Anotace: Leckdy se stává, že nám některé naschvály v životě úmyslně způsobují jiní lidé.

Je mnohočetná organizace, jejíž jméno sice neznám, ale vím o ní, že její informátoři mají přístup snad ke všem rodinám normálních lidí, ať již jako přátelé či alespoň známí, se kterými se občas prohodí pár slov.
Jedním z tajných zvyků této organizace je dělat některým normálním lidem tzv. "černý puntík", což je, mnohdy i zcela nenápadně provedené, zasažení jejich citů, popřípadě způsobení nějaké jiné újmy.
Je jasné, že mnoho nepříjemných věcí se nám v životě stalo spontánně a nikdo je kvůli nám účelově nezaranžoval, ale jsou naopak i takové, které pro nás byly pečlivě připraveny. A není vždy jednoduché a snad ani možné od sebe tyto dvě skupiny nepříjemností odlišit.
Na následujících řádcích uvedu celou řadu osobních příhod a nechám na vás, které z nich budete považovat za zaranžované jinými lidmi a na které z nich budete nahlížet jako na přirozený vývoj událostí.

Psi (vědělo se, že si zakládám na jejich síle, agresivitě a obranyschopnosti)

Rottweilerka Cinda:

- Byla to krajská vítězka, na což jsme byli hrdí, a jednou jí na pravidelné cestě ze cvičáku napadl a pokousal volně pobíhající boxer. Očividně měl sociální poruchu, protože fenu trhal, jakoby to byl pes; zajímavé bylo, že jsem pak majitele toho boxera opakovaně potkal ve městě.

- Na bonitaci prý Cindu figurant údajně trochu "osolil" a snad dostala horší povahovou známku, než si zasloužila.

- Cindu posílal poradce chovu za krycími psy do vzdálených míst naší republiky, ač bylo dost jiných vhodných v mnohem bližších místech.

Kavkazský ovčák Gero:

- Když byl ještě štěně, sice již opticky velký, ale mentálně nedospělý, někteří kolegové naznačovali, že bude horší, než ostatní "kavkazáci", a kamarád-léčitel pro změnu naznačoval, že asi nebude tvrdý bojovník (měl jsem silnější plemeno, než ostatní lidé, a takovéto "naznačování" mi z mladého psa, který měl být silnější, než ti ostatní, kazilo radost).

- Jedné silvestrovské noci, když byl Gerovi téměř jeden rok, jsme za městem narazili na obrovského psa, vzhledem připomínajícího Irského Vlkodava, který byl mnohem větší, než Gero. Abych se vyhnul předem prohranému boji, začal jsem vydávat zvuky štěněte a Gerovi dal povel, aby si s tím obřím psem hrál, přičemž ten po krátkém zaváhání zavrtěl ocasem a spřátelili jsme se (zajímavou maličkostí bylo, že se ten pes nechtěl vzdalovat od místa u cesty, na kterém jsme na něj narazili, možná tam byl někým odložený).

Rottweiler Bredy:

- Když se v zaměstnání kamerou natáčel zákus psů do ochranného rukávu, Bredyho nenatočili, kdežto ostatní psy ano.

- Na Bredyho, přivázaného v chodbičce u zdi, nečekaně vyvinuli nátlak a stříleli u něj, ale on se nevzdal (už si to nepamatuji přesně, ale kdyby se bál, tak bych si to určitě zapamatoval; jedna osoba mi přitom zabránila přijít k Bredymu včas, abych ho uchránil od střelby z těsné blízkosti).

- Když byl Bredy přivázaný u vrátnice, tak se k němu náhle rozešel jeden člověk s miskou s jídlem, ale Bredy si to jídlo nevzal a zuřivě po tom člověku chňapal (dokonce šel i na cizí lidi, co si s sebou přivedli háravou fenu, kterou očuchal a začal na ní lézt, ale při větším přiblížení se těch lidí z ní slezl a šel na ně, což je vzácnost; pouze při opakovaném krytí fen doma se časem naučil přítomnost cizích lidí nějak tolerovat).

