Anotace: Světlo dává naději a touhu žít. Co se ale stane, když pohasne?

Mantarové! Děsivý a šílení přisluhovači temnoty se vydali na cestu za kamenem světla, aby světlo zničili a podrobili si celou zem Kalio. Na rozdíl od nich se D'henové snaží světlo zachránit. Mezi nimi je i nová učednice Ralli, která sice moc neoplývá silou, ale v hbitosti, rychlosti a umění skrývání se jí nikdo nevyrovná. Nyyní je zcela na ní, kterou z posvátných zbraní si vybere...

"Máš vůbec představu, jak jsou tyhle věci vzácné." probodl mistr Kauficus mistra Eucinise pohledem. "Jistě, mistře." přikývl Eucinis. "No tak to polož! Není to na hraní! Ještě to upustíte." mávl Kauficus zlobně rukou. "Moc se staráš. Přemýšlím, kterou zbraň si vybere můj učedník." odvětil klidně Eucinis. "Já tuším, co si vybere moje učednice. Znám ji až moc dobře." ozvalo se ode dveří. "Á, tak tady jsi Arkine, nemohl jsem se tě dočkat." Kauficusova tvář se rozzářila. "Ani nevíš, jaký mi tu Eucinis nadělal potíže." střelil pohledem na mistra. Do místnosti vběhl třináctiletý kluk a za ním stejně stará dívka. "Schovej to." sykl Arkin. "Euci, máme potíže. Stark s Devanou se začali prát a my jsme nemohli zastavovat." vydechl ze sebe kluk. "Tak nás k nim zaveď Larku." vyzval ho učitel. "Euci?" uchechtl se Arkin potichu. Eucinis se zamračil. Vyběhli za klukem a dívkou. Stark s Devanou se prali na mostě. "Starku, Devano, co děláte?" zeptal se Kauficus. "Starku! Jako tvůj učitel si můžu dovolit tě nekvalifikovat. Se zbraní bys byl nebezpečný." pokračoval, když zjistil, že jeho řeč neměla výsledek. Stark si odfrkl, ale přestal se prát. "Tak se mi to líbí." usmál se Eucinis. Kauficus se Starkem odešli, přičemž Kauficus zamumlal něco o tom, že si to se Starkem vyřídí a Eucinis se vymluvil na to, že jeho učedník se potřebuje připravit. Arkin zůstal sám se svou učednicí. "Divím se, že do toho nejsi zapletená." pozvedl obočí. "Dnes jsem byla andílek, Arki." usmála se. "Tohle kdyby slyšel Eucinis." povzdechl si Arkin a rozhlédl se kolem. "Ralli, poslouchej mě. To, že někteří své učedníky připravují na to, jakou si vyberou zbraň a tím i svůj živel, je blbost. Vyber si podle srdce, ne podle toho, co je nejsilnější. Myslím, že si vybereš oheň a dýku. Znám tě. Chci tě jen upozornit,oheň je jako jediný ze čtyř živlů nezkrotný. Jakmile ho úplně vypustíš, nemáš nad ním moc. Musíš se mít na pozoru. Poslední, kdo měl oheň se dostal k Mantarům." smutně se jí podíval do očí. "Ty se o mě bojíš?" zeptala se Ralli. "Jsi jako moje mladší sestra." řekl a přitiskl ji k sobě. "O šest let mladší sestra." upřesnila Ralli. "Uhodl si. Budu chtít dýku a oheň. Já to zvládnu." pvzbudivě se usmála...

