Anotace: Povídka jednoslabičná...Dámy doufám prominou. Jen podotýkám, není to o mé rodině.

Čau. Já jsem Jan. Mám choť i syn je tu, též je Jan.
Pak pes, koc, hus a plot, tam je páv. Jen já ne a ne být děd.
"Hej"! Houk jsem. "Kde máš choť"?
Syn jen prst zved a řek. "Spí".
"To spí furt"? "Jo". Zas kluk.
"Já chci, aby tu byl už též vnuk".
Zas jen prst zved, máv a čet dál. Prst, prst, prst. Zas jen ten prst.
"Co to čteš"? Ptám se. "Prst a choť".
Blb já řkouc si. A zas jsem kop. Kop, kop, kop a je tu plyn. A chlad je pryč.
Pak jen ten vnuk a je fajn.
Můj syn je svůj. Jak má prst, hned je tam, kde má být. Ucho, nos a co já vím?
Teď je klid, tak se ptám. "Jsem již děd"? Řek, že ne.
Já řkouc."Nech prst bejt, strč tam brk".
Syn kouk, stál tam hus. On se zved a hned krad brk.
Já dím. "Čí tys asi syn? Ten brk je do dek"!!! A já už měl pryč dech.
"Svůj brk máš, tak ho vem a strč ho tam"!
Byl tam ten plot a páv. Brk jak brk, řek kluk a šel rvát. Páv řval.
Pak se kouk a měl šok. Já mu řek. "Ten brk ne, nech ho bejt".
On jen kýv a šel dom. No jak jsem řek, je to blb. Já dal kouř a pak mok.
Syn má gauč, prst, brk a choť. Dal brk v gauč a zas ten prst.
A já???
JSEM ZAS KMET A NE DĚD.:(((

Publikoval(a): JirkaJ, 28.12.2014