Rottweiler Agar:

- Můj nepřítel, žena, přišla k Agarovi a dávala mu kusy masa se slovy, že se spolu kamarádí.

- Když jsem hledal nějakého jiného psa, nejraději německého ovčáka, pro natočení videa potyčky s Agarem, potkali jsme na cestě člověka s velkým a výrazně nadprůměrně silným německým ovčákem (majícím jméno na 3 písmena a vážícím údajně 60 kg, což bylo přehnané), který poskytnul svého psa pro natáčení, a můj pes prohrával (ostatní němečtí ovčáci, mnohem slabší než tento, Agara nepřemohli).

Bernský salašnický pes Barry:

- Byl jsem hrdý na to, že mi pes chňape po lidech ve vlaku, ale na jednom místě vagónu jsem ho mírnil, aby tam po lidech nechňapal, a právě na tom místě přede mnou schválně udělal jeden člověk určitý provokativní pohyb, na který pes nezareagoval (asi aby mi naznačil, že si můj pes ve vlaku nedává na cizí lidi úplný pozor).

- Došlo k několika situacím, ve kterých jsem měl mít na psa vztek, že není agresivní na cizí lidi (soused stál s několika kočkami přede dveřmi a pes věnoval pozornost kočkám, místo jemu; při hře s fenou, kterou jsme potkali, si na sebe nechal sáhnout od jejího majitele; někdo kolem nás prošel rychlou chůzí a při tom si mladého psa pohladil; někdo k nám přišel s malým pejskem a můj pes věnoval pozornost jemu, místo tomu člověku, a podobně).

Bojová umění

- Když jsem byl mladý a zdravý, tak jsem jeden čas cvičil a něco se naučil, a neměl jsem v tom údobí žádné přímé konflikty s lidmi, kdežto když jsem měl nemocnou a zavázanou ruku, tak se mi asi třikrát stalo, že si na mě někdo dovoloval, ale odbylo se to slovy.

- Chodil jsem cvičit do dvou domů a do každého z nich shodou okolností chodil i špičkový bojovník, na kterého bych nestačil, ani kdybych byl mistr. V prvním domě (měli tam bojový graf s 6 třídami, přičemž ten silný bojovník byl ve 3 třídě a profi karatistu údajně přemohl za 30 vteřin, ale prý by si neporadil, kdyby se na něj najednou sesypali 3 hospodští rváči; a o něco menším cílem byla 4 třída, do které jsem se nakonec dostal) mi vedoucí řekl, že se tomu nejlepšímu bojovníkovi nějak nezdám, a ve druhém domě mě ten nejlepší bojovník pro změnu vyzval k boji "bez chráničů", což se mi nechtělo. Každopádně myšlenka byť jen na potenciálně hrozící střet s takto silnými protivníky kazila atmosféru v těch domech.
Další zajímavou věcí bylo to, že se sestra mého učitele kamarádila s majitelem soukromé ochranky, který kdysi v noci objížděl mnou střežený objekt. Pak mě doma vzbudil svojí návštěvou po té, co jsem usnul po strašném nevyspání. A jednou přijel do firmy mého známého, když jsem mu to tam sám hlídal, a snad se ze začátku netvářil nejpřívětivěji.