Další den se Ralli vzbudila před svítáním a rozhodla se jít za mistrem. "Arki." zašeptala. "Co je?" odpověděl ji ospalým hlasem. "Mám strach." přiznala se. "To od tebe slyším poprvé." podivil se Arkin. Ralli pokrčila rameny. "Tak teď to slyšíš, protože ti věřím." řekla. Arkin se usmál. "Proč jsi přišla?" otázal se a posadil se. "Ty jsi mi měl říct, ať si neberu oheň." pohlédla na něho. "Ano, měl." přisvědčil Arkin. "Nechci ti dělat problém..." Arkin ji zarazil. "Neboj. Mně uděláš problém, jen když se nebudeš řídit srdcem." ujistil ji Arkin a položil ji ruku na rameno. „Nebojím se velemistra Windonse, ani Kauficuse a ani jiných mistrů. To ty si musíš vybrat a já tě “nesmím“ nijak ovlivňovat.“ vrátil ruku k tělu a vstal. „Tak abychom šli. Dneska je velký den a mě už se spát stejně nechce.“ řekl a rukou ji vybídl, aby vyšla ven. „Děkuji mistře.“ zašeptala, když vycházela ven. „Euci!“ zvolal překvapeně Arki. „Už sis na tu přezdívku zvykáš?“ zeptal se Eucinis. Arkin pokrčil rameny a zamířil na ni, za ním Ralli. „Taky nemůžeš spát?“ zeptal se Arkin. „Ne, máš pravdu, my jsme jediní, kdo jsou v Jižním doupěti noví, ostatní už to pochopili.“ přikývl Eucinis. „Kde jsou?“ rozhlížel se Arkin kolem sebe. „Asi u někoho, to máš jedno.“ mávl rukou. „Eucinisi, kde je Lark?“ skočila jim do řeči Ralli. „Tamhle.“ ukázal Eucinis.„Děkuji.“ poděkovala Ralli a odběhla pryč. Nešla za Larkem, ale pokračovala dál k lesům, kde už tolikrát běžela, který jí už tolikrát poskytl svobodu. Nerušena ničím, kromě kvákání žab a bzukotu hmyzu si sedla do trávy a opřela se o kámen. „Smím?“ zeptal se hlas za její hlavou. Prudce se otočila a spatřila lidskou tvář Stejně starého chlapce. Přikývla. Neznámý chlapec si sedl vedle a pohlédl na oblohu. „Kdo jsi?!“ zeptala se ostře. „Waren.“ řekl prostě. „A co tu děláš, nikdy jsem tě tu neviděla. Ty nejsi bojovník. Nebo ano?“ probodla ho pohledem. „A ty snad nejsi?“ opáčil. „Ne, ale brzo budu!“ odsekla a chtěla se zvednout. „Já nejsem odtud, jsem na jiné straně než ty.“ zašeptal za ní, ale když se otočila, už zmizel. Ralli pátrala očima po okolí, ale Warena nikde neviděla. Zvláštní, pomyslela si. Co by nepřítel dělal studánky? Otočila se a odešla zpátky, jako by se nic nestalo. Po cestě přemýšlela, co se vlastně stalo…

Arki stál s Eucinisem a společně pozorovali oblohu. „Když si vzpomenu, co všechno jsme spolu zažili, nemohu tomu uvěřit.“ ozval se najednou Arkin. „A tvůj učeň používá „moji“ přezdívku.“ dodal. „No, chybělo mi to, když mi teď ty tak říkat nemůžeš.“ pokrčil Euci rameny. „Máš pravdu Euci.“ přikývl Arkin. „Mě taky chybí to co jsme zažili.“ zahleděl se Euci příteli do očí. Chvíli se na sebe dívali a Eucimu začalo docházet, co chce Arkin udělat. Vzdychl. „Je to pryč, už ne.“ zašeptal a tiše odešel. Arkin se za ním díval a v duchu si přísahal, že to neskončilo. Cítil, že mu Konficus nedůvěřuje a že udělá vše proto, aby proti němu všechny poštval, protože je velké riziko.

„Děkuji.“ poděkovala Ralli a odběhla pryč. Nešla za Larkem, ale pokračovala dál k lesům, kde už tolikrát běžela, který jí už tolikrát poskytl svobodu. Nerušena ničím, kromě kvákání žab a bzukotu hmyzu si sedla do trávy a opřela se o kámen. „Smím?“ zeptal se hlas za její hlavou. Prudce se otočila a spatřila lidskou tvář Stejně starého chlapce. Přikývla. Neznámý chlapec si sedl vedle a pohlédl na oblohu. „Kdo jsi?!“ zeptala se ostře. „Waren.“ řekl prostě. „A co tu děláš, nikdy jsem tě tu neviděla. Ty nejsi bojovník. Nebo ano?“ probodla ho pohledem. „A ty snad nejsi?“ opáčil. „Ne, ale brzo budu!“ odsekla a chtěla se zvednout. „Já nejsem odtud, jsem na jiné straně než ty.“ zašeptal za ní, ale když se otočila, už zmizel. Ralli pátrala očima po okolí, ale Warena nikde neviděla. Zvláštní, pomyslela si. Co by nepřítel dělal studánky? Otočila se a odešla zpátky, jako by se nic nestalo. Po cestě přemýšlela, co se vlastně stalo…

Arki stál s Eucinisem a společně pozorovali oblohu. „Když si vzpomenu, co všechno jsme spolu zažili, nemohu tomu uvěřit.“ ozval se najednou Arkin. „A tvůj učeň používá „moji“ přezdívku.“ dodal. „No, chybělo mi to, když mi teď ty tak říkat nemůžeš.“ pokrčil Euci rameny. „Máš pravdu Euci.“ přikývl Arkin. „Mě taky chybí to co jsme zažili.“ zahleděl se Euci příteli do očí. Chvíli se na sebe dívali a Eucimu začalo docházet, co chce Arkin udělat. Vzdychl. „Je to pryč, už ne.“ zašeptal a tiše odešel. Arkin se za ním díval a v duchu si přísahal, že to neskončilo. Cítil, že mu Konficus nedůvěřuje a že udělá vše proto, aby proti němu všechny poštval, protože je velké riziko.

„Děkuji.“ poděkovala Ralli a odběhla pryč. Nešla za Larkem, ale pokračovala dál k lesům, kde už tolikrát běžela, který jí už tolikrát poskytl svobodu. Nerušena ničím, kromě kvákání žab a bzukotu hmyzu si sedla do trávy a opřela se o kámen. „Smím?“ zeptal se hlas za její hlavou. Prudce se otočila a spatřila lidskou tvář Stejně starého chlapce. Přikývla. Neznámý chlapec si sedl vedle a pohlédl na oblohu. „Kdo jsi?!“ zeptala se ostře. „Waren.“ řekl prostě. „A co tu děláš, nikdy jsem tě tu neviděla. Ty nejsi bojovník. Nebo ano?“ probodla ho pohledem. „A ty snad nejsi?“ opáčil. „Ne, ale brzo budu!“ odsekla a chtěla se zvednout. „Já nejsem odtud, jsem na jiné straně než ty.“ zašeptal za ní, ale když se otočila, už zmizel. Ralli pátrala očima po okolí, ale Warena nikde neviděla. Zvláštní, pomyslela si. Co by nepřítel dělal studánky? Otočila se a odešla zpátky, jako by se nic nestalo. Po cestě přemýšlela, co se vlastně stalo…

Arki stál s Eucinisem a společně pozorovali oblohu. „Když si vzpomenu, co všechno jsme spolu zažili, nemohu tomu uvěřit.“ ozval se najednou Arkin. „A tvůj učeň používá „moji“ přezdívku.“ dodal. „No, chybělo mi to, když mi teď ty tak říkat nemůžeš.“ pokrčil Euci rameny. „Máš pravdu Euci.“ přikývl Arkin. „Mě taky chybí to co jsme zažili.“ zahleděl se Euci příteli do očí. Chvíli se na sebe dívali a Eucimu začalo docházet, co chce Arkin udělat. Vzdychl. „Je to pryč, už ne.“ zašeptal a tiše odešel. Arkin se za ním díval a v duchu si přísahal, že to neskončilo. Cítil, že mu Konficus nedůvěřuje a že udělá vše proto, aby proti němu všechny poštval, protože je velké riziko.

