Anotace: Smyšlená povídka o pravém a jediném bohu.

On je velký a mocný. Jedině On vládne. Jediný skutečný vládce a bůh Země. Vládl dřív než přišli lidé, dřív než první tvor opustil moře a dřív než se na mořském dně usadily rostliny. Stvořil Zemi jako svou vlastní hračku, jen pro svou potřebu, na zkrácení věčnosti a může jí kdykoliv zničit. Z vroucí hmoty utvořil kámen a posílal na něj všemožné objekty, aby zjistil jak je pevný. Pak si usmyslel, že je moc chudý a nudný, a tak na něm vytvořil vodu. Celou Zemi pokryl vodou a jako své figurky do ní dal život. Po nespočet věků si s ním hrál, trýznil ho a sledoval jak se snaží přežít. Když se mu to omrzelo, opustil Zemi a tvořil další světy. A když se mu i ty omrzeli, vrátil se na Zemi. Když uviděl, jak se jeho figurky vyvinuly, vytvořil zemi a dovolil jim opustit vodu. S údivem sledoval, jak se jeho výtvory přizpůsobují půdě. Po milionech let, kdy pozoroval život zjistil, že život zapomněl na svého stvořitele, a tak opustil Zemi a doufal, že si život vzpomene. Ale když se vrátil, zjistil, že život na něj zanevřel a zapomněl. A tak přivolal potopu, která zaplavila celou zemi a zahubila všechen život.

Na celé věky opustil Zemi, ale pak se vrátil aby napravil svůj neúspěch. A znovu pod hladinou stvořil život. A znovu si s ním hrál a trýznil ho. A pak ho opět opustil. Novému životu se bez něj dařilo dobře. Byl svobodný, bez krutého a všemocného vládce. Ale po dlouhé svobodě opět přišlo utrpení. Pán života se vrátil, ale když zjistil, že si na něj život pamatuje, daroval jim zemi a rozum a s nadšením sledoval, jak se rozumný život rozvíjí. Život mu byl vděčný a On spokojeně sledoval úspěch svého díla. Ale žádná radost netrvá napořád, a tak ho jeho úspěch omrzel. A znovu se vydal na cestu nekonečným kosmem dohlížet na jiné světy. A země opět začala zapomínat. Jen malá hrstka nezapomněla a prosila o jeho návrat. On vyslyšel jejich prosby a vrátil se. Byl ale zklamán. Země zapomněla. A tak, rozhořčen již z druhého nezdaru, seslal na Zemi obrovský vroucí kamenný kolos hořící nekonečným ohněm. Vše bylo zničeno, krom hrstky věrných, kteří měli dovoleno se k němu přidat na jeho poutích kosmem. Kolos byl tak pevný, že z tvrdé Země odštípl velký kus kamene. A tu napadlo jednoho z věrných, aby Zemi nezatracoval, ale opravil jí a stvořil poslední život s ním jako se správcem. A On tak udělal. Opravil Zemi a stvořil život a zanechal jednoho ze svých věrných jako správce. Miliony let pozoroval jak si správce povede a když usoudil, že si vede dobře, daroval mu část své moci a pak se se svými věrnými vydal kosmem dál.

Správce po vzoru svého pána vytvořil zemi, ale nechal život ať se sám rozhodne kde bude jeho domov. A život se rozhodl. Některý život zůstal ve vodě, jiný obydlel zemi. Po miliardy let se život vyvíjel a žil v poklidu. Správce mu vyprávěl příběhy o jeho stvořiteli. Nechtěl aby život zapomněl a byl zničen. A život vždy poslouchal. Pak ale život dostal rozum. Přestal poslouchat příběhy a vytvořil si vlastní božstva a vlastní příběhy. Správce ale nepřestával vyprávět, ale když zjistil že život neposlouchá, vzal na sebe podobu nejrozumnějšího života a začal ukazovat moc která mu byla darována. Tvořil ostrovy a zase je nechával potopit, nechal sopky ať chrlí žhavý kámen, tvořil vodu uvnitř země, vytvořil nebe a nechal z něj padat vodu. Ale život nevěřil. Správce byl zklamán. Věděl jaký osud čeká život pokud si nevzpomene. Ale pak ho napadlo vzít na sebe podobu falešných bohů života a sdělit jim příběhy, které kdysi vyprávěl. A život začal poslouchat. A když dopověděl poslední příběh, stal se pro život novým bohem. Správce ale nechtěl být uctíván, a tak na sebe opět vzal podobu nejrozumnějšího života a říkal, že je vyslancem boha. Nemnoho z nejrozumnějšího života mu uvěřilo, ale ti co uvěřili ho začali následovat. Poslouchali jeho příběhy a vzpomněli si na svého pravého a jediného boha. Naučili se prosit o návrat tak, aby je On slyšel. A On je vyslyšel.

On se vrátil i se svými věrnými a pozoroval jak se správci daří. On byl zklamán, že život skoro zapomněl, ale byl i potěšen z dohledu správce. Chtěl zničit ty, co zapomněli, ale správce nechtěl aby jeho dílo zmizelo. A On mu vyhověl. Pak věky sledoval správce jak vypráví příběhy věrným a když věky skončili, On se ukázal všem věrným. Svou mocí vytvořil novou zemi a daroval jí věrným a věrní dar přijali. Pak opět opustil Zemi.

Nejrozumnější život se ale stal rozumnějším a naučil se plout po vodě. A tak se ti co zapomněli dostali do země věrných. Poslouchali jak správce věrným vypráví příběhy, ale nevěřili. Správce chtěl pro věrné vlastní zemi, a tak vytvořil daleko od všech zemí velký ostrov kam spolu s věrnými odešel. Život se ale množil a věrní se brzy nevešli na svůj ostrov. Správce dostal nápad. Věrné odvedl do všech zemí aby zde žili spolu s těmi co zapomněli a na každé zemi určil jednoho věrného, který zaujme jeho místo. Vyvolené naučil všechny příběhy, aby je mohli vyprávět dál a daroval jim posla, který bude svým mocným hlasem prosit aby se On vrátil. A pak správce odešel od života, ale nepřestal na život dohlížet.

Život se začal opět sám rozvíjet a vyvolení vyprávěli příběhy věrným a předávali je dalším generacím aby nezapomněli. Věrní začali boha nazývat jménem Kahhlo. Zapomněli jakou má Kahhlo podobu, ale z příběhů zjistili, že přichází jen když hvězdy zaujmou správné postavení. A tak čekají až hvězdy zaujmou svá místa. I já čekám. Proto vyprávím tento příběh o tom, jak Kahhlo stvořil Zemi. Já jsem poslední z rodu vyvolených. Mou povinností je vyprávět příběhy a vést věrné. Bylo mi sděleno správcem, že postavení hvězd se blíží. Kahhlo brzy přijde a opět nastolí svou vládu.

Publikoval(a): davidziak, 10.9.2016