- Jedno údobí jsem hodně dal na to, co říká automatická tužka přítele lidového léčitele, a v té době jsem se stýkal s velmi sebevědomým člověkem, majícím občas nějakou tu nepříjemnou poznámku (jednou řekl toto: "Když mě urazíš, musí to mít formu, nebo tě zašlapu do země až do nevidím") a který byl z "Pekelné tajné služby" (jednou mě nechal uklízet holubince z půdy jednoho domu, možná abych si ho spojil i s ptáky). Bylo mi o něm (asi účelově) řečeno, něco jako že se asi umí prát, možná abych se ho trochu bál. A o mnoho let později mi bylo ukázáno, jak na tom ten člověk byl, a nevypadalo to na žádného skutečného machra (byl přibližně jako nejslabší "plnokontaktní bojovník" z prvního domu, nad kterým jsem tenkrát vyhrál, a později jsem se ještě kus zlepšil; kromě toho byl stejně silný, jako můj Barry, což sice není málo, ale ani příliš hodně).
Ten "sebevědomý člověk", můj známý s dvěma "n" vedle sebe ve svém křestním jménu, měl kdysi firmu i plemeno psa s dvěma "e" v jejich názvu. Jednou mě vzal na pravděpodobně zaranžované vymáhání dluhu 300 000,- Kč (asi kvůli zesílení vlivu čísla 3 na mé podvědomí) od člověka snad s dvěma "e" v příjmení končícím na "er" a z vesnice, začínající, stejně jako moje příjmení, od "Ka". A vymáhalo se pro mého známého od "H" ze stejné vesnice (také od "H"), ze které pocházel můj učitel boje, a cestou jsme projeli kolem jeho bydliště. Dlužník údajně neměl celou hotovost a doplácel "nápojem od Bechera" (= dvě "e" a "er" na konci). Při dalším jednání tam údajně byl místo mě jakýsi "Pavlíček" (já jsem Pavel) ze společnosti také s dvěma "e" v jejím názvu. Došlo k několika psychologicky zajímavým maličkostem ("patová situace", ve které jsem buď musel zalhat svému prvnímu známému, tomu sebevědomému, nebo podvést toho druhého, pro kterého se vymáhalo; po té, co si můj první známý vydělal vymáháním, překvapivě řekl urážlivou větu; můj první známý mi nedal žádné peníze, ale malou částku mi dal můj druhý známý).
Po té, co jsem svého "sebevědomého známého" léta neviděl, jsem ho potkal (kontroloval stav svého vozidla na místě, kterým jsem pravidelně procházel) a on mě pozval do svého nového bydliště. Žena, se kterou tehdy žil, měla dvě "e" ve svém příjmení a dvě "n" vedle sebe.

- Když jsem onemocněl a přestal cvičit bojová umění, v pozdějších letech mé spisovatelské činnosti mi byla pravidelně čas od času připomínána (jedna blízká osoba údajně začala cvičit u toho samého učitele, jakého jsem měl v mládí; Pekelný známý mě vzal ke svému zaměstnavateli, který měl na svém autě velkými písmeny napsáno neobvyklé jméno sestry mého učitele; asi také Pekelný známý mi neustále říkal, že umím karate, ačkoli jsem mu neustále opakoval, že ne; kdosi doporučil cvičení bojového umění pro zvýšení sebevědomí, a podobně).

Bonus 1 - Matení obětí

Jedná se o zážitky, které mohly být uměle způsobené někým jiným, či o informace, které mohly být vymyšlené:

- U nás ve sklepě, kam jsem kdysi chodil kouřit, se objevovaly záblesky světla, jasnějšího než to ze žárovky.

- Někteří lidé tvrdili, že mě znají z minulých životů, na což jsem ale neměl žádné vzpomínky.

Bonus 2 - Divné věci

- Už si nemohu vzpomenout, věděl-li někdo, že se chystám v noci k jednomu psímu cvičáku pod lesem za jedním městečkem, ale myslím, že mi "duchové" automatickou tužkou schválili, ať tam jedu. Přijel jsem tam a zůstal se psem v autě, ale on začal vrčet, cenil zuby, zježila se mu srst a díval se do vzdálenosti asi dva metry od nás. Já jsem nic neviděl, byl pouze slyšet zvuk zařinčení řetězu, ale ze zvědavosti jsem Gera vypustil. Chňapal po někom, kdo nebyl vidět, a postupně se vzdaloval. Po chvíli jsem na něj zavolal a on přišel.

- Kdysi mě někdo na výletě na pravidelné místo urazil v jediném okamžiku, kdy jsem byl vzdálený od Bredyho, který mě v případě konfliktu nemohl bránit.

