Anotace: Není dobré pohlavkovat žvýkající děti.

Ten sousedův chlapec byl pokřtěn jako Albert.
Do dvou let měl v puse nejraději matčiny pevné prsní bradavky.
Doba mateřského kojení skončila.
Matčiny prsa nahradila malá láhev se sunarem a namísto bradavek se musel spokojit s měkkým latexovým dudlíkem.
Jakmile Albert vycucal obsah láhve tak se prvními zoubky zakousl do dudlíku.
Pomalu jej začal přežvykovat, jenže jeho chuť nebyla nic moc. Docela se mu to ale zalíbilo.
Matka pro to neměla pochopení, i když uznala, že to zoubkům, které malého v dásních zajisté hodně tlačily, než celé vylezly, může být jistě prospěšné.
Jednoduše mu láhev po vypití vzala.
Hoch začal řvát jako by jej na nože brali, když neměl v puse svoji oblíbenou věc.

Matka ten srdceryvný pláč snášela s mateřskou trpělivostí a otec z něj pomalu šílel. Tak moc mu šel na nervy.
Jednoho dne dostal nápad.
Což tak dát tomu malému řvounovi do pusy opravdovou žvýkačku? Jak myslel, tak i udělal a jednoho dne koupil balíček žvýkaček Chewing gum peppermint.
Rozbalil jej a jednu žvýkačku vložil synkovi do úst.

Albert si s jistým znepokojením nechal do úst strčit tu podivnou placatou věc.
Nevěděl o co jde, ale začalo mu to vonět a příjemně pálit, netušil, co by s tím měl dělat, přestože již měl dostatečně vypěstovaný žvýkací instinkt od dudlíku.
Táta si proto vzal také jeden plátek žvýkačky a předvedl názorně svému capartovi názorně co se s tím neznámým musí v puse udělat.
"Tak žvýkej synu. Ano takhle! Jak to vidíš u mne. Takto a takhle", mluvil otec a mlel panty nahoru a dolů a doleva a doprava a nakonec se předvedl jako umělec a vyfoukl před ním nádhernou bublinu, která se mu přilepila na nos a zarostlou tvář.
Albert byl z toho nadšený a tátu okamžitě pochopil, jak má mlet panty nahoru a dolů a doleva a doprava, jen tu bublinu ne a ne udělat, ale i tak byl spokojený a klidný a od té chvíle nezaplakal.
Každý den masíroval dásně žvýkačkou a tak mu všechny zoubky velmi rychle prakticky bez bolesti vylezly.
Měl nádherný kukuč a stejný úsměv.
Doma zavládla pohoda a radost z rodinného života.
Rodiče měli být právem na co pyšní.

Albert se stal na žvýkačkách naprosto závislý.
Vyrostl na nich.
Nevyžadoval, jako jiné děti, jinačí sladkosti, žádná koko a kokinka, chtěl jen zelené žvýkačky Chewing gum peppermint.
Právě pro tu svoji závislost na žvýkačkách dostal později od někoho přezdívku Žvejk.

Ale to nijak nevadilo ani rodičům a ani jemu.
Nevadilo to ani paní ředitelce a učitelkám ve školce, naopak mezi svými vrstevníky byl uznávaný jako malý King, který občas před někým nečekaně vyfoukl z pusy nazelenalou bublinu a měl opravdovou radost z toho, když hlasitě praskla a polepila mu usměvavou tvářičku, ale nedokázal dětem vysvětlit jak to dělá, když se jej na to plny zvědavosti ptaly.

Ve školním věku to měl již mnohem těžší.
Ředitel školy ani učitelé neměli pro jeho slabost ve žvýkání žádné pochopení a tak než ze školy v posledním ročníku vyšel, schytal od některých vyučujících více a od jiných méně pohlavků, po kterých mu občas z úst vypadla žvýkačka na podlahu a musel ji před třídou potupně zvednout, zabalit do papíru a vhodit do koše na odpadky.
Nikdo nemohl tušit jak takový, údajně výchovný pohlavek spojený se ztrátou jeho oblíbené žvýkačky, navždy poznamená a změní jeho psychiku.

Po střední škole vystudoval i Vysokou.
Vybral si fakultu lékařství a po úspěšných zkouškách, atestacích a letech praxe, se stal uznávaným chirurgem. Žvýkačku měl v ústech i při operačních výkonech, ale nikdo se neodvážil proti tomu něco namítnout, že by mohl třeba na pacienta ubryndnout slinu.

Pan doktor Albert, řečený Žvejk, byl kapacita.
Vždy elegantně oblečený, usměvavý, milý, klidný a hodný na lidi kolem sebe, ale jen na ty, u kterých spatřil jak melou panty nahoru dolů a doleva a doprava, zkrátka měl rád ty žvýkající a nežvýkajícími začal opovrhovat.
Na ty měl od povinné školní docházky vztek, nezapomněl a neodpustil to ani sám sobě, natož jim, tu potupu, kterou pociťoval po každém pohlavku, při kterém mu sem tam vylétla z pusy oblíbená žvýkačka Chewing gum peppermint a následné učitelské donucení na její zvednutí, zabalení a vyhození do koše na odpadky.
Nikdo to netušil, ale již od té doby v něm sílil šílený zločinný zárodek, úmysl, na plán pomsty za svoji pohanu, přestože měl před jménem titul MUDr a složil lékařskou přísahu.

Po nocích se toulal městem se skalpelem v ruce a hledal v potemnělých uličkách potencionální oběti.
Hledal jen ty, co nežvýkali.
Měly se s ním setkat jen proto že byly v nesprávný čas na nesprávném místě bez žvýkačky.
Zpočátku je jen pořezal na obličeji a o něco i oloupil, aby zamaskoval pravý důvod svého šíleného počínání.
Později však přidal na své dlouho skrývané agresivitě a brutalitě. Začal nežvýkavce vraždit.
Město ovládla panika a zděšení, útoků neznámého maniaka přibývalo.
Přepadené nechal odejít jen v případě, když na jeho otázku: "Máš žvýkačku?", odpověděli "Ano!", a ukázali balíček žvýkaček.
Sebral jim jen jednu a mohli jít.
Tito později vypověděli na policii, že násilníkův dech silně voněl po peppermintu.

Jeden policista si vybavil den, kdy byl operován s kýlou a že ten doktor se na něj usmíval a žvýkal jak malý kluk a když se nad něj naklonil tak jeho dech voněl taky po peppermintu!
Okamžitě to nahlásil nadřízeným a tak se rozjela v tichosti pátrací akce po lékaři chirurgovi, který při operaci žvýká.
Za dva dny policie slavila úspěch.
Podezřelý lékař byl zadržen, vyslechnut, následně obžalován z mnoha trestných činů a vzat do vazby.

Pobouřená veřejnost, hnána bulvárními krvelačnými novináři, si žádala vidět jeho hlavu na špalku.
Zanedlouho zasedl soud, zasedla porota.
Ta ústy svého předsedy oznámila soudci, že se usnesla na tom, že obžalovaný je ve všech bodech obžaloby vinen.
Obhájce neuspěl s námitkou, že jeho mandát byl v době páchání těchto činů nepříčetný.
"Přece není normální, že někdo, byť je tak akademicky vzdělán, aby pro žvýkačku přepadal lidi a připravil je o život, když mu jednu nedají!"
Neuspěl.
Doktor Albert se v soudní síni ke všem případům vyjádřil a přiznal.
Ne pod tíhou důkazů, ale z prosté abstinence žvýkačky.
Soudce neváhal a vynesl rozsudek.
Trest smrti oběšením.
Odsouzený bude viset se svázanýma rukama a nohama.

Před popravou dostal možnost vyslovit poslední přání.
Požadoval balíček žvýkaček Chewing gum peppermint.
Do pusy si nacpal všech pět plátků a cítil se báječně.
Mlel panty nahoru a dolů a doleva a doprava a sem tam vyfoukl obrovskou bublinu, pusu měl plnou žvýkačky.
Když mu ale kat nasadil lano s těžkým uzlem na krk, tak dostal hysterický záchvat.
Řval, brečel a prosil kata o poslední laskavost.
Že musí vyplivnout žvýkačku na zem, ale že byl zvyklý na čistotu, aby ji kat zvedl a zabalil do papírku a vyhodil do odpadkového koše za něj, když má svázané ruce za zády.
Kat to nechápal.
"Vždyť jste ty žvýkačky chtěl, tak co na tom jestli je budete mít v ústech nebo ne? Proč je chcete vyplivnout?"
Odpověď jej nejen udivila, ale i usadila.
"Víte, já bych se s ní nerad udusil!Ona by mi mohla zaskočit v krku jakmile ztratím pevnou půdu pod nohama!"

Publikoval(a): Tonyend, 12.10.2015