Anotace: Přání mladého muže, který ve stáří vzpomíná na svůj příběh života, který by chtěl prožít.

Jsem v nejlepších letech svého života a přemýšlím, jak budu na život koukat až přijde stáří. Jako starý, slabý muž chtěl bych sedět někde ve stínu mohutného stromu, jehož koruna plane životem a sluncem září, zavřít oči a promítat si svůj životní příběh, který jsme napsali Ty a Já! Připomenout si náš první polibek, který ještě neproběhl, ve svých vzpomínkách znovu přivonět k Tvojí šíji, opět hledět do těch mahagonových, hlubokých očí, zažít první objetí Tvé maminky, stisknutí ruky otce Tvého, prožít první splynutí, první snídani, poslední hádku.
Ze všech těch pohlazení, polibků a obejmutí stvořit jedinečný přítomný okamžik, díky kterému bych se vrátil do minulosti, cestoval bych v čase. Cítit letní trávu ve které ležíme a zříme červená oblaka,
milovat se spolu ve vodě, opět běžet radostmi našich životů, cítit
je, ponořit se do nich! Spatřit Tě na louce u toho jezera jako mou
nevěstu a Ty, překrásná bytost, která byla mi oporou po celou dobu,
Tvá láska, která zároveň s mojí vytvářela tento svět teplejším a
šťastnějším místem! Opět zažít nejlepší roky našich životů! Naše
děti, které rostly jako z vody a my, šťastní rodiče... rodina, která
vždy stála při sobě, bez výčitek. Chtěl bych jako starý muž vykouzlit úsměv na mé Tváři při každém pomyšlení na náš společný život a vědět, že nám to bylo darováno Bohem všemohoucím, neboť ještě jako mladý kluk prosil jsem ho o to v modlitbách.
Avšak, sedím zde, už jako starý muž, sám, ve stínu malé lesní
chatky, pokořen, umírajíc říkám si: Kdyby!

Publikoval(a): Ammar, 28.11.2016