- Když jsem byl sám v noci uvnitř údajně liduprázdného většího objektu, v jediný okamžik, kdy jsem byl vzdálený od Gera, jež zůstal za zavřenými dveřmi venku, a zároveň v jediné nevýhodné poloze na konci chodby (dveře ke Gerovi byly na jejím opačném konci), se z ní začaly ozývat zvuky typu klapnutí dveří, otočení klíče v zámku a podobně. Bál jsem se, ale "proměnil" jsem se a prošel tou chodbou ke Gerovi, přičemž při otevření venkovních dveří a vběhnutí psa dovnitř mi spadl kámen ze srdce.

- Zamlada jedna kamarádka, asi aby zranila mé city, mi jednou cestou ve městě řekla, abych před jejím přítelem řekl, že jsme se potkali náhodou (jako že se mnou nejde úmyslně a plánovaně), což nebyla pravda; tato kamarádka mě před koncem našeho vztahu požádala o 3 tisíce korun za ukradené kolo (asi abych si v podvědomí spojil jí s číslem 3 a kulatým tvarem).

- V mém dětství k nám do baráku lezli cizí lidé. Například jsme v domě zamkli kočku, odjeli pryč, a když jsme se vrátili, běhala venku, takže mezitím zřejmě někdo cizí vešel do domu a ona mu proběhla pod nohama. Nebo mě nečekaně poslali ze školy domů, lehl jsem si do postele, a chvíli po té byly slyšet dveře a kroky. Zavolal jsem "Tati, jsi to ty?", ale ty kroky šly zpátky, opět byly slyšet dveře a pak nic. Samozřejmě otec to nebyl, ale někdo cizí. Kromě toho jednou někdo zvenku odemknul zámek u domovních dveří a zatlačil do nich, ale byly zastrčené, tak se neotevřely. Dost možná to souvisí s tím, že se mi v našem domě stalo pár divných nedobrých věcí:
Jednou se samy od sebe otevřely těžké železné dveře na půdě, ale bezprostředně po té, co jsem vyřknul zaklínadlo z jedné knihy (možná mě přitom někdo pozoroval skrytou kamerou a na dálku je otevřel, aby to vypadalo jako účinek toho zaklínadla). Jindy jsem četl v jakési náboženské knížce a hlas, vycházející "ze zdi", mi řekl, že je panna Maria, a radil mě zabít jednoho chlapce (myslel jsem si, že na mě volá máma, tak hlasitý a jasný ten hlas byl, tak jsem se jí opakovaně chodil ptát, proč na mě volá, a ona odpovídala, že na mě nevolá). Bylo to v pokojíku otce (studoval cizí jazyky a hodně četl, čímž se odlišoval od většiny ostatních lidí), kde asi měl tenkrát odposlech, a dost možná i nějaké to nenápadné "mluvítko".

Jinak "Pekelná tajná služba", oficiální jméno neznám, o nás ví skoro všechno. U kamaráda, na mě nasazeného, kterého jsem navštívil, když jsem měl infekci, si jeho syn hlasitě pomyslel "Říkali, že má infekci" (výjimečně vidím kouskem vlastní duše, kéž by to bylo mnohem častěji) a pak po mém odchodu po mě asi on hodil vajíčko, možná abych se zalekl a už tam nechodil a nemohl je nakazit. Jednou jsem zaslechl útržek rozhovoru, působilo to na mě dojmem, že je někdo mocný, kdo chce, aby byli mí přátelé, a oni ho nechtěli zklamat.

**********
Normální lidé, prosím vás, uvědomte si, že je všechno sledované (včetně natáčení hlavních lesních cest a řady odlehlých míst miniaturními skrytými kamerami) a proto dělejte co nejvíce pro to, abyste před těmi zvědavými parchanty co největší část vašeho soukromí skryli! Nemají právo ho znát.
Pořád musí být někdo z rodiny doma (nikdy nenechávejte psa doma samotného), nikdy se nenechte odlákat z domu (kdyby hrozilo, že dům zůstane prázdný, udělejte cokoliv, aby nezůstal: prostě nepřijdete ke kamarádovi, který pro vás má něco lákavého, ani do práce nebo k lékaři, nedá se nic dělat, protože právě tyto situace mohou být zaranžované kvůli tomu, abyste nechali váš domov nehlídaný).
A když někoho z vás osloví tajná služba, abyste jim podali informace o nějakém členu vaší rodiny nebo jim umožnili přístup k jeho věcem, které eventuálně doma hlídáte, řekněte o tom všem členům vaší rodiny. Mají právo to vědět. Je totiž možné, že když budou všichni lidé dodržovat zabezpečení svého domova svojí neustálou přítomností a nebudou přijímat žádné návštěvy (viz můj článek "Zlaté pravidlo"), ti zvědaví parchanti se budou snažit získat pro spolupráci člena každé rodiny, která jim bude připadat podezřelá.

