Básničky, Poezie, Verše

v

Rozhovor ...

Rozhovor ...

Poklidná řeka se v jeho očích stávala úplně něčím jiným .
Připomínala mu tekoucí mraky na nebi , volně pobíhající po celém
prostoru : od nikud , nikam .
Stále doufal v jediné , že se mu podaří najít alespoň jedinou souvislost mezi mraky a pokojně tekoucí vodou : snad obě spojovala sytá modř
ženských očí …
Stále se díval chvíli na řeku a chvíli do její tváře --- i když , záleželo na úhlu pohledu a osvětlení sluncem , aby vynikla její skrytá krása .
Seděla vedle něho jako nehybná socha , odhodlaná , v okamžiku , kdy jí to přestane bavit k okamžitému odchodu .
Jako by armáda opustila své těžce vydobyté pozice a dala se na zběsilý útěk .
Mu to všechno připadalo , že ona neutíká , ale on se od ní stále víc a více vzdaluje do prostoru , kde je jen pouhá bolest z odloučení a samota …
Těžce dýchal a čekal až začne Inge mluvit .
Mlčení jejich úst ho přivádělo k šílenství … ale , kdo byl z jejich dvojice šíleným a kdo úplně zdravým ?
Kdo mohl na sto procent říci o tom druhém : - Tebe , bezmezně miluji …-
Nebyla to mezi nimi ta starodávná hra na kočku a myš ?
Při které nikdo z těch dvou neví , kdo utíká a kdo koho honí …
Alespoň , že Inge nadhodila při včerejším telefonátu , že jejich vztah nemá už žádnou cenu .
Nemá v jejich očích tu správnou perspektivu , aby mohl dál pokračovat .
Asi to bylo tím , že se společně tak málo vídali a láska jim protékala úplně zbytečně mězi prsty .
Hans stále toužil po dokonalosti ve všem , co společně podnikali a Inge se zdála být spokojená i s málem : Ale , ani toho mála se jim nedostávalo .
Teď seděli na břehu Sprévy a dívali se do jejího špinavého proudu .
Voda byla dnes ještě kalná od včerejšího deště .
Pršet přestalo až někdy k ránu . Evropa se topila v přívalových deštích
a Bůh byl zase od svých dětí tak vzdálený .
Hans přenesl občas pohled na její malá kulatá prsa ukrytá pod látkou červeného trička .
Dýchala zrychleně … snad jí někdo v jejich myšlenkách pronásledoval ….. Snad si myslela , že nemusí mluvit a on všechno pochopí , tu marnost společných chvil a milování .
Snažení a namlouvání si sama sobě , že je všechno v nejlepším pořádku .
- Já , už tě nemiluju , jako kdysi - … vypálila nečekaně se svého srdce .
- Chěla jsem náš vztah chránit jako něco vzácného a okouzlujícího ,
ale , při tobě jsen neměla naději k ničemu . Už nemám síly se o něco snažit , když ty mi stejně nepomáháš a mi to někdy připadá , jako bys stále házel klacky pod nohy - …
- Až do včerejška jsem si myslela , že lásku můžeme obnovit , když se budeme oba ze všech sil snažit , ale ty jen neustále opakuješ , co dělám já a ke všemu už přestáváš se mnou uplně komunikovat .
Někdy mi to připadá , že znáš pouze několik ubohých slov a mlčení a uhozené pohledy po mém zadku a ňadrech tě asi dokonale naplňují , něčím podstatně větším , co já nemohu nikdy pochopit .
Asi to bude tím , že nejsem muž . Vy se na všechno díváte úplně jinak … -
A to nás rozděluje …----
Hans opět zarytě mlčel , jen rukama si podepřel bradu , vážící snad několik tun .
Inge na chvíli umlkla a mohla zas hovořit blízská řeka ….


Nad řekou ve velkých kruzích začalo kroužit několik opožděných racků .
Slunce pomalu zapadalo za hradbu neurčitých stromů .
Stíny na střechách a cestičkách se začaly prodlužovat .
Hans stále mlčel a na vzedmutý ukazováček si namotával dlouhý stonek trávy …
Někde z daleka se začala ozývat kukačka svým vzdáleným hlasem .
Do noci bylo daleko , ale jeho duše už věděla o tom , co bude následovat .
Nemohl a snad ani nechtěl nic zachraňovat , vždyť ta žena , která ho opouštěla , nepoznala ani , jak dovede hovořit ticho a co je vlastně mlčení , dvou spřízněných lidí , ktří se vášnivě milují .
Inge se energicky postavila a vmetla mu do tváře :
-To ti nestojím ani za jediné slovo vysvětlení ? ---
Díval se na ní bolestnýma očima a ona stejně zas nic nechápala .
Rozběhla se k blízské silnici na zastávku autobusu .
V Berlíně chtěla být ještě před setměním …
Hans ještě chvíli seděl a pak se postavil . Z očí mu skanulo na líce několik slz.
Sáhl pomalu do kapsy a vytáhl si balíček cigaret .
Zapálil si jednu a krokem člověka , který už nemá co ztratit šel k hájku mladých břízek .
Nad hlavou mu z haluzí začal na uvítanou prozpěvovat svou písničku
černý kos .
Cítil se velmi dobře , i když ztráta ženy , která mu stejně nerozuměla dost bolela jeho srdce .
V domku u zavírajících se plavebních vrat se rozsvítilo .
Muž a žena usedli ke společné večeři .
Ticho podvečera občas prořízl hlas lodního motoru a vysokého tónu píšťaly …
O půlnoci se otočil list kalendáře .
Na další stránce bylo datum třetího srpna roku 1942 …
Publikoval(a): kavec, 30.11.2011
Přečteno (821x)
Tipy (2) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: LIŠKA76

Spodek

Stránka generována 18.12.2024 11:44
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti