivní jsem byla.

Publikoval(a): Virtual, 1.11.2014