Dodatek

Po napsání tohoto článku jsem si dodatečně vzpomněl ještě na další okolnosti výše uvedených případů:

- V článku zmíněný případ s "Irským Vlkodavem" byl zajímavý tím, že se dalo předpokládat, že ročního Gera ten obr pravděpodobně napadne jako dospělého psa. Také se dalo předpokládat, že Gero prohraje, protože byl ještě nedospělý. Obří pes při setkání seděl jako odložený (snad to místo vypadalo jako nějaký kruh u cesty), a začal se kamarádit až po nějaké chvíli mého kňučení a Gerovo vrtění ocasem (nejprve se netvářil přátelsky). Možná byl někým na dálku ovládán (například mluvítkem v uších).

- V "prvním domě", kde se cvičila bojová umění, to vedl mladý člověk (asi Pekelný), který konflikty nevyhledával a měl oficiální záznamy, že trénoval bojová umění. Avšak jeho partner, "špičkový bojovník" (s příjmením od "K", souvisejícím s malou šelmou), pravděpodobně žádný oficiální záznam, že něco takového umí, neměl.
Pravidelně se pral a vyhrával. Možná ho Pekelní lidé používali k tomu, aby dělal "Černé puntíky" některým normálním. Kdybyste na něj narazili a byli trochu dobří rváči, stejně by vás porazil. Byl ještě lepší.
V tom domě byli, pokud vím, hlavně tři bojovníci, a jeden z nich mi řekl přibližně to, že raději bojuje s tím nejsilnějším, než s mým učitelem, protože prý má při boji "žluté oči".
Ten "mladý Pekelný člověk" byl míšencem dvou ras, jmenoval se R**** R** a jeho sestra (v té době spolupracovala s lidovým léčitelem od "K" stejného příjmení, jako tehdy moje babi), také kdysi plánující věnovat se bojovým uměním, R*** R**, či česky R*** R**ova. A když ten R**** vybíral možného budoucího boxera, vybral někoho, kdo už tak trochu vypadal předem.
Podle mě Pekelní lidé vybírají své lidi, u kterých je nějaká šance, že uspějí, tak, aby se k tomu opticky i jinak hodili (prostě aby to celé v očích normálních lidí ladilo). Občas použijí někoho se směšným jménem, z národnostní menšiny, malé země či po nějaké nemoci, aby to působilo dojmem svobody, že se může prosadit každý, kdo má talent a vůli.
No a ten "špičkový bojovník z druhého domu", co mě vyzval k boji "bez chráničů", pronesl mírně nepříznivou poznámku, i když žádnou přímou sprostou urážku, o mé příbuzné (možná abych se "chytnul" a mohlo dojít ke konfliktu).

No a kromě toho jsem si vzpomněl na další případy, které mohly být buď černým puntíkem, blbým žertíkem, "povahovým testem" anebo shodou okolností:

- Jedna mladá žena měla německou dogu, která uměla na povel strašit lidi (pes znal dva povely, na první postrašil a na druhý pokousal). A na mě ji v jedné uzavřené místnosti poslala, asi jak moc se budu bát.

- Jiná mladá žena měla pro změnu hada-škrtiče a vědělo se, že k ní pojedu. Když jsem tam dorazil, odložila mě do nějaké místnosti, hada položila na mě a řekla něco jako ať moc nepolykám, nebo víc stáhne, a odešla. Po chvíli se samozřejmě vrátila.

