Anotace: druhá část příběhu o opičím démonovi a tajemném městě pod mořem

Hned co jsem přijel, podíval jsem se na záznamy seismografu z přibližné oblasti, kde jsem přebýval. Skutečně zde bylo zaznamenáno velké zemětřesení, což mě utvrdilo v tom, že to celé nebyl jen sen. Domluvil jsem si tedy schůzku s archeologem, zabývajícím se o různé staré legendy a zapomenuté civilizace. Bylo mi jasné, že ve světě vědy není místo pro to, co jsem spatřil na moři. Proto jsem, abych se vyhnul posměchu, vyhledal člověka, který by mi mohl uvěřit.

Vzal jsem s sebou na schůzku onu sošku jako důkaz a podrobně jsem vylíčil svůj zážitek. Archeolog celou dobu pozorně poslouchal mé vyprávění. Když jsem skončil, detailně si prohlédl sošku a začal mi vyprávět tajemný, zpola zapomenutý příběh o událostech starších než samo lidstvo. Z dob, kdy po Zemi chodili napůl vnímavé opice, z kterých se o mnoho milionů let později vyvinuli lidé.

Tyto opice byli stvořené velkým vesmírným bohem Kahhlo, jako všechen ostatní život. Věřili ve svého stvořitele a uctívali ho s pokorou i strachem. Pak ale na zemi přišel menší bůh. Měl podobu velké opice s chapadly místo úst a šupiny na páteři mu přecházely v ještěří ocas. Jeho jméno je Maahax. Je to potulný bůh, který cestuje po planetách a hledá své stoupence napříč naším vesmírem. Vnímavým rasám vždy vypráví o planetách, které navštívil, o organismech je obývající a mimo jiné o své velké moci, kterou vždy rád předvádí. A i na Zemi našel své stoupence v řadách napůl vnímavých opic. Tito noví stoupenci mu postavili ohromný chrám z obřích kamenných bloků a na jeho počest vytesávali a vyrývali jeho podobizny. Kolem chrámu si stoupenci vystavěli kamenné domy a tak postupně vznikalo město.

Jednou se ale věřící v boha Kahhlo rozhodli toto město napadnout a vyhnat potulného boha Maahaxe ze Země. Zpustošili celé město a vtrhli do chrámu. Maahax je sice menší bůh, ale jeho moc mnohonásobně převyšuje sílu primitivních opic. Všichni nájezdníci byli zabiti a proměněni v popel jediným máchnutím božské ruky. Díky tomuto zásahu si Maahax získal další nové stoupence, kteří spolu s přeživšími nájezdu znovu vystavěli město. Tentokrát však mnohem větší a obehnané kolem dokola mohutnými kamennými hradbami.

Stoupenci boha Kahhlo si uvědomili, že nemají šanci vyhnat Maahaxe, a tak klidně očekávali návrat svého boha. Maahax si na Zemi velice užíval. Jeho stoupenci mu sloužili jako hračky, cokoliv rozkázal bylo okamžitě provedeno. Z rozmaru škodil v něj nevěřícím a neuvědomoval si nebezpečí z návratu Kahhla. A On se vrátil.

Kahhlo byl velice potěšen tím, že na něj jeho výtvor nezapomněl, ale byl i překvapen z příchodu Maahaxe. Kahhlo se hněval, že jeho výtvor napadl boha, a že bůh potrestal jeho výtvor. Oběma však odpustil. Pak ale začal Maahax neuváženě škodit Kahhlovi, aby dokázal svou moc. A to už Kahhla rozhněvalo. Sice nemohl zničit Maahaxe, protože moc ničit bohy má jen prastarý, první z bohů Xul'mahgo, mohl ho však potrestat. A tak ho uvedl do věčného spánku. Jeho tělo zavřel do sarkofágu ze skla a jeho město zavalil vodou. Stoupencům Maahaxe dal na vybranou: buď začnou uctívat svého pravého boha, nebo je pohltí moře. Podle legendy však Maahax přísahal, že až přijde čas, probudí se ze svého spánku a svede bitvu o Zemi.

Doposlechl jsem příběh maximálně napjatý. V tu chvíli, kdy archeolog dokončil vyprávění, mi vše, co jsem viděl dávalo naprostý smysl. Všechny rytiny, které jsem v tom prokletém městě viděl zaznamenávaly historii, ne legendy. Město tak páchlo smrtí, protože se v něm odehrála krutá bitva, bylo v něm zničeno mnoho stoupenců menšího boha Maahaxe a bylo několik milionů let potopené. Nechápal jsem ale, co znamená rytina ve tvaru oblaku s velkým okem uprostřed. To je prý vyobrazení boha Kahhlo. Tehdejší obyvatelé Země nedokázali zobrazit přesnou podobu Kahhla, vyobrazení oblaku představuje všudypřítomné nebe a oko vševidoucí zrak.

Dál mě zajímala soška a znaky vyryté na jejím podstavci. Ony znaky představují prastaré primitivní písmo, jedno z prvních v nám známé historii. Popisují událost, která vedla ke vzniku sošky, tedy když Maahax předváděl svou moc. Tato póza je jedna z jeho vítězných po ukázce své moci. Na některé lidi prý může působit zvláštní mocí, například jako v mém případě tvořením podivných snů. Prý nejsem první člověk, který nalezl podobnou sošku a vyptával se po její historii.

Největší překvapení však vyvolalo zjištění, že město pravděpodobně vyzvedl z hladiny sám Maahax, když se probudil ze svého věčného spánku. Vycítil, že hvězdy mají zaujmout správné postavení pro návrat boha Kahhlo a chce opět obnovit zástupy svých uctívačů a připravit se na poslední bitvu.

Bylo dost zvláštní zjistit, že se Země ocitá v jakémsi střetu mocných bohů. Zdráhal jsem se tomu uvěřit, ale viděl jsem Maahaxe na vlastní oči a měl jsem sošku jako důkaz. Zavádějící ale bylo, že nikdo na světě nezaznamenal žádné vyzvednutí pevniny z moře. Pouze dvě silná zemětřesení pár dnů za sebou dokazovala jakousi podmořskou aktivitu. A právě to, že město opět zmizelo pod hladinou vedlo archeologa k odvážnému závěru, že já mám být novým služebníkem Maahaxe. Prý si mě záměrně zvolil když vycítil mou přítomnost. Záměrně mi seslal sošku, která mi promítala ohavné sny a přes mé podvědomí mě k sobě volal. A v tu chvíli, kdy se na mě zadívali jeho modré oči, zcela ovládl mou mysl. Tyto urážlivé myšlenky jsem odmítal poslouchat. Zjistil jsem co jsem chtěl a to mi stačilo. Rozhořčeně jsem odešel a nedbal jsem varování abych se zbavil sošky, jinak nade mnou bude mít Maahax neustále moc.

A až nyní si opravdu uvědomuji smysl věcí. Díky sošce jsem nyní plně v moci svého boha a cítím přítomnost ostatních nalezených sošek a lidí je vlastnících. Všichni jsme plně v moci Maahaxe. Již chápu co jsem viděl v těch hlubokých modrých očích. Byl to úžasný nový svět, kterému vládl potulný bůh. Já se mám stát knězem nové víry a spolu s ostatními vlastníky sošek vytvořit armádu stoupenců, kteří budou bojovat pro lepší svět. Nemůže nás zdolat ani ta hloupá Inkvizice, protože máme na své straně boha. A spolu přemůžeme i velkého boha Kahhlo. Hvězdy již zaujímají postavení. Nastal čas.

Publikoval(a): davidziak, 6.3.2017