Nemilovaná
Nemilovaná
Anotace: K tomuto mému příběhu který jsem napsala vedla jedna kniha na kterou myslím dodnes...Jmenovala se "Nemilovaná"....Také jsem se tak cítila ...
Byla jedna malá holčička jmenovala se Blanička. Měla poměnkově modré oči a blonďaté vlásky.
Byla citlivá a hodná měla zatím jen dva sourozence Vojtu a Veroniku, Blanka je nejstarší.
Blanička jak jí říkal jen její dedeček, táta jí říkal Blanice,Blaňulda, Blaňulinda a maminka Bláňa a sourozenci Bláňa nebo Blanice palice jí říkal bratr Vojta,ale jen občas, Bláňa ho měla velmi ráda a často si spolu hrávali i se pak poprali a dostala zase vynadáno Bláňa....Často na ni její mladší sourozenci žalovali i to co nebyla pravda, cítila se zoufale...Sestra Veronika ji pak dost šikanovala v pozdějším věku, byla průbojnější a uměla ranit slovem...A velmi dobře lhát rodičům co jí Bláňa provádí, Blanka se tomu neuměla bránit, ani jí to nikdo nevěřil.
Blanka mi myslím říkala babička...Ani si nepamatuju jak mi jako malé říkala má milovaná babička.
Bláňa od 8 let měla doma spousty zvířátek, které jí k veliké radosti koupily rodiče když o ně moc prosila, hezky s láskou se o zvířátka starala byly to její největší přátelé, protože nevěděla jak si získat lidskou lásku neměla ani moc kamarádů.Měla jen kamarádky ze třídy Táňu a Jitku...
Od rodičů moc lásky nedostala.
Po škole chodila do menšího obchůdku s knihami a prohlížela si knihy o psech, moc se jí líbily, úplně ji fascinovali.
Nemohla si je koupit kapesné nedostávala a tak vždy přečetla pár slov o výchově psů i chovu zvířat, líbily se jí i hadi.
Jednoho dne zvědavě prohlížela dívčí romány a našla knihu "Nemilovaná". Chtěla si ji koupit za peníze co dostala na pouť od dedečka, které tam neutratila, ale styděla se že je také nemilovaná a tak zvědavě a smutně položila knihu zpět.
Celý život hledá cesty ke svým rodičům a nenachází ji.
Celý život si dávala za vinu že je nemilovaná a obviňovala i sebe protože rodiče jí často už od úplného dětství říkali jak je špatná a zlá a citově s ní manipulovali i nějaká rána od mamky často padla v první a druhé třídě Zš když se s ní maminka učila v a Blaničce tak strašně nešla matika a mamku to dohánělo k vzteku....Tak často bylo učení Bláni s velkými slzami, strachem a velkým traumatem.
Ale pak poznala krásné velké životní přátelství nejlepší kamarádky Stáni a lásku svého manžela už si sebe více vážila a vyrovnávala se s hrůzami dětství a dospívání.
Pochopila že tito lidé jí dávají spousty lásky a pochopení a že zlá nejni a chyba byla v nelásce rodičů.
Ve 40 letech se jí narodilo vymodlené dítě,s jejím manželem kterému říkala anděl a Brouček.
Byla šťastná....V 41 letech....Tak přejte jí štěstí
Publikoval(a):
kopretina7777, 11.6.2024