- Kdysi si mě jeden spolužák, uvedený v "Unbelievable Cheats" (konkrétně "the boy on the following picture"), nahrával, a pak mi vyhrožoval, že to pustí jiným lidem nebo dokonce veřejně (zajímavé bylo, že věděl o tom, jakou jsem kvůli tomu udělal scénu doma).

- Chodil jsem cvičit do dvou domů a do každého z nich shodou okolností chodil i špičkový bojovník, na kterého bych nestačil, ani kdybych byl mistr. V prvním domě (měli tam bojový graf s 6 třídami, přičemž ten silný bojovník byl ve 3 třídě a profi karatistu údajně přemohl za 30 vteřin, ale prý by si neporadil, kdyby se na něj najednou sesypali 3 dobří hospodští rváči; a o něco menším cílem byla 4 třída, do které jsem se nakonec dostal) mi vedoucí řekl, že se tomu nejlepšímu bojovníkovi nějak nezdám, a ve druhém domě mě ten nejlepší bojovník pro změnu vyzval k boji "bez chráničů", což se mi nechtělo. Každopádně myšlenka byť jen na potenciálně hrozící střet s takto silnými protivníky kazila atmosféru v těch domech.

- Kdysi dávno se o mě v jedné nemocnici staraly dvě zdravotní sestry. Jedna byla starší a někdo mi o ní řekl, že se snad rozvádí a údajně proto má občas horší náladu. Jednala se mnou poněkud příkřeji a až po skončení léčebné kůry mi řekla, že si nevšimla, že mám vážnější diagnózu, než předpokládala (ta ale byla napsána v mých papírech a kromě toho jsem měl na břiše viditelnou drenáž). No a druhá zdravotní sestra, nejprve myslím jinému pacientovi, a teprve až po té mě, opakovaně legračně pohrozila: "Nebo dostanete na holou."
Otázkou zůstává, mělo-li jednání těchto žen nějakou Pekelnou motivaci. Pokud ano, v prvním případě se mohlo jednat o trošku šikanování normálního člověka, konkrétně o "Černý puntík", a ve druhém možná o test, jak zareaguji, respektive zda mám masochistické vlohy.

- Kdysi jako dítě jsem byl na svatbě v jednom městě a pak nás, mě a jiné dítě (již nevím, které), nechali na noc samotné v bytu tety *****. Ale někdo byl slyšet zvenku na chodbě a myslím, že jsem i zahlédl něčí oko v kukátku, jak se někdo podíval z chodby do toho bytu. Už si ale nevzpomínám, zda mě na to upozornilo to druhé dítě a zda to bylo opakovaně. Vím ale, že jsem se strachy potil a nemohl jsem spát, protože mě napadlo, že se do toho bytu možná někdo vloupe. Pravděpodobně se jednalo jenom o nějakou maličkost, ale nemohu 100% vyloučit, že to bylo účelové, třeba "testovací", postrašení.

- Vzpomněl jsem si na to, co jednou udělala naše rodinná Pekelná přítelkyně, když měli uchovnit Gera. Měla si toho dne vyzvednout auto z mototechny, a pak mě a Gera odvézt na bonitaci. Jenže nejela a nejela. Tak nás nakonec odvezl jeden ze sousedů a ona tam dorazila později. Že by "Černý puntík"?

- Zamlada na nočních jsem vždycky poctivě bděl a spal ve dne. Ale jednou mě po "čtyřiadvacítce" poslali ještě na denní směnu, kde jsem nevyspáním chvílemi upadal do spánku či mrákot. A aby toho nebylo málo, odvezli mě pak ještě na noční (tedy alespoň myslím, že to byl ten samý den), že mě nutně potřebují a prý to mám pro firmu udělat.
Bylo mi slíbeno, že mě v noci nezkontroluje "výjezdovka", jenže zkontrolovala. Vypadalo to jako úplný naschvál. Zmučen nevyspáním jsem si zul boty a polehával, a měl jsem to pak započítáno jako přestupek (asi i se snížením prémií).

