Svítá
Svítá
,, Dobrý den, Kláro " řekl hlasem, ze kterého byl cítit smutek.
,, Dobrý den, stalo se něco?" odpověděla a zároveň se zeptala v obavách.
V tu chvíli se mu sevřelo hrdlo. Neviditelná ruka ho začala škrtit. Podával jí fotografii a jakoby na poslední chvíli ze sebe dostal pouze ,, Autobus nedojel ".
V hlavě jí explodovala bomba. Zastavil se čas. Temno a prázdno. Slyšela jen dva veselé hlásky, jakoby zněly odevšad ,, Zítra jedeme do Zoo, zítra jedeme do Zoo ".
Nastal chaos. Rojily se otázky a míchaly s hlasy dohromady.
Proč není to sen?
,, Zítra jedeme do Zoo "
Andělé strážní neměli den?
,, Zítra jedeme do Zoo "
Proč oni nevinní?
,, Zítra jedeme do Zoo "
Mí jediní?
Na zem dopadla slza a bezvládné tělo.
Omdlela.
Jen tlukot srdce jakoby se ptal ,, jak dál , jak dál, jak dál, jak dál ".
Publikoval(a):
Tomáš Podkova, 2.9.2020