Anotace: Právě probíhal každoroční průvod trubadůrů, který má u nás v Sevě mnohaletou tradici...

,,Se koukni, jak má naleštěnou trumpetu..buzík.‘‘ pravil Ern, škodolibě se zatlemil a lokl si vínovice.

Právě probíhal každoroční průvod trubadůrů, který má u nás v Sevě mnohaletou tradici. Všichni obyvatelé zvednou své líné prdele, vylezou z nor a brlohů, plahočí se na náměstí, a tam blbě čumí. Čumí na průvod trubadůrů. Není to bůhví jaká zábava, tedy pokud si s sebou nevezmete chlast. Samotný průvod je přehlídkou ubožáků, do nichž jejich rodiče vkládali od útlých let naděje, že se jednou stanou strážci pořádku. A když to nevyšlo, doufali, že z nich budou trubadůři. Být strážcem pořádku, tady na Sevě, to je panečku něco! Člověk se může procházet po ulici a moralizovat, napomínat a vysírat koho se mu zamane, a dá se říci, že mají všeobecný respekt. Ale být trůbadůrem znamená čelit posměchu veřejnosti. On totiž trubadůr pracuje 15 hodin denně a jeho náplní práce jest hlášení rána, poledne, oběda, odpoledne, večera a noci. Takovej obecní slouha, natvrdo řečeno. No a jednou za rok se uspořádá průvod a celé město jim ,,vzdává hold‘‘.

,, Kassi, vysral bych se na to tady, změníme polohu. Pojďme do prdele.‘‘ řekl mi Ern a švihnul prázdnou láhev po jednom trubadůrovi, myslím, že to byl Zai, komu se láhev roztříštila o xicht.
Ern je svéráz, je jiný než já. S ničím se nesere. Ještě před lety byl jeho otec jedním z nejváženějších strážců pořádku a poměrně dlouho spolu bojovali. Ern ho ale při jedné hádce sežral. Není se čemu divit, vzájemně si dělali ze života peklo.
Tady na Sevě je již nějakou dobu běžné mezidruhové párování.Ernova matka je liška a jeho otec byl zajíc. Sám Ern se považuje za lišáka a k smrti nesnáší jakoukoliv narážku na svou zaječí krev, byť z vizuálního hlediska připomíná více zajíce než lišku, je to paradox.
Ern celkem dost chlastá, a kvůli obnažování na veřejnosti, které je dlouhodobě na Sevě jedním z nejvážnějších prohřešků, už několikrát vyfasoval desítky hodin nucených prací. Posledně musel 80 hodin hoblovat stoly. A všiml si, že odpad z hoblování, tedy hobliny, se likvidují. Posbíral informace o nejsilnějších a nejhloupějších kuřácích na Sevě, a začal jim prodávat hobliny s tvrzením, že jde
o nejnovější druh tabáku. Postupně všichni pochcípali, Ern měl z toho neskutečnou prdel, ale byla z toho docela slušná kauza.

Z průvodu jsme se vydali na Citrusový most, po cestě koupili pár levných kvašených moštů a pádili si to mírným stoupáním k mostu, když v tom Ern zaječel:

,,Kassi, hele ... to je Gec! Ten debil chce asi skočit. Pojď, dáme mu čočku.‘‘

A vážne. Na okraji mostu stál Gec a vypadal, že chce skočit. Klepal se, mával ocasem a sám pro sebe si něco mumlal. Gec byl starý zapšklý jezevec, takový nenápadný Sevan, neodpovídal ani na pozdravy.

,,Hej Geci, vsadím se, že nemáš na to, abys skočil.‘‘ zařval Ern.
Gec se jen smutně ohlédl a mezi vousy zamumlal: ,,Jděte pryč, chci být sám. Odjakživa jste se o mě nezajímali, každému jsem byl jedno. Celé město mě má za podivína, starejte se laskavě o sebe.‘‘

,,Moc mluvíš Geci. A mimochodem, tys byl vždy ten, který sklopil zrak a neodpověděl na pozdrav, já tě odjakživa slušně zdravil. Tak se teď ty hajzle nediv, že tě nikdo nemá rád. Skákej ty srabe! Nebo se snad bojíš?‘‘ řekl Ern.

Bylo vidět, že v Gecovi to začíná vřít, odplivl si a pravil: ,,Já se tady chystám skoncovat se životem
a nepotřebuju přiblblý rozumy tupých zajíců.‘‘

,,Zajíc? Řekl, jsi o mně, že jsem zajíc?‘‘ a přesně tohle jsou ty chvíle, kdy byste se v Ernovi krve nedořezali. ,,Ty podělanej jezevčí grázle, já nejsem žádnej zajíc, Kass zajíc je, dokonec i tak vypadá, ale já? Já jsem lišák, ne žádnej zkurvenej zajíc.‘‘ utrhnul citron z nedalekého stromu, jimiž je celý most posetý, švihnul jím po Gecovi, a ten byl v mžiku pryč.