- "Pekelná policie" dobře znala můj zdravotní stav a věděla, že bych od jistého datumu nekladl odpor (působí velmi blbým dojmem, když člověk, který napsal knihu o bojových uměních, jenom ustupuje a bojí se). A já sám nevím, jestli dvě noční situace, co se mi před léty staly (v první na mě někdo zakřičel a posvítil baterkou, že jsem zloděj, a pak se vysvětlilo, že se spletli; a ve druhé za mnou kdosi běžel, že jsem mu možná vykradl vilu, a pak viděl, že u sebe nic nemám), byly zaranžované nebo ne.

- Zamlada mě při jízdě na motorce zastavil jeden ožralec a pak mi řekl, že se na ní chce projet, abych mu jí půjčil. A zeptal se mě, jestli neumím karate a jestli ho najednou nepraštím, což bylo divné. Po chvíli toho nechal, ale už si nevzpomenu na detaily.

- Kdysi jsem na své pravidelné cestě potkal někoho, kdo vypadal, jako že potřebuje pomoc. Vrazil jsem do něj pár korun a on mi schválně mezi řečí řekl cosi nechutného a zapamatovatelného, a pak jsem si na to občas vzpomněl, čímž se mi kazila nálada.

- Zamlada jsem hlídal (s Gerem) jedno zdravotnické zařízení a na vrátnici si ke mně přišel nějaký cikán, údajně léčený feťák, opakovaně pro sirky, aby si zapálil cigaretu. A pak mi jednou nabídl cigaretu (značky Marlboro), která mi připadala nepatrně navlhlá. Asi dvě hodiny po jejím vykouření jsem byl nervózní a křečovitý, měl jsem i vyšší krevní tlak. Ještě nějaký čas jsem měl nějaké problémy, nevím, zda to byly výkyvy krevního tlaku, nebo otřesení nervové soustavy, a postupně to vyprchalo. Ten cikán se prý krátce po té, co mi dal tu otrávenou cigaretu, ufetoval k smrti.

- Když už jsem u těch cigaret, jednou mi do jedné nějaký kretén dal malou výbušninu (tzv. "kapslík") a pak se smál, když to bouchlo. Za takovéhle blbé "vtipy" bych nejraději srážel lidi k zemi a na ní je ještě ušlapal.

- Jeden můj známý, co měl v mém dětství chatu ne příliš daleko od té naší, se jmenoval "Lev" (a něco zásadního měl stejně, jako já). Měl přítele Davida, se kterým jsem se nestýkal, a pak Pavla jako já (ten později začal chodit s jistou K********* a jednou k němu přišla jeho známá, co řekla o nějakém muži, že si sám mrská zadek) a druhého s příjmením "K***ka". Ten "Král džungle" měl malinko světlejší vlasy (směrem od normálu ke blond), jeho partnerka byla "Bílá" a ve svém městském bytě měli za souseda slepého starce, ke kterému mě poslali na návštěvu.

- Kdysi jsem chtěl vědět, jakou sílu má velká šelma ve srovnání s rottweilerem. Tak jsem vyrobil peška a v zoologické zahradě jsem se o něj zkoušel přetahovat s tygrem. Byl se mnou spolužák, kterého jsem v pozdějších letech úmyslně postřelil vzduchovkou po té, co na mě začal střílet jako první. Možná vydráždil tygra, když jsem byl těsně u jeho mříží, abych se lekl, když na ně ten tygr skočí.

A ještě se mi vybavily další divné věci:

- Před mnoha léty jeden muž přerazil čelist jednomu mému známému, co se později zabil. Toho muže jsem nikde nepotkával, pouze jednou v čekárně ordinace lékaře. Bavil se s nějakým chlapem a řekl mu, že kdysi dal někomu facku a přerazil mu tím čelist (jednalo se ale o někoho jiného, než byl ten můj známý).

- Kdysi jsem miloval jednu dívku a pak se na malé schůzi, kde jsem byl čekán, objevila nějaká jiná dívka, co jí byla podobná.

- Ve starých letech, kdy jsem jezdil na pravidelný výlet do přírody a nastupoval do "lokálky" na miniaturním, liduprázdném nádraží, tam jednou byla nějaká žena. Dali jsme se spolu do řeči a ona mi řekla, že nějaký člověk (její syn?) pěstoval turistiku a chodil do přírody, a přesto dostal rakovinu.

