Anotace: Život dokáže překvapit!

Zdálo se, že dnešní porod bude jen běžným zákrokem. Milan držel manželku za ruku v napjatém očekávání, příštích okamžiků.Když však nastala ona dlouho vytoužená chvilka, zůstal jako opařený němě stát,vytřeštil oči a zařval.

Potom se otočil a vyběhl ze sálu, aniž by za sebou zavřel dveře.Venku se nadechl čerstvého vzduchu. Svět se mu v jediném okamžiku zhroutil.Štěstí je nenávratně pryč.

Vytočil číslo mobilního telefónu a celý roztřesený se svěřil otci.
"Eva má dítě, ale ne se mnou!"

Otec okamžitě přijel, vzal syna za ramena, nasedli do auta a spolu odjeli k tchánovi. Takové choulostivé věci se vždy musí vyřešit mezi chlapy,.."určitě se to vysvětlí..,"uklidňoval ho cestou.

"Otče, já jsem tam přece byl!"

Jindra už věděl, co se stalo.Uvítal pánskou návštěvu s ustaraným výrazem tváře.Manželku poslal pryč,vytáhl z ledničky láhev a už s klidným a přesvědčivým hlasem spustil:"Milane máš syna, je to tvůj syn!"

"Co to říkáte, já.."
"Počkej, nech mě domluvit!"
Oba příchozí sklesle přikývli, stejně jim nic jiného nezbývalo.
"Za všechno může láska, moje babička se na konci války v Německu, zamilovala do spojeneckého vojáka a z jejich vztahu se narodila moje matka. Voják zmizel v propadlišti války a tak se stalo, že doma se babička vdala a dcera se tak už narodila do řádné rodiny.Posléze jsem se mamince narodil já a nám potom, dcera Eva."

Jindra nechápavě povstal:" To přece víme, rodičům se rodí děti!"

"Jednu okolnost jsem Vám doposud neřekl! Moje matka je poloviční černoška! Americký voják byl černoch!"

Milan vyprskl z úst, celý obsah vodky.

"Tři generace se nic nestalo, až.."

"Božínku, já mám syna,"vyskočil radostí Milan,.."a k tomu ještě černouška!"
Nalil si plnou sklenici:"Jedeme do porodnice!"

"Přece jsme všichni pili, zavolám manželku,"ukončil dlouhou zpověď Jindra a také už s úlevou si řádně i s otcem přhnuli.

Publikoval(a): Puris, 8.12.2011