Anotace: Když je nutná výměna...

Seznámili se přes inzerát.
Vyměnili si spoustu dopisů, protelefonovali hodně peněz, několikrát se setkali a za nějaký čas se rozhodli pro svatbu a společný život.
*
Do ženění se mu moc nechtělo, ale přesvědčila ho o výhodách manželství. Ale měli před sebou první dilema. Kde bude jejich společný domov?
Přistěhuje se ona za ním, nebo on za ní?
Zvažovali všechna možná pro a proti a vyšlo jim, že nejlepší bude, když se ona přistěhuje k němu.
Když si volali, psali, když za ním dojížděla, tak jí nijak nevadilo jak a čím má vybavený panelákový byt 2+1.

*
Zanedlouho po svatbě bylo náhle všechno jinak.
„Miláčku, nezdá se ti, že ta televize dosluhuje? Koupíme si novou, pořádnou placku, tu stoosmičku elcédéčko, mají je teď v akci, no, co na to říkáš? Nebo že by tu plazmu?"
Podíval se do peněženky, jestli neztratil Visa kartu. "Tak se broučku oblečme a pojedeme se podívat do obchodu co tam mají..."
*
Před domem parkovala jeho chlouba. Škoda Favorit. Otevřel klíčem dveře svého plechového miláčka.
Soused zrovna přicházel ke své audině.
Stiskl tlačítko dálkového ovladače a odemkl ním dveře svého vozu. Pohodlně se posadil za volant.
Usmál se na jeho ženu. Ta mu úsměv kysele opětovala.
"Podívej se na to jeho fáro! A my si vozíme zadky v takové šunce! Koupíme si novou oktávku, na takovou audinu se budu muset asi celý život jen koukat z okna! Na tu nemáme! No, co se tak nechápavě díváš? Proč bychom si nepořídili i nové auto? Okoukané a starší používané věci se přece po nějakém čase vyhazují a vyměňují, opravy a údržba stojí víc, než taková nová věc. Tak startuj a jedeme do toho nákupního centra alespoň pro tu televizi! Na oktávku se podívám s takovou jen v reklamě..."
"Ale vozíme se, a tahle škodověnka nás pokaždé dovezla kam jsme chtěli, nebo ne?"
V jeho odpovědi byl znát jistý vzdor i rezignace zároveň.
*
V prodejně Elektro si vybrali nový LCD televizor. Zaplatil kartou.
Zvědavě se zeptala, kolik má ještě na kontě.
"Ještě dost…", odpověděl pyšně.
Za půl roku se na televizoru objevila závada.
"Broučku, budeme muset tu placku sundat ze zdi a odvézt do prodejny a reklamovat!“, řekl smutným hlasem.
" Ale miláčku, přece bys tam zbytečně nejel takovou cestu jen kvůli reklamaci. Přece nebudeme bez televize třicet dnů! Nemyslíš?"
Nechápavě se na ni díval. "No a...Co s ní udělám?"
"Tu nejjednodušší věc! Televizi vyhodíš ke kontejneru a koupíme novou. Kdoví, jaké skryté závady může tato ještě mít. A já nemám nervy na to, pořád někam jezdit a vyřizovat reklamace… Jo! A najdi záruční list, dej ho k televizi, někdo si ji stejně hned odnese, kdo ji chce ať se o reklamaci postará."
*
Oblékli se, zamkli byteček, sjeli výtahem dolů a ke kontejneru odnesl zabalenou televizi.
Na parkovišti před domem stál jeho plechový miláček. Klíčkem otevřel dveře. Nasedli, motor nastartoval až napotřetí a zamířili k nákupnímu centru.
"Miláčku odboč! Támhle je prodejna Auto Škoda, koupíme si novou oktávku, udělej mi radost, když máme tolik peněz na kontě…", zašeptala mu do ucha své dávné přání, jezdit v pořádném autě.
Odbočil.
*
Do nákupního centra přijeli v nové Oktávii a domů si odváželi novou televizi s LED obrazovkou.
Manželku miloval, co uviděl v jejích modrých kukadlech, to by jí koupil. Snesl by jí i modré z nebe.
Láska je mocná čarodějka.
*
Čas společného života plynul, s těžkým srdcem na její žádost občas vyházel věci, které si pořídil do doby, než se k němu nastěhovala. Čím dál častěji začal myslet na její slova.
"Starší, použité a okoukané věci se musejí vyměnit za nové! Ona by nikdy žádnou věc nereklamovala...
Vyhodí vadné zboží ke kontejneru s paragonem i záručním listem a bylo to vyřešeno. Reklamace? Ztráta času!
Chce to pořídit novou věc a basta fidli!
Takový je život. On si to někdo ještě rád odnese!"
Vzal si tato slova k srdci.
*
Miloval ji, tak proti tomu nikdy nic nenamítal a podřizoval se dál jejím vrtochům a rozmarům.
Byla jiná, byla zvláštní.
Od kamarádů věděl, že ty jejich drahé polovičky myslí a jednají jinak.
Poznával, že ta jeho drahá polovička je opravdu moc drahá!
To oni by to těm svým raz dva zatrhli, přece nejsou milionáři, aby takto rozhazovali peníze. Čas plynul, byl obklopován samými novými věcmi.
Peněz na kontě ubývalo.
*
"Miláčku, ty snad nestárneš, jak to děláš? Já mám takové vrásky, těžká víčka, kruhy pod očima, už nejsem co jsem bývala. A ty jsi pořád jako mladík!", řekla jednoho večera, když seděli na zápraží své luxusní chaty a obdivovali západ slunce nad lesem.
"Jo? Já nestárnu? No cítím se na třicet, to je fakt".
Najednou dostal nápad.
Podíval se na svého broučka.
Za ty roky se změnil.
Z broučka je vypasený brouk.
Přibral na váze, nějak moc se změnil.
Kde je ta její dřívější jiskra v očích, ta krása, ten elán? Všechno to kouzlo, kterým jej k sobě připoutala?
*
Zavřel oči a dál rozvíjel ten náhlý nápad.
Usmál se na ni.
Jo, to je ono! Vzpomněl si na to, co po něm vždy tak chtěla, aby si vzal k srdci.
Po tolika letech společného života se poprvé zase rozhodl sám.
Doposud o všem rozhodovala ona.
"Miláčku, co se tak culíš, že mě chceš něčím novým a hezkým překvapit?!"
"Broučku, to víš, že ano! Ale až se vrátíme z chajdy domů. To víš, že jo..."
*
Zatím co vybalovala věci z tašek, začal hledat ve skříni její rodný list. Pak z komory vytáhl obrovskou krabici a šel pro lepicí pásku.
Na krabici napsal fixou velkým písmem: Daruji zdarma - za odvoz!

Publikoval(a): Tonyend, 2.4.2012