Anotace: inspirováno mými nočními můrami, jen přepsáno do smysluplné podoby

Ocitl jsem se v lesích okolo bývalé psychiatrické léčebny. Kolem nikdo nebyl, tak jsme šel dovnitř. Otevřel jsem velké vchodové dveře a ocitl se v dlouhé tmavé chodbě. Všude ležely rozházené papíry, židle, stoly, a lehátka. Šel jsem dál, když vtom jsem došel ke schodišti. Slyšel jsem ze shora nějaký hluk, tak jsem se rozhodl, že se podívám co by to mohli být. Šel jsem nahoru po schodech a dostal jsem se do další dlouhé a tmavé chodby. Vpravo za prosklenými dveřmi jsem uviděl světlo. Šel jsem tedy blíž abych zjistil co to je. zarazilo mě co jsem uviděl. V krásně vyzdobené místnosti seděli všichni mí přátelé a dívali se na televizi. Sedl jsem si tedy k nim a díval se také. V tom se sám přepl program a z televize začali vylézat šedé vyhublé přízraky v bílích nemocničních pláštích, s dlouhými černými vlasy a černými vykřičenými obličeji. Okamžitě jsme se dali na úťek. Útíkali jsem tou dlouhou ponurou chodbou až k proskleným zamčeným dveřím. Nešli prorazit, měli tvrzené sklo, naštěstí vedle byli otevřené další dveře ke schodišti. Ihned jsem se do nich rozběhl, ale moji přátelé to již nestihli. Dostali je přízraky. Utíkal jsem tedy dolu ze schodů. Doběhl jsem až do přízemí a ocitl se v další ponuré a prázdné chodbě. Ale nebyl jsem tak docela sám. Na konci chodby stála panenka. Dřevěná, v růžovích šatech, ale trochu obouchaná. Ihned se ke mně rozběhla. Spanikařil jsem. Naproti mně bylo několik dveří. Ihned jsem je začal zkoušet otevřít. Všechny byli zamčené, až na jedny. Vběhl jsem tedy dovnitř a zamkl je zevnitř. Ocitl jsem se v podivné místnosti která barvami, nábytkem a zdobením připomínala lunapark z 20. let. Byli tam dlouhé dřevěné schody nahoru, jediná cesta dál. Pomalu jsem se vydal nahoru. Když jsem došel na konec, ocitl jsem se před proapstí dolu. Naproti mně byla římsa, když v tom se rozrazili dveře a dovnitř vběhla ona panenka. Na nic jsem nečekal a skočil na římsu, aby se zamnou panenka nedostala. Šel jsem dál po římse a vedle mě se začali objevovat okna. Postupně se začala otevírat a v nich byli tváře mrtvích a hnijících dětí. V tom jsem se probudil a ocitl se ve své posteli doma.

Publikoval(a): davidziak, 20.1.2016