Anotace: ...má být po zásluze odměněn.

Onoho rána ujížděl jsem se svým vozem značky Škoda
jihočeskými hvozdy. Jako ostatně téměř každý den spěchal
jsem tudy na své pracoviště. Tentokrát jsem však v zatáčce tvaru velkého S nejen přibrzdil, ale zastavil
docela. U krajnice se totiž nedala přehlédnout středně
velká krabice. Jednalo se patrně o poštovní zásilku,
vždyť adresa na víku byla viditelná i z jedoucího automobilu. Zacouval jsem tedy několik metrů zpět a již
jsem se viděl jak svůj nález poctivě odevzdávám na nejbližším poštovním úřadě, domnívaje se, že špatně zajištěný balík vypadl poštovní doručovatelce z auta.
Od mého úmyslu neodradil mne ani příběh mého někdejšího
vedoucího, který při cestě do zaměstnání též nalezl
balíček. Našel totiž u chodníku v šátku zabalených
pětadvacet tisíc korun (tehdy asi celoroční plat)
a jakožto starý poctivec odnesl je tedy na Národní výbor. Z úřadu mu prý záhy zaslali dvěstěpadesát korun
jako nálezné. Ze své odměny se však netěšil příliš dlouho. Už by býval na celou záležitost málem zapoměl,
v tom však u jeho dveří zazvonila postarší venkovanka,
která bez okolků tvrdila, že ona je majitelkou oné finanční hotovosti, kterou údajně vytratila z kabely,
když se synem na motorce jela nakupovat nábytek. Člověk
by si myslel, že bodrá selka přivezla pečenou husu jako
poděkování, ale nebylo tomu tak. Ústnatá stařena nevybíravě napadla mého nadřízeného, slova jako "lumpe
či zloději" byla ta slušnější a dožadovala se vrácení
oněch dvěstěpadesáti korun zpět. Marně jí vysvětloval,
že on žádné její peníze nechtěl a že tato částka mu byla úřadem přidělena bez jeho formálního souhlasu. Nakonec jí spěšně vyplatil požadovanou částku a trpělivě
vyčkal, až za roztrpčenou důchodkyní zaklapnou dveře.
Inu, každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.
Při bližším ohledání balíku jsem zjistil, že je adresován jakémusi Olegovi B., toho času žijícímu na nějaké pražské ubytovně. Po potěžkání bylo patrné,
že obsah krabice nebude mít velkou hodnotu, vždyť nebyla
na svou velikost nijak těžká. Jistě neležela na okraji silnice dlouho, byla přece tak čistá, jako by ji odesilatel poslal před několika minutami. Povšiml jsem si, že lepicí páska, kterou byla krabice přelepena zdála
se již jednou někým odtržena. Bez dlouhého váhání nahlédl jsem do nitra balíku. A ejhle, ...obsah zející
v hedvábných a okrasných papírech silně připomínal lidské výkaly nebo jak my v Čechách jadrně říkáme,
"v krabici trůnilo docela obyčejný HOVNO". Stejně bez
rozmýšlení uvedl jsem zásilku do původního stavu a poté
umístil zpět na původní místo. Vzpoměl jsem si totiž na vyprávění kamaráda z vojny, když jako dítě školou povinné se dvěma svými spolužáky nalezli dámskou kabelku. Jeden z nich v tu chvíli pocítil silné nutkání,
napadlo je, že svou potřebu vykoná právě do ní. Vzápětí
tuto dámskou rekvizitu umístili uprostřed vozovky a pak
v úkrytu zpoza křoví pozorovali, co se bude dít. Prakticky každé auto zastavilo, objevila se ruka a kabelka i s nevábným obsahem zmizela uvnitř. Automobil se rozjel, po pár metrech zastavil a taštička vylétla obloukem ven. Bavili se tak bezmála celé dopolene a nebýt jednoho jediného nezodpovědného nálezce, který svůj nález okamžitě nezkontroloval, bavili by se patrně celý den. V ten moment jsem se rozhlédl kolemdokola hledaje mezi stromy rozesmáté tváře ukrajinských dělníků, ale kromě zrzavé veverky, pátrající mezi stromy po skromné snídani, nikoho jsem nezaregistroval. Přestože veverce se situace nezdála příliš veselá, zastyděl jsem se. Spěchajíc, nasedl jsem za volant a ujížděl plnit svoje povinnosti. To jsem netušil, že zahraniční dělníci v České republice v současné hospodářskopolitické situaci mají takový smysl pro humor. Inu, člověk se stále učí.
Už,už,jsem se připravoval, jak celou historku barvitě vylíčím svým kolegům v zaměstnání, ale pod náporem pracovních povinností na toto téma ani slovo. Na onen
tajemný balíček ležící u silnice, jsem si opět vzpoměl
až při cestě domů. V tu chvíli jsem se musel zastydět
podruhé, neboť balík již na okraji silnice nečekal.
"Styď se!!" plísnil jsem v tu chvíli sám sebe, "to jsi
plnohodnotným občanem tohoto státu?! ...ještě, že se našel jiný poctivý občan, který nelitoval času ani peněz
a odnesl okamžitě a nezištně onen ukrajinský skvost na poštu a poslal ho neprodleně na adresu původního majitele. Vždyť právě takovou službu soudruhům z bývalého Sovětského Svazu za jejich obětavou ochranu před americkým imperializmem, trvající bezmála pětačtyřicet let, dosud ještě dlužíme!"

Publikoval(a): ota.pé, 4.12.2011