Anotace: ..

Znal ji jen z básní, jež vkládala srdci Jeho vstříc.
Ona též z příjemnosti Jeho znala jej.

Sen prořízlé samoty

I zatoužila ona po něm tak silně,že rozněžněným,tajným Zasněním jí se stal.
On, coby sen, rozněžnil a roztoužil by i lilie a přiměl by je stát se vílami.

Nikdy jej nespatřila.
Vše, co mohla a v co doufala,že smí, byla schopnost snít o něm.
"Ach! Můj Milovaný," šeptala si do přehluboké samoty, vidouce v ní Jeho.
A obraz Jeho v srdci jejím z rámu rázem vystoupil a prostoupil ji zcela.
Představy její tiskly ji k sobě a ona v nich silně přivinula k sobě toho , kdo v nich bděl.
Nikdy nezažila láskyplně vřelé milování a tu, vprostřed samoty nejhlubší on v zahradě bytosti její procházel se a pak něžně vycházel a opět vcházel.Bylo to přeblahé.
Skutečnosti utišila hlas a zasněním svým plně snažila se žíti.
Víčka měla zavřena, dlaněmi tiskla si tváře a v představách cítila prodchnutí, o němž snila.
Pak vše utichlo a zbyly jen slzy toužení...

Publikoval(a): ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENÁ, 10.6.2017