Anotace: Hrůza, hrůz pro nás oba můj křik

Dnes jsem zradila sama sebe i radost dětství svého dítěte.
Dnes jsem poprvé hodně křičela.Nekřičím na syna skoro nikdy vlastně snad jen teď...
....

Další noc se mi vzbudil v 1 v noci, spala jsem hodinu...Byl nespokojený cítil můj nesoulad noci. Nehrála jsem si s ním jen se snažila aby měl vše co sem byla schopná dát, povídání,jídlo, pití, přebalení hračky, mé nadmaximum tentokrát víc už sem nemohla dát.Matky mají velikou sílu ....Tentokrát ale, třesou se mi ruce.... jsem křičela když nevěděla jsem proč není ve své kůži a nespokojeně křičí, jindy mi to nevadí mile hledáme příčiny teď mi ale spadli na zem afričtí šneci, jak jsem mu je snažila ukázat odklopit víko jejich boxu aby měl radost,v nervozitě že mu nemohu pomoci a taky bezmoci a nervů sem kříčela , lekla sem se jeho křiku po chvíli tak náhlého a upustila šneky s plastovým boxem nazem....měla sem o ně strach začala sem na něj křičet: Buď už zticha.Žádný šneky Ti neukážu.

Měl v očích slzy když si šel sám pak malovat ani nahlas neplakal a já když sem ty slzy viděla a červená očíčka viděla jsem jak jsem selhala. Umřela jsem v nitru ale věděla že nesmím to dát znát, aby byl v pohodě..
Pak sem přišla na to že měl ještě hlad:((((
Totálně sem ho zradila , selhala.

Publikoval(a): kopretina7777, 3.12.2024