Básničky, Poezie, Verše

v

Inkvizice

Inkvizice

davidziak Povídky » Fantasy

Anotace: příběh o člověku, který se z nuly dostane do čela spolku chránícím náš svět pŕed zničením

Býval jsem žebrák. Lidská troska žebrající na ulici, vychrtlý strašák v otrhaných šatech škemrající o jakýkoliv příspěvek. Neustále jsem cestoval, měnil stanoviště. Jednou jsem žebral před branou starého zchátralého kostela, odloučeného od ostatních budov. Moc lidí kolem nechodilo a jak ubývalo dne, nechodil už nikdo. Když nastala tma, sedl jsem si a opřel se zády o zeď čekajíce na spánek. Spánek se dostavil, ale netrval dlouho. Vzbudil mě hluk vycházející z onoho kostela. Byla černá noc, ale za okny kostela blikalo světlo a pohybovaly se siluety. Zvědavost mi nedala, přelezl jsem plot a připlížil se k jednomu z oken. Stěží jsem zadržel výkřik.

V prostorné kostelní lodi skupinka 5 mužů v bílo červených róbách bojovala s podivným nadpozemským tvorem. Musel to být démon z jiného světa, měl nepřirozeně dlouhé a hubené končetiny, malou kulatou hlavu bez očí, s velkou tlamou, ze které vyplazoval dlouhý modrý jazyk. Měl šedou barvu a pohyboval se střídavě po dvou a čtyřech končetinách. Jeden z mužů, v nejbohatší róbě, četl z obrovské knihy zatímco ostatní 4 obklíčili démona a snažili se ho zahnat do otevřeného portálu.

Mlčky jsem sledoval, jak se démon pomalu blíží k portálu, než v něm úplně zmizel a portál se zavřel. Rozeznělo se ticho. Chystal jsem se odejít, ale stihli mě obklíčit další muži v róbách a odvedli mě do podzemí kostela. Kupodivu se pod kostelem nacházel obrovský komplex chodeb, pokojů a síní. Zavřeli mě do jednoho z pokojů, dali mi najíst a nechali mě se vyspat. Ráno zamnou přišel starý muž. Vypadal velmi vysoce postavený, podle oblečení a doplňků mohl být i hlavou těchto lidí. Zeptal se mě na včerejší noc, co jsem viděl a co si myslím že to bylo. Podrobně jsem mu vylíčil vše, co jsem viděl, ale nedokázal jsem říct, co si myslím že to bylo.

Začal mi vyprávět příběh o prastarém bohu Xul'mahgo, který stvořil vesmír a ostatní bohy jako své sluhy. A tito bohové vesmír upravovali podle rozmaru, až si jednotlivé části vesmíru byli tak cizí, že působily jako jiný vesmír. Ve všech částech vesmíru působí jiné zákonitosti a obývají je všelijaké zrůdnosti. Některé z bytostí z jiných světů umí cestovat na nekonečné vzdálenosti pouze přenosem myšlenek, ale jiné přemisťují i svou tělesnou schránku. Úkolem těchto lidí je chránit náš svět před těmito návštěvníky, a to i včetně bohů a lidí vzývající bohy. Všichni v tomto podzemí a mnoho dalších po celém světě působí jako zachovalá, utajovaná inkvizice.

Prý se o mě postarají, poskytnou mi ubytování a stravu, ale pustit mě nemohou kvůli tomu, co jsem viděl. Budu muset dožít mezi nimi nebo se k nim přidat. Prozatím mě nechají přemýšlet. Nelíbila se mi myšlenka žít pod zemí, a tak jsem se začal vyptávat na detaily o inkvizici. Dozvídal jsem se děsivé informace o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Byl jsem svědkem mnohých bojů s malými démony a vyslýchání cizích myslí. Jednoho dne jsem se rozhodl, přidám se k inkvizici.

Začal jsem jako prostý učeň. Studoval jsem, učil se rozeznávat démony a bojovat s nimi, asistoval svému mistrovi a podroboval se neustálým zkouškám. Nabíral jsem na síle a vědomostech a jak plynul čas, zařadili mě do skupiny těch mužů, které jsem kdysi viděl v kostele bojovat. Nahradil jsem jednoho jejich člena, který se v jiné sféře obětoval, aby zachránil ostatní. Svou práci jsem odváděl dobře a hrdě posílal démony zpět do jejich sfér.

