Anotace: ...může mít různou podobu...

Nastal večer. Podíval jsem se na svého věrného přítele. Čekal na mne u postele. Mohl jsem se na něj spolehnout. Ukazoval, že je čas jít spát. Něco se mi na něm nezdálo. A pak se to stalo.
Jeho pracovité srdce naposledy zabušilo, nedalo se to přeslechnout, ale ještě před tím pohnul nahoru jednou ruku, ale ta spadla a zůstala nečinně viset.
Co si teď počnu?
Kdybych věděl jak mu poskytnout pomoc!
Jemně jsem s ním zatřásl. Neudržel stát na nejistých nohách a převrátil se na záda do postele vedle mého polštáře. Obě ruce se mu přitom nepatrně pozvedly, jakoby mi chtěl něco naznačit, a zase ochable spadly dolů. Tak to je konec.
Jak to mám vydržet ležet vedle něj až do rána? Jak!
Zbaběle jsem zavřel oči a předstíral, že se nic nestalo. Usnul jsem a měl neklidné sny. Byly jako z Černé kroniky.

Ráno po probuzení jsem přes něj pohodil deku, abych se na něj nemusel dívat. Málem jsem zaspal. Tak to tedy ne! Rozhodl jsem se velmi rychle co budu muset udělat.
Cestou z práce se projdu městem a budu hledat stejně spolehlivého přítele, takového, jaký byl tento.
Aby mi byl věrný spoustu let.
Věřím tomu že takové najdu, protože u budíčků se to prostě stává!

Publikoval(a): Tonyend, 1.4.2012