Anotace: První sepsání Vincentovo stavů, které jím drásají.

Padla poslední hodina a já stále hledím na prázdný list papíru. Okolo se rozléhá niterné ticho, slyším pouze svůj dech. Z povzdálí pravidelně odtikávají hodiny, ptáci za oknem již přestaly zpívat. Svícen vyhasl a já se domnívám, že již ze základů tohoto domu, je cítit jakási..zoufalost.
Veškeré odhodlání ze mne již vyprchalo. Vstávám od prachem nasáklého kusu papíru a ulehám na pohovku. Cítím se bezradný. Přijdu si jako starý člověk v mladém těle. Pomalu se zvedám z příliš tvrdé pohovky a blížím se k zrcadlu. Stojím před zrcadlem a hledím na svůj odraz. Zahlcují mne pochyby, zda-li jsem to vážně já. Vím, že ano, ale stále tu něco nehraje. Sleduji ty oči, hledím na svůj odraz a on hledí na mne. Po těle mi běží mráz. Stále pozorně sleduji ten obličej, něco je tu jinak. Nepříčetný výraz se náhle změní ve vyšinutý smích. Necítím se pobaven, nikoliv vystrašen. Odcházím od zrcadla, ale můj odraz tam stále zůstává. Sleduji ho z povzdálí. Co je to jen za výraz..Smích ustává a nahrazuje ho pochmurný hněv. Urychleně toužím opustit onen dům, jelikož v něm už nechci nadále být. Odebírám se ke dveřím a vnikám do temné ulice. Příjemný noční vánek mi osouší pot řinoucí se z čela, když v tom se mi mírně zatmí před očima. Párkrát zamrkám a jediné co před sebou vidím, je nějaký předmět, nebo snad člověk? Když můj rozmazaný zrak pomine, vidím sebe, v zrcadle, v mém domě.

Publikoval(a): Petty Van Malloy, 19.9.2015