Anotace: Následující text je výplodem mé mysli jednoho dopoledne. Vstal jsem brzy, vařil a musel něco napsat. Vzniklo z toho ono situované níže. Byť se na první pohled může titulek zdát jako hororový, celý text je, myslím, celkem zábavný. Jinými slovy vpoho_horor.

Stěží odsunul poklop a bez jediné myšlenky se vrhl do hrozivě pravidelného chřtánu. Stlučen kamennou stěnou se v otřesu vynořil nad hladinu. Nato pohlédl vzhůru. Blankytné nebe se rázem ocitlo v sevření temného okruží, jež nehodlalo propustit ani ten nejtenčí paprsek světla. Pokud hvězdáři celá staletí pátrali po hranicích kosmu, bylo toto snažení vskutku zbůhdarmé mrhání lidským životem. Po dva dny usilovně spílal, rozrážeje si čelist o ostré kameny prázdného prostoru. Jako papírky z dětských skládaček se na ně lepily odpadlé zuby a nehty. V plicích měl spoustu vody jako rozmočený klobouk dříve masitého hřibu. Strašlivě houkal, nadpozemský jekot se řinul sopouchem tunelu až nahoru k jeho ústí; se vším vztekem řval na celé kolo jako odsouzenec, kterému drtí konečky prstů --, a přece nevydal souvislého slova. Ledové proudy docela ochromily jeho tenké nohy a ruce, které ve vodě vlály jako chaluhy severských moří. Srdce mu bilo s usedavou tísní stále pomaleji. Mrazivé jehly zkoušejíc poslední živou hmotu jeho takřka nemohoucího těla udeřily silou kovových hřebů.

Pstruh hynoucí v otrávené bystřině.

Po dva dni, po dva takové dni dýchal naposled


Po dva dni, povídám, chcípal jako pes. --

Publikoval(a): Antoni, 2.9.2016