Jednou jsme byli posláni abychom překazili přivolání služebníka bohů. Na odlehlé mýtině v lese jsme téměř zničili sektu uctívačů a ty co přežili jsme předvedli k výslechu. Chtěli do světa vpustit ohromnou bestii, požírače světů z daleké mrtvé sféry. Prý vyslyšel jejich volání a čeká na vhodnou příležitost aby zničil náš svět. Museli jsme jednat. Hlava řádu nám dala povolení zničit démona dřív, než se dostane sem, což znamenalo jít do jeho sféry. Důkladně jsme prostudovali ze záznamů onu sféru i démona a připravili se na nejhorší. V kostele jsme otevřeli portál a prošli do cizí sféry, portál se za námi zavřel.

Obepnulo nás zlověstné hlučné ticho. Půda, pokud se to dalo tak nazvat, byla plynná. Byli jsme po kolena zaboření v tmavě fialovém plynu, ale nepropadli jsme hlouběji. Nebyla zima, ale chladné teplo a všude kolem nás byla světlá tma. Světlo v našem pojetí zde nemělo účinek, ale v knize, kterou nesl náš vůdce, byl text, kterým se zdejší světlo dalo vytvořit. Vydali jsem se tedy hledat onoho démona. Hodiny jsme bloudili po tom mrtvém světě, zabořeni nohama v plynné půdě, oslepeni světlou tmou. Ale čas neubíhal, naše hodinky šli pozpátku, což znamenalo, že se náš čas vrací. Museli jsme si pospíšit pokud jsme se odsud chtěli dostat živí.

A pak se nám zjevil. Přímo před námi se rozvířila půda a z ní vylezl obrovský démon, velký jako hora. Neměl stálou formu, neustále se vlnil, měnil svůj objem a tvar. Nebyl pevný, ale určitě nebyl ani plynný ani kapalný. Neslyšeli jsme jediný jeho zvuk, protože zde působily jiné zákonitosti a náš sluch nebyl uzpůsoben na zdejší podmínky. Démon roztrhl plynný obal půdy kolem sebe a my se dali do díla. Naším úkolem bylo udržet pozornost démona, zatím co náš vůdce bude předčítat z knihy prastaré texty na jeho zničení. Házeli jsme na démona připravené lahvičky s kapalinou, která mu způsobovala neskutečné bolesti a znemožňovala mu jakýkoliv útok na vůdce. Démon se však bránil jinak než útokem. Začali jsme pociťovat rychle rostoucí slabost. Démon z nás vysával životní sílu. Jako první padl nejstarší čelen skupiny. Měl životní síly příliš málo na to, aby mohl přežít déle než pár chvil. Na truchlení ale nebyl čas. Vyčerpaní jsme pokračovali v týrání démona. Jak vůdce pokračoval v textu, démonovi docházely síly také. Když padl další z nás, vůdce se rozhodl nás poslat domů a obětovat se. Než však stihl otevřít portál, démon mu stihl vysát všechen život.

Zbyli jsme jen dva, ale nevzdali se. Vzal jsem knihu a pokračoval ve čtení, zatím co můj druh týral démona. Byl ale také starší než já a brzy démon pozřel i jeho. Text se blížil konce a démon slábl. Ucítil jsem, jak se mi vrací síla. Démon vzdal svůj boj. Dočetl jsem prastarý text a zvedl zrak. Ohromná neforemná masa démonova těla se začala zmenšovat, srážet se do sebe až nakonec pohltila sama sebe. Démon byl zničen. Vysílen jsem otevřel portál a vstoupil do našeho světa.

Probral jsem se na ošetřovně. Dlouhý pobyt v cizí sféře na mě zanechal následky. Mé tělo se stalo řidší a měkčí. Když jsem nabral zpět svou sílu, musel jsem se podrobit výslechu. Detailně jsem vylíčil události, které se událi. Dostalo se mi velké úcty a stal jsem se nosičem knihy ve své vlastní skupině. Vysílali nás na ty nejtěžší mise mimo naší sféru a vždy jsme se vraceli s úspěchem. Naše zkušenosti byly důkladně zaznamenány do knih a předány ostatním fungujícím spolkům inkvizice.

Jak léta plynula, naše řady opustila hlava řádu. Nastala volba následovníka. Většina spolku zvolila mne, pro mé bohaté zkušenosti, moudrost a soudnost. A tak jsem se stal hlavou inkvizice. Nyní je rozhodnutí o budoucnosti našeho světa v mých rukou.
Publikoval(a): davidziak, 17.12.2016
Přečteno (32x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 27.5.2019 08:25
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti