Kdo ví, k čemu je dobré i to, nač pyšní nejsme. Určitě všechno takhle mělo být. Věřím, že každá bolest nás třeba zachránila od bolesti ještě větší v budoucnu...Největší bolesti jsou o dětech..Jinak děkuji za sdílení, krásně napsané!

6.11.2020 22:09 | michaela07

Víš, myslím si, že je úžasný, jak o tom zážitku píšeš. Jsou muži, kteří si zázrak zrození vůbec neuvědomují. Berou jako naprostou samozřejmost, že jsou dítě i maminka zdravé.... Děkuju Ti za tenhle příběh i za Tvé uvědomění si. Zase jsi mi dal trochu naděje, že jsou i muži kteří si tento zázrak uvědomují.

24.7.2018 20:59 | Pavíočko

Lu, jsem rád, že Tě mám a znám ... Tohle je jen život. Životní situace.

14.5.2018 21:30 | Marcone

Mě jsi překvapil zveřejněním tvého životního příběhu, který již znám...jsou věci, na které asi postupem času moc pyšní nejsme, ale určitě k nim nikdy nebude patřit splozeni potomka...věřím tomu, že váš čas jednou přijde a Natali tě pozná a bude za to ráda, stejně jako já...

14.5.2018 21:17 | ProstěLu

Heh...mi to nějak uniklo, pášč do povídek moc nechodím:-).
Mno...selhání, neselhání, tohle je prostě život, že? Vrátit se nic nedá. Všechno máme ve svých rukách. Přirovnal bych to k hrnčířství. Když hlínu dobře vlhčíš, vytvaruješ ideální tvar. Když míň, nebo hodně, pak se dílo nezdaří..mno...
Každá zkušenost se počítá kámo. Je fajn, že jsi šel s kůží na trh a podělil se.

14.2.2018 21:05 | gogol