- Když jsem zamlada v Praze čekal na autobus, byla tam nějaká žena, co mi řekla, že (její dcera?) měla léta nějaké zdravotní problémy, ale ne v roce 1993, kdy pobývala na severní Moravě ve stejném menším městě, jako tehdy já.

- Kdysi jsem měl dva spolužáky, co bydleli vedle sebe a příjmení abou začínalo na "Hr". Jeden z nich byl dobrý kamarád, vždycky se choval skvěle a měl vztah k Přírodě, pouze jednou mě nasadil "japonský klíč", delší dobu držel a přitlačil o něco více, než měl. Snad mě tehdy v krku trochu křuplo.
A s tím druhým jsme se prostřednictvím starého telefonu zkoušeli spojit s nějakými bytostmi z vesmíru. Jednou od telefonu odešel do jiné místnosti a nechal mě u něj samotného. Náhle se z něj ozvala "morseovka". Pak to skončilo a ten spolužák se vrátil. Myslím, že tu "morseovku" asi nějak zařídil, abych si myslel, že to udělaly ty bytosti.
Když už jsem u lidí s příjmením od písmene "H", jednomu z nich jsem kdysi půjčil svojí nabitou pistoli a on s ní s prstem na spoušti mířil na cikány a vyhrožoval, že je zastřelí, čímž mě velmi vyděsil.
A když už jsem u pistolí, jednou mi jednu nabitou k hlavě přiložil jistý Karel B., ale sám nevím, zda na mě měl vztek či zda to byl nějaký test, jak moc se leknu.

Úvaha:

Uvědomil jsem si, že cílem řady "Černých puntíků" je způsobit stav, kdy člověk alespoň na okamžik dostane z místa či živé bytosti, co má rád, nějaký nedobrý pocit.
Pokud něco milujete "úplně čistě", tzn. ani jednou se nestane, že z toho dostanete nějaký výrazněji špatný pocit, je to svým způsobem dokonalou pozitivní součástí vaší osobnosti, tedy vás samotných (můžeme říci vašeho "já"). Jenže takhle 100% bez jediné poskvrny vám to Pekelní lidé samozřejmě nepřejí.
Všiml jsem si, že ať již se k vám jako ke svým normálním přátelům chovali sebelépe, výjimečně najednou "vynechali" (nemají čas, není jim dobře apod.) a/nebo občas řekli něco negativního (věta, ze které vyplývá, že je vaše práce tak trochu k ničemu; připomenutí nějaké nepříjemnosti z vaší minulosti; otázka, jestli jste si za jejich zády nezavolali z jejich telefonu; podezření, že jste se jim možná přehrabovali ve věcech; věta, že kdybyste jim při kouření zapálili dům, museli byste to pak dlouho splácet, a další). Prostě Pekelní lidé asi nemají rádi, když máte všechno "úplně akorát".
Řekněme, že Pekelný člověk, nebo vlastně zejména jeho Pekelná humanoidní duše, nikdy nedostane žádný výrazněji negativní pocit ze svého Pekla. Ale po vás lidech dost možná chce, abyste nějaký takový pocit z vašich lidských věcí občas dostali.

Slovo na závěr:

Možná se vám může zdát, že těch "Čených puntíků" bylo v mém životě až nějak moc. Jenomže když je někdo trochu mimo normu a zároveň i nějak zajímavý, mohou si s ním Pekelní lidé v jeho životě více pohrát.
Samozřejmě, že kromě zlých věcí, popsaných v tomto článku, jsou lidem dělány i jiné. Patří mezi ně zejména občasný dotek či slovo se zlou myšlenkou, stejně tak jako umístění "Pekelné maličkosti" do bytu či domu lidí, která nepatrně zvýší pravděpodobnost, že je nějaké Pekelné bytosti přimějí se nenormálně (za)chovat a/nebo spáchat něco zlého.

Publikoval(a): VolkodavKO, 10.7.2016