„Děkuji.“ poděkovala Ralli a odběhla pryč. Nešla za Larkem, ale pokračovala dál k lesům, kde už tolikrát běžela, který jí už tolikrát poskytl svobodu. Nerušena ničím, kromě kvákání žab a bzukotu hmyzu si sedla do trávy a opřela se o kámen. „Smím?“ zeptal se hlas za její hlavou. Prudce se otočila a spatřila lidskou tvář Stejně starého chlapce. Přikývla. Neznámý chlapec si sedl vedle a pohlédl na oblohu. „Kdo jsi?!“ zeptala se ostře. „Waren.“ řekl prostě. „A co tu děláš, nikdy jsem tě tu neviděla. Ty nejsi bojovník. Nebo ano?“ probodla ho pohledem. „A ty snad nejsi?“ opáčil. „Ne, ale brzo budu!“ odsekla a chtěla se zvednout. „Já nejsem odtud, jsem na jiné straně než ty.“ zašeptal za ní, ale když se otočila, už zmizel. Ralli pátrala očima po okolí, ale Warena nikde neviděla. Zvláštní, pomyslela si. Co by nepřítel dělal studánky? Otočila se a odešla zpátky, jako by se nic nestalo. Po cestě přemýšlela, co se vlastně stalo…

Arki stál s Eucinisem a společně pozorovali oblohu. „Když si vzpomenu, co všechno jsme spolu zažili, nemohu tomu uvěřit.“ ozval se najednou Arkin. „A tvůj učeň používá „moji“ přezdívku.“ dodal. „No, chybělo mi to, když mi teď ty tak říkat nemůžeš.“ pokrčil Euci rameny. „Máš pravdu Euci.“ přikývl Arkin. „Mě taky chybí to co jsme zažili.“ zahleděl se Euci příteli do očí. Chvíli se na sebe dívali a Eucimu začalo docházet, co chce Arkin udělat. Vzdychl. „Je to pryč, už ne.“ zašeptal a tiše odešel. Arkin se za ním díval a v duchu si přísahal, že to neskončilo. Cítil, že mu Konficus nedůvěřuje a že udělá vše proto, aby proti němu všechny poštval, protože je velké riziko.

„Děkuji.“ poděkovala Ralli a odběhla pryč. Nešla za Larkem, ale pokračovala dál k lesům, kde už tolikrát běžela, který jí už tolikrát poskytl svobodu. Nerušena ničím, kromě kvákání žab a bzukotu hmyzu si sedla do trávy a opřela se o kámen. „Smím?“ zeptal se hlas za její hlavou. Prudce se otočila a spatřila lidskou tvář Stejně starého chlapce. Přikývla. Neznámý chlapec si sedl vedle a pohlédl na oblohu. „Kdo jsi?!“ zeptala se ostře. „Waren.“ řekl prostě. „A co tu děláš, nikdy jsem tě tu neviděla. Ty nejsi bojovník. Nebo ano?“ probodla ho pohledem. „A ty snad nejsi?“ opáčil. „Ne, ale brzo budu!“ odsekla a chtěla se zvednout. „Já nejsem odtud, jsem na jiné straně než ty.“ zašeptal za ní, ale když se otočila, už zmizel. Ralli pátrala očima po okolí, ale Warena nikde neviděla. Zvláštní, pomyslela si. Co by nepřítel dělal studánky? Otočila se a odešla zpátky, jako by se nic nestalo. Po cestě přemýšlela, co se vlastně stalo…

Arki stál s Eucinisem a společně pozorovali oblohu. „Když si vzpomenu, co všechno jsme spolu zažili, nemohu tomu uvěřit.“ ozval se najednou Arkin. „A tvůj učeň používá „moji“ přezdívku.“ dodal. „No, chybělo mi to, když mi teď ty tak říkat nemůžeš.“ pokrčil Euci rameny. „Máš pravdu Euci.“ přikývl Arkin. „Mě taky chybí to co jsme zažili.“ zahleděl se Euci příteli do očí. Chvíli se na sebe dívali a Eucimu začalo docházet, co chce Arkin udělat. Vzdychl. „Je to pryč, už ne.“ zašeptal a tiše odešel. Arkin se za ním díval a v duchu si přísahal, že to neskončilo. Cítil, že mu Konficus nedůvěřuje a že udělá vše proto, aby proti němu všechny poštval, protože je velké riziko.

Publikoval(a): Calië Artic, 2.3.2012