Anotace: ........TOMU, JENŽ MÝM ŽIVOTEM NA VĚKY....

Mladičká Ester žila se svýmináhradními rodiči v novostavném rodinném domku.
Její první pozemští rodičo ni v šesti letech odmítli pečovat, atak byla pedána do diagnostického ústavu a následně do dětského domova, z něhož si ji jedni lidé adoptovali, avšak do osmnácti let u nich prožívala dosti krutá období, atak se posléze odstěhovala k jiným, jež se rovněž stali rodiči náhradními..
V skutečnosti však poměrně mladičká Ester nikde pravou rodinu nepociťovala, ačkoliv se o to snažila sebevíc..

Již od útlého dětství sem tam, Ester zaslechla cos o existenci Boží a už jako dítě doufala, ž Bůh ji jediný vždy pochopí a vyslechne.
Její srdce bylo ve vztahu k Stvořiteli formováno k zaměření již od devíti let, kdy hleděla dobrovolně svůj život Kristu odevzdati.

Když jí bylo sedmnáct let, tak jakovždy, utvářela si svůj vnitřní svět.
Stále si skláda písně, hrála na klavír a psala poezii.
Nikdy neznala muže, avšak duchovní prostředí, která měla již za svůj mladičký život možnost poznat, jí přálo snít o nejhlubší duchovní lásce nejjemnějšího muže, kterýžto snad ani v realitě neexistoval nebo o něm přinejmenším vůbec nevěděla, a protož nemohla doznati jeho ve svých snech tak ctěné Eistence...

Ovšem náhradní matkase k jejím snům často stavěla rušivě a narušovala její vnitřní svět.
"Najdi si nějakého společníka," pravila.
"Nemůžeš být sama," pokrčovala.
"A také si dej pozor, aby ten muž nebyl vidící nebo snad nedej Bože úplně zdravý. Měla by sis najít postiženého a sobě rovného," ukončila svoji řeč kvnitřně se rozhodivší Ester.
Atk dny míjely a Ester stále svobodně chodívala do určité místnosti, kde se sama ukrývala se svým vlastním snem, s krásnou, tichou, nevinnou představou a hrála si na klvír....

"tak takhle to ale opravdu dál nejde!" vzkřikla jednoho dne matka a počala jí hledti seznámení.
Nápadníků se o Ester ucházelo spoustu.Dokonce se jí zdálo, Že jich je víc než bývá v životě mladých samotářek zvykem.
"Ani ten není duchovní," pomyslela si polohlasně a sklopila víčka k zemi."
"Ále, ty furt duše, duchovnost! Podívej se, ten má auto,vozil by nás do obchodu a všud moně. co chcceš? Aby snad nějaký muž obdivoval tvé básně?"
Ester nemohla nic namítat, neboť jí matka vždy shodila svými pichlavými tvrzeními.
Atak se v jejím životě vystřídalo Esteřině blízkosti spoustu mužů, avšak její duch o žádného nich nestál



Kapitola 2.
Atak se v Esterčině přízni vystřídalo spoustu ápadníku a mezi nimi též básník , jenž sice tvrdil, jak o ni stál, avšak věnoval jí básně, jež byli určeny pro jinou a když chtěla s ním utéci, spatříc jejího přísného náhradního tátu pastora, zanechal ji a utekl sám.
A míjely dny, týdny, měsíce a utrápená dívka si vytvořila profil na facebooku a posléze si tam sama tajně objevila jméno:
Fláj... ..
I hrklo v ní příjemným dojmem a jala se jej oslovíti.
"Vítej, bratříčku. Moc ráda bych Tě poznala..."
A tu počínal jejich rozhovor a pociťovala, že se poněkud rychle prohlubuje....
MOhlo jí být tenkrát osmnáct let....
Avšak nikdo o jejich psaní netušil.
Aryzel Fláj byl kazatelem...Jenže:

Onen kazatel vyzařoval takovou sílu, krásu a duhovnost, až Esterčino srdce zcela omámil...
I počali si volati a ona pak poslala mu svou v šestnáctém věku svém složenou píseň, jež jej prý tak uchvátila, že v něm zanechala nesmazatelný dojem....
Avšak posléze jedna jeho příbuzná jejich vztahu učinila přítrž a oznámila to Esterčině předchozí náhradní rodině a tak vztah mladičké Ester a kazatele Fláje pro ten okamžik skončil...



Později do rozkvětu se rozvíjející Ester žila s mužem, jenž byl postižen mozkovou obrnou, avšak hledal sobě jiné a po půl roce se rozvedli....



Nebyla však vteřina, minuta, hodina ani den, kdy by Ester nepomyslela na svého milovaného kazatele....

Po čase se jí ozval jiný muž, jenž tvrdil, jak ji bude milovat.Avšak jí odmítl prý proto,že její rodina kouří.
I ubíhaly roky a Ester byla sam snila o svém nejdražším, jehož tajně milovala....
Po pár letech prvila matka, že je na čase si prý vzpomenouti, jak onen, co mladičkou Ester odmítl, dříve o ni stál, atak na její návrh, zprvu nechtějící, však nakonec svolivší Ester přistoupila...

Dva roky s oním mužem žila, však již po pár týdnech s ním shledala, že je to sobec, křivák a bezcitně narcistní muž, jenž nic o citu neví....
Rozvodu však nesvolil, atak se s ním Ester trápila dál.
A uběhlo deset let od chvíle, kdy se seznámila kdysi se svým miláčkem kazatelem, jehož tajně tak hluboce milovala...


Večer co večer si představovala jeho silnou blízkost a srdce se jí při vzpomínce na něj zastavovalo....
I jednoho večera mu opět, byť vdaná, roztouženě napsala:
"Ahoj, Světýlko...Zde Ti posílám pár svých nahrávek."
"Ahoj Sluníčko," odpověděl kazatel a nevěřil vlastním očím.
"vím, že se vdala.Co když si se mnou jen počíná hráti," uvažoval sobě.

"Ach, jak jsi nádherný a duchovní...A Té mnou u nikoho jiného nepoznané city..," pravia sobě Ester v duchu den co den a nemohla na svého milovaného přestat myslet.
.

Publikoval(a): Zjevovánka - Intervento D'aMore, 2.12.2020