Básničky, Poezie, Verše

v

Spojení

Spojení

Tiše, tiše. Nepřerušuj nás, řekneme ti to. Jen si ještě dáme skleničku na odvahu. Není snadné o tom mluvit, víš? Dobrá tedy. Tenkrát, když jsme ještě nebyli my, se naše část, ta která patří muži, kterého vidíš, plavila po mořích s obchodními společnostmi. Zrovna byl u služeb obchodníků s kořením a plavil se podél afrického kontinentu, když jedné noci jejich loď přepadla banda tupých goril. Tak mu to aspoň připadalo za chabého osvětlení měsíce. Celou posádku surově zbili, svázali a naložili na svou chatrnou loďku a velkou obchodní loď zapálili, aniž by si cokoliv z nákladu vzali.

Probudil se spolu s posádkou svázaný ve studené jeskyni, osvětlené jen několika plápolajícími svíčkami. Když se všichni probrali, přišel k nim starý, hubený černoch v rudém rouchu, v doprovodu několika goril z lodi. Za jasnějšího světla se však ukázalo, že to nejsou gorily, ale dosti zdegenerovaní černoši, shrbení a skoro celý chlupatí, dělající dosti povyk. Starý černoch vypadal naprosto v pořádku a oznámil nám náš osud. Jeden z nás má poskytnout své tělo jakési vesmírné entitě. Ne každý je však schopen její mysl přijmout, a tak budeme postupně podrobováni testům a týrání, dokud se neukáže jeden jediný, který by byl schopen entitu přijmout. Samozřejmě tomu nikdo z posádky nevěřil. Přeci jen to byli lidé moderního smýšlení a ne banda tupých zdegenerovaných černochů.

Dali nám najíst a napít a nechali nás do dalšího dne v klidu. Pak si přišli pro prvního a odvedli ho. Vybrali si od pohledu nejslabšího jedince, vychrtlého zrzka s problémovou kůží a slabou imunitou. Nikdo neviděl, kam ho vedou a co mu dělají, celou dobu bylo slyšet pouze jeho trpící křik. Mohli jsme si jen domýšlet jaká trápení si ten chudák prožívá. Když jeho křik ustal, odvlekli ho v bezvědomí zpět k ostatním. Měl celé oblečení od krve, černoši ho hodili na zem a krev mu začala vytékat z úst. Na první pohled bylo jasné, co mu udělali - vyřízli mu jazyk, aby ostatním nemohl říct, co viděl a co se s ním bude dít.

Když se probral, přišli si pro něj znovu. Opět bylo slyšet jeho křik, ale když přestal, k udivení všech už se nevrátil do cely. Místo toho si dalšího dne přišli pro dalšího člena posádky a ostatním došlo, co se se zrzkem stalo - při mučení zemřel. Jeho náhradník se poprvé vrátil také bez jazyku. Po druhé měl ale záda celá sešlehaná od biče. Vydržel několik dní, ale pak podlehl.

Tímto způsobem postupně ubývalo členů posádky, až přišla řada na naši mužskou část. Dvě černé gorily jí odvlekli ven z jeskyně do černé noci. Vlekli jí uličkou v davu černochů do kruhu kolem kamenného oltáře u kterého stál starý černoch v rouchu. Položili tělo zády na oltář a ruce a nohy svázali, aby se nemohly hýbat. Pak začal mluvit starý černoch. Svým zvučným chraplavým hlasem pronášel věty v jazyce, kterému jsem nerozuměl a na každou větu kterou řekl dav zaostalců kolem odpovídal hlasitým křikem. Když domluvil, otevřel tělu na oltáři pusu a vyřízl mu jazyk, který pak hodil do davu. V tu chvíli se začal celý dav černochů prát o onen jazyk, roztrhali ho a pozřeli. Mezitím tělo na oltáři stejní dva černoši jako předtím odvázali a odvlekli zpět do jeskyně.

Ticho, nic neříkej. Víme co si myslíš, jak můžeme mluvit teď, když nám před tím vyřízli jazyk? Neboj se, dostaneme se k tomu. Nechceme předbíhat. Pojď, dáme si další sklenku na odvahu, co ty na to? Skvělé. Tak dál.

