Anotace: Babička mi chybí...

...A tak jsem se opět vzbudila s pláčem. Babička tu 2 roky není.
Slzy mi stékaly , Petr se starostlivě se smutek, soucitem, hloubkou v očích zeptal:"Co je Ti"? Já odpověděla skrývajíc slzy: "Stýská se mi po babičce"
Obejmul mě, krásně tišivě, dlouze...

Babička mě vlastně vychovávala, vlídně a s láskou.
Babička si se mnou povídala, chodily jsme spolu k jejím slepicím a já si je směla pohladit a koukat se jak je krmí, vše mi o nich vysvětlovala , vlastně mě vysvětlovala vše v mém životě.
Jednu slepici jsme spolu pojmenovali podle mé spolužačky a kamarádky z 1.třídy ZŠ.Dlouze jsme se bavily o našem pojmenování, byla jsem velmi překvapená a radostná, že jsem si mohla pojmenovat slepičku která se mi nejvíce líbila. Babička jí jméno napsala na kroužek na noze:"Táňa"


Když mi bylo asi 7,8 let pískala jsem si cestou ze školy, babička mě doma překvapila vlídnými, udivenými, přátelskými slovy: "Ty umíš pískat"?



Možná se mi zhroutil svět aniž jsem to věděla, když jsme se od babičky mamky mámy odstěhovali....


Babička tu pro mě vždy byla, dala mi spoustu lásky a vysvětlování života v mém dětství.


A tak občas brečím, stýská se mi. Jako by to stýskání neustávalo a stále narůstalo. Víc a víc ji potřebuji.


V baráčku po babičce a dědovi, kde teď bydlí strýc a teta se vyhýbám. Ne, nebyla sem tam co babička odešla z tohoto světa...
Rozervalo by mě to na kusy, ještě víc než teď a já tu musím být v pořádku pro mého syna a manžela a rodiče, protože už vím co je to být něčí dítě...

Publikoval(a): kopretina7777, 5.7.2024