Jen pro upřesnění, narozdíl od Erna, já se za zajíce považuji, oba moji rodičové byli zajíci a jako zajíc jsem byl vychováván. Po cestě z mostu mi Ern vyprávěl historku, jak potkal kdysi na stejném místě jiného sebevraha, jakéhosi psa jménem Manu, a ten se tak dlouho rozmýšlel jestli skočí, až Ern odešel.
Na Sevě není moc míst, kde se dá poflakovat, a tak jsme se domluvili, že navštívíme náš oblíbený bar, který je několik kilometrů daleko. Po cestě jsme potkali slavnostní průvod, který tou dobou obcházel nory a žebral ,,drobné příspěvky‘‘ do rozpočtu, aby se prý mohl průvod uskutečnit i za rok.
Za Ernem přišel trubadůr Zai, v té době již ošetřený a s obvázanou hlavou.

Zai spustil: ,,Nazdar Erne, jak se daří? Poslyš, právě vybíráme symbolické příspěvky, abychom mohli tento tradiční průvod uspořádat i příští rok. Myslíš, že bys mohl přispět drobným příspěvkem?

,,Ale jistě, to víš, že rád přispěju ... proboha co se ti to stalo s hlavou Zaii?‘‘ odvětil Ern s falešným zaujetím, popíjíc láhev s moštem.

Zai si sundal z hlavy obvaz a pravil: ,,Koukej na ten šrám, nějakej idiot po mně mrsknul prázdnou láhev, ani nevím proč ... co ten příspěvek teda?‘‘

Ta rána vypadala opravdu děsivě, po tvářích mu stékala krev. Ern se rozkročil (v tu chvíli jsem já udělal krok vzad, jelikož už jsem tušil, co bude následovat), kopl do sebe poslední lok a prásk!
Prázdná láhev moštu se mu rozletěla o lebku a Zai se složil k zemi. ,,To máš za tu naleštěnou trumpetu ty zasranej buzerante!‘‘

To byl celý Ern, neměl rád trubadůry, a už vůbec neměl v oblibě žebrající trubadůry. Sám moc dobře vím, jaké to je dostat od Erna láhví do hlavy. Onehdá jsem utrousil štiplavou poznámku na jeho liško – zaječí původ a odnesl jsem to šrámem na hlavě a třemi stehy.

Když jsme dorazili do baru, byla již tma. Objednali jsme si svrchně kvašený mrkvový mošt a víčko hráškového destilátu. A pak ještě jednou. A pak ještě několikrát.
Kolem desáté večer, když už jsme byli v poměrně příjemné náladě, si k nám přisedl Zum, což byl známý ranař. Zum byl medvěd a nebylo radno si s ním zahrávat. Měl už něco vypito, v klidu si odfukoval a popíjel medovinu. Poté do davu prohlásil, že jezevec Gec skočil z mostu, možná, aby upoutal pozornost, možná ho znal, nevím. Na což nikdo nereagoval, protože mladí ho neznali, a starší ho neměli rádi.

Po chvíli nám skočil do řeči a zeptal se mne: ,,Hej mladej, byl jsi se podívat na průvod?‘‘

,,Jo.‘‘ odsekl jsem.

,,A jak se ti líbil?‘‘ otázal se, já však nereagoval.

,,Hej zajíci, mluvim s tebou, tak se mi do prdele věnuj.‘‘ zařval.

To už bylo na Erna moc a spustil: ,,Ty zasraná kupo sádla, hleď si svýho!‘‘

Zum si ho chvíli podezřívavě prohlížel, kroutil obočím a bylo vidět, že se mu Ern zdá povědomý. Po chvíli se mu obočí zkřivilo a jízlivě se ho zeptal: ,,Nejsi ty ten zajíc, co pančoval tabák hoblinama?‘‘

V tu chvíli jsem se instinktivně rozhlédl kolem sebe, a všiml si, že u vedlejšího stolu sedí několik strážců pořádku v civilu. Než jsem však stihl cokoliv udělat, ležel Zum na zemi v prameništi krve a skla. Svíjel se v obrovských bolestech a neustále dokola opakoval: ,,Ty zaječí hajzle! Ty zaječí hajzle!‘‘
Ern mu za každou nadávku pro jistotu ještě dupl na hrudník. Popadl jsem Erna a začali jsme okamžitě zdrhat.

Celou cestu jsme běželi a tlemili se. Říkám: ,,Ty vole, Erne, byli tam strážci, měl jsi toho debila nechat na pokoji! Z toho budeš mít zase slušnej průser. Proč musíš každýmu kokotovi rozmlátit hlavu flaškou?‘‘

Ern se jen tlemil a povídá: ,,Hej Kassi, nikdo mi nebude říkat, že jsem zajíc.‘‘

Já si však myslel svoje a pozoroval jeho vlající zaječí uši.

Publikoval(a): 23, 5.1.2017