Anotace: Jak by řekl můj děda: " Je zima, jak v Rusku".Z teploučka domova se mi nechce, ale do práce se musí. Jen takové ohlédnutí do dnů minulých........

Mám ráda zimu, to je fakt, ale takovéto mrazy opravdu nemusím.
Nejsem závistivá a přece závidím svému muži, že nemusí do práce a hřeje se pod peřinou se slastným úsměvem na rtech. Jemně mě políbí a popřeje pěknou cestu do práce.
Nedá se nic dělat, musím vyrazit. Zachumlaná do pořádné bundy, čepice, šály a rukavic, vyrážím na cestu.
Zima je až praští a já si jen říkám, že přeci nejsem žádné „béčko“, vždyť na horách jsem toho zažila. No ale přiznávám se bez mučení, po očku pokukuji po svém autíčku – že bych ho vytáhla?
Ne, přeci nebudu přispívat na znečišťování ovzduší(ta doba, než by se nahřálo a s úsporných důvodů ho nechávám doma. Vždyť to nemám zas tak daleko.
Vidina tepla v kanceláři, udává rytmus mé chůze, která se neustále zrychluje. Ještě chvilinku a už otevírám hlavní vchod. Na chodbě mě dohonil kolega, byl tak zachumlaný, že mu byli vidět jen oči, zamumlal na mě pozdrav a procedil mezi zuby: „Svinská zima“.
Šla jsem postavit vodu na čaj a houkla na kolegu, jestli chce taky. Když jsem donesla dva „kotle“ horkého čaje, jen se šibalsky pousmál a řekl. „ Rumíček by nebyl“?
„Pavlíku, nebyl, ale bodnul by“, odpověděla jsem posmutněle.
Pomalu jsme se začali rozehřívat. Za okny svítilo sluníčko a byl mráz až praštělo.
Až večer půjdu z práce, zachumlám se, až mi budou jen oči koukat. Doma si udělám "kotel" čaje a tentokrát s rumíčkem, obejmu manžela a schoulím se do jeho klína, to abych se zahřála a večer, až půjdeme spát......ale to zas někdy jindy. To už bude úplně jiná povídka.

Publikoval(a): Marci-Tami, 11.2.2012