Nechali naši mužskou část do dalšího dne odpočívat, ale v noci si pro ní zase přišli. Opět vlekli tělo k oltáři a opět ho přivázali. Tentokrát ale čelem k oltáři. Pak opět promlouval starý černoch, ale tentokrát kolem sebe šlehal bičem. Když domluvil, otočil se k tělu a věnoval mu první ránu bičem. V tu chvíli se celý dav rozdivočel a začal vydával ohlušující povyk. Starý černoch zatím dál šlehal nebohé tělo bičem. Celkem uštědřil tělu deset krvavých ran. Pak tělo opět odvlekli do jeskyně.

Osoba v trýzněném těle věděla, co bude následovat. Věděla to až do konce. Člověk před ní přežil až k závěrečnému obřadu, ale během něj zemřel. Při pomyšlení na to, co ho ještě čeká, si přál zemřít. Nyní je však rád, že přežil. Nebo snad ne? Ne, ne, užívá si, co se z něj stalo. Ano, užíváme si to společně.

Naše mužská část se divila, jak mohla přežít pálení horkým kovem, lámání kostí, škrcení, bití, topení a další trýznění. Pak jí ale začalo docházet, že je dost silný na to, aby přežil přijmutí vesmírné entity. A měl pravdu. Po tom, co přežil veškeré mučení, nastal čas závěrečného obřadu. Umyli ho, dali mu slavnostní roucho a odvedli ho za úplňku opět k oltáři. Všude kolem svítili pochodně. Odněkud zněl zvuk bubnů. Každý v davu černochů měl pomalované tělo různými barvami a ornamenty a do jednoho pěli mocný chorál hrdelních zvuků. Vše se postupně zrychlovalo, dokud starý černoch u oltáře nedal pokyn k tichu. Pak začal mluvit v nějakém starém jazyce, připomínajícím latinu. Mysl v těle na oltáři mu nerozuměla, ale v mysli slyšel slova v jejím jazyce. Starý černoch je vysílal ze své mysli přímo do jeho. Říkal toto:

Mí bratři, mé sestry, sešli jsme se tu dnes po dlouhém čekaní na toho pravého, abychom potěšili našeho pána a dovolili mu svobodně chodit mezi námi v lidském těle. Tento člověk bude obětován našemu pánovi. Jejich mysli se spojí v jednu, až jedna z nich převládne. A až se tak stane, nastane nový věk. Věk bohů. Kahhlo se vrátí ze své poutě a bude vládnout všemu na Zemi, následován ostatními bohy. Qetzop nám seslal svého zplozence, aby nám vládl do návratu bohů. A my ho teď voláme. Cot-Cote, přijď a přijmi toto tělo jako dar.

Když domluvil, z dálky se ozval prazvláštní nelidský křik, který jakoby nevycházel z úst. V tu chvíli se celý dav černochů rozdivočel, jen starý čaroděj zůstal v klidu. Za chvíli všichni uslyšeli zvuk jakoby chapadel, jak se šourají po zemi. Pak byl cítit neskutečný zápach připomínající tisíce plesnivých mrtvol v půlce rozkladu. A pak to všichni spatřili. Několik metrů vysokou bestii. Do půlky těla měla místo nohou chapadla, po kterých se pohybovala. Chapadla navazovala na kouli, tvořící zbytek těla, na které se na různých místech objevovaly a mizely oči různých velikostí. Mělo to barvu nočního nebe. Když to mluvilo, pokud se to tak dá nazvat, pouze se pohybovala část těla v místech, kde by měla být ústa. To byl Cot-Cot.

Čaroděj dal pokyn a opět se rozeznělo bubnování a chorál. Pak začal zaříkávat ve stejném jazyce, kterým mluvil Cot-Cot. To se zatím přisálo všemi chapadly k tělu na oltáři a začalo se zmenšovat a pronikat do těla. Když to celé zmizelo v těle, davem se rozhostilo ticho. Všichni čekali, zda tělo přežilo nebo ne. Když jsme se zvedli z oltáře, dav černochů zdivočel v neskonalé radosti, že se jejich čekání vyplatilo.

Od té doby jsme jeden, navzájem cítíme svou přítomnost a neustále se pereme o vládu nad tělem. Naše tělo se samo uzdravilo, Cot-Cot má velkou moc. Cítíme, že nad námi přebírá vládu on. A až se tak stane, vyplní se proroctví a vrátí se všichni bohové, aby nám vládli. Připrav se, milý příteli.
Publikoval(a): davidziak, 1.2.2017
Přečteno (39x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 27.5.2019 08:20
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti