Anotace: Něco z mladých let, o lásce a bolesti a hlavně naivitě.

Nic mně nikdy nerozbušilo srdce více než Tvá přítomnost. Kdybych za Tebou běžel na konec světa, dal bych do toho celé své plíce a vydejchal bych klidně všechen vzduch jen proto, abych Tě zase mohl uvidět a přitisknout Tě k sobě. Mé srdce by začalo bít k prasknutí! Ten pocit, když jsem Tě viděl už z dálky, nedá se to popsat. Nedá se popsat ta neuvěřitelná láska co jsem k Tobě cítil. Když jsem Tě poprvé políbil, nevěřil jsem tomu. Nevěřil jsem, že se splnil můj sen, který se mi tolikrát zdál. Když jsem Ti zajel do vlasů a cítil Tvé vlasy mezi svými prsty, husí kůže naběhla mi! Tak MOC! Tak MOC! Moje duše plakala štěstím v Tvém obětí a tím víc pláče, když je bez Tebe! Ta Tvá kůže co voněla pomerančem, jak jsi si česala vlasy do culíku, ten Tvůj pohled, který zmrazil všechny špatné myšlenky. To štěstí co jsem cítil, tak moc jsem po Tobě toužil každým dnem! Neviděl jsem minuty, kdy jsem Tě zase mohl spatřit. Nebudu už nikdy nikoho milovat tak moc jako Tebe, Tebe celou. Proč si neumím odpovědět. PROČ mě tak Bůh nemá rád. Proč si připadnu tak zbytečnej na tomhle světě. Proč se mě chce brečet, když se dívám na Tvý fotky. Já už to nevydržím. Zdá se mě o Tobě čím dál víc a Ty jsi čím dál víc dál. Vytrhal bych všechny svoje žíly z toho pocitu beznaděje. Tak moc Miluji Tvoje stvoření. Nechci už žít! PROSÍM NE! Život je tak krátkej a já budu umírat bez Tebe. Už NIKDY nevrátím čas, abych vše udělal jinak. UŽ nikdy nebudeš opět koukat do mých očí a šeptat mi do ucha, že beze mě nemůžeš být. Řval bych z toho dlouhé dny dokud bych si hlasivky nevyřval!

Ty jsi tak moc věřila v mou Lásku a já Tě tak moc zklamal. Já Tě tak moc Miloval a zklamal jsem sám sebe. SMRT je mi málo. Jaký úkol vyberu si, aby jsi pochopila co pro mě znamenáš. Na všechny otázky odpověděl bych Tvým jménem. Jsem tu tak sám. Proč !!! Vyrvu srdce z Těla ať bolest necítím více. Není nic, co by mě naplnilo. Musím oddálit ten pocit než udělám nějakou hloupost.

Někdy si tak lehnu a zavřu oči. Představím si Tě na velké zelené louce, srnky z lesa koukají jak si leháš do trávy, ptáci zpívají a slunce prahne. Koukám na Tebe jako na největší div světa, uvnitř sebe cítím naprosto TOTÁLNÍ uspokojení. Leháš si do trávy, já kráčím k Tobě, na jednom z pramínků Tvých sametových vlasů se sluní malá červená beruška... Dám Ti jí do dlaně, Ty jí dáváš svobodu, přikloníš se ke mě se slovy MILUJI TĚ. JÁ TEBE NEKONEČNĚKRÁT VÍCE! Miluji Tě víc než Milovat jde! Uchopíš mě za ruku a běžíme do lesa, schováváš se za stromy, vyhazuješ jehličí do vzduchu, vidím Tvou dokonalost a tím se pro mě stáváš něčím tak strašně moc cenným, něčím tak nevyčíslitelným až zatajuje se mi dech! Otevřu oči, koukám do zdi sám a vím, že tak to nikdy nebude. Dostávám se ještě do hlubší deprese, která pohltí mou duši. Padám do velké, hluboké díry všemožných pocitů, jako lano kolem krku né-li víc, břitva roztrhává mé paže! Miluji Tě! Slzy mi začnou stékat po tváři, nesnáším sám sebe. Nesnáším se tak moc a nevím co s tím dělat. Pořád si říkám PROČ! Bože na nebi, přemluvil bych všechny lidi světa, aby v Tebe uvěřili za cenu toho, že mi Tě vrátí. Zabil bych Boha všemocného za cenu toho, že Tě znovu ucítím tak blízko, jak jen to jde. Brečím jak děcko co spadlo z kola, připadnu si jak ten poslední chudobinec na téhle zemi. Vykopal bych jámu tak hlubokou, jak hluboká je moje láska k Tobě. Pohřibil bych se v té jámě, ale mou lásku k Tobě nikdy. Neznám upřímnější city než ty, které chovám k Tobě. Ty jsi byla mým štěstím, které bych nikdy za nic jiného nevyměnil. Vrať se mi. Vrať se k člověku, který Ti dal to co jsi chtěla, Ty to víš. Odpusť člověku, který Tě Miluje, odpusť mi. Čas plyne moc rychle a naděje se krátí. S Tebou by čas ztratil pro mě cenu, žil bych Tebou v Tobě a né s časem v čase. Vrať se mi. Odpusť mi.

Publikoval(a): Ammar, 1.11.2016