Anotace: ... při setkávání spolužáků jsem stále nemladší - heč!!...

Na zemědělskou školu jsem se dostal po dost složitém jednání rodičů (soukromí zemědělci) s příslušnými komisemi, které o tom tehdy rozhodovaly.
V září roku 1953 jsem nastoupil studovat ZTŠP do Roudnice nad Labem (zemědělská technická škola, obor pěstitel) a nastupoval zde jako nemladší student, stár teprve 13 let a 2 měsíce.
Na první den nástupu studia však do smrti nezapomenu. Již první hodinu náš třídní – ing. Josef Poc se seznamoval se svými studenty. Jelikož věděl, že jsme poskládáni z různých věkových ročníků, tak se měli nejdříve přihlásit studenti od 14 do 15 let věku. To se přihlásili asi 2 nebo 3 žáci, potom se měli hlásit ostatní ve věku nad 15 let. Po tomto seznámení zjistil, že mu skutečné počty ve třídě nesouhlasí. Teprve tehdy jsem se přihlásil i já s tím, že nepatřím do žádné skupiny, že mi je teprve 13 let a 2 měsíce. To nastalo ve třídě i u třídního zděšení a ten potom prohlásil nezapomenutelný komentář „to není možné, snad nám sem budou vozit i děti v kočárku, ty by si měli ještě hrát doma na písečku“. Na tento výrok opravdu nelze zapomenout. Toto rčení se potom ve škole tradovalo nejméně celý rok, než nastoupili další studenti do prvního ročníku. Potom později se mi třídní za tento výrok omluvil.
Se svým mládím jsem měl i další potíže při jakékoliv kontrole totožnosti. Zvláště při večerní jízdě vlakem domů z internátu, nebo večer při návštěvě kina a dalších akcích, kde bylo nutné prokazovat svojí totožnost. Z toho důvodu jsem musel stále u sebe pro prokazování totožnosti nosit svůj německo-český křestní list (narodil jsem se za Protektorátu)a zvláštní potvrzení školy, že jsem jejich studentem. Nejen s mládím, ale i nedostatečnými vědomostmi jsem se musel potýkat, zvláště v prvním pololetí 1. ročníku. Velmi málo jsem znal učivo, které se mělo probírat už v 9. třídě měšťanky, na které navazovalo však učení v 1. třídě na zemědělské škole. A to hlavně matematika, fysika, čeština, chemie a ruština. Tento problém již od konce září vyřešili moji rodiče spolu s vedením školy tím, že jsem musel dvakrát týdně, po našem vyučování odpoledne docházet do jedné roudnické školy a tam se doučovat předepsanou látku 9. třídy a to z matematiky, češtiny a fysiky. Pamatuji se, že o pololetí jsem skládal nějaké zkoušky a písemný výsledek jsem musel odevzdat na vedení naší školy. Chemii jsem se doučoval v chemickém kroužku u třídního ing. Poce. Velký problém jsem měl s ruštinou. Na měšťance nás ruštinu učila katechetka (učitelka náboženství). Prakticky se ruštinu učila s námi. Při nástupu do zemědělské školy jsem tedy stěží znal azbuku a několik ruských slovíček. Zde prof. Růžičková stále na nás mluvila rusky a chtěla, abychom jí i rusky odpovídali. Právě v tom byl můj problém, že jsem zpočátku vůbec nerozuměl, co ode mne požaduje. Celý 1. a 2. ročník jsem s ní stále „válčil“ na dostatečnou. Až ve 3. ročníku pochopila, že ze mne rusofil nebude a „povolila“, nebo jsem se tak zlepšil a pak jsem měl z tohoto předmětu za dobrou.
Zásadní můj problém však nastal před nástupem do 3. ročníku. Moje mládí i v tomto hrálo velký podíl. O prázdninách jsem na MNV v naší obci žádal o vydání Občanského průkazu, bylo mi již 15 roků. MNV v obci však trval na tom, že se musím ihned vrátit pracovat na naše soukromé hospodářství jako „nástupce“. Tehdy (1955) vyšlo nějaké nařízení, že každý soukromý zemědělec „musí mít svého nástupce“. Byla to forma nátlaku jak soukromé zemědělce „přesvědčit“ pro vstup do JZD. Na MNV měli strach, že se později již nevrátím. Dříve, protože jsem byl veden stále jako dítě, to nemohli funkcionáři MNV vyžadovat. Prý předpokládali, že navštěvuji jen nějakou mistrovskou, nebo jinou podobnou školu a nyní když již mám OP, tak mi to mohou nařídit. A tatínek mi soukromě doma vysvětlil, že v žádosti pro komisi MNV pro povolení studia, kterou příslušná komise musela schválit, a doporučit uvedl, že budu navštěvovat jen zemědělskou školu a neuvedl délku studia. Prý to byl záměr, abych mohl vůbec studovat. Tento problém, za pomoci ředitele školy ing. Štéra a jeho písemného dobrozdání, že by bylo škoda, abych nedostudoval celou školu, se vyřešil a já mohl nastoupit do 3. ročníku a celou školu dostudovat. Byla dána však písemná podmínka. Naše hospodářství, jako mnoho dalších v pohraničí, bylo dekretem přídělové a přídělce až do úplného zaplacení přídělové ceny jen nájemcem. Tudíž rodiče i já jsme museli podepsat prohlášení, že i já se stávám „spolu přídělcem“. Tímto prohlášením jsem se stal též soukromým zemědělcem a mohl jsem tak dostudovat a po skončení školy jsem měl se vrátit zpět domů soukromě hospodařit.
Na další má studia to však nemělo vliv. Ale přeci. Při výuce marxismu jsem od přednášejícího slyšel nejapné poznámky, jak můžu správně chápat podstatu tohoto předmětu jako soukromý zemědělec, který nedokáže ani doma přesvědčit rodiče o „výhodách společného hospodaření v JZD a že vůbec nejsem ani členem ČSM“ (Československého svazu mládeže). Po takové jedné „masáži“ mi spolužák Láďa Zika – nejstarší student ve třídě, o přestávce řekl přibližně toto „ ty vole, dej se k nám do ČSM a budeš mít pokoj, tu korunu na členskou známku snad máš“. Do ČSM jsem dle dochovaných záznamů vstoupil dne 10. 2. 1956. A ejhle, pomohlo to, na konci roku jsem měl z marxismu již chvalitebnou.
Obdobný problém jsem měl i ve 4. ročníku z předmětu – organizace socialistických zemědělských závodů. To jsem však již neřešil, to řešila až „umístěnka“ ministerstva zemědělství. Nástup na umístěnku byl povinný, i kdyby s tím absolvent školy nesouhlasil. Jinak by to byl trestný čin. Při jejím předávání ke konci 4. ročníku zněla: nástup 15. 7. 1957 na JZD Droužkovice.
Maturitní zkouška, vzhledem k mým problémům na počátku studia, dopadla snad velmi uspokojivě. Maturoval jsem ze 7. předmětů s průměrem 2, z toho z odborných předmětů s průměrem 1,6. Při předávání maturitního vysvědčení dne 21. 6. 1957 mi bylo stále 16 roků. Současně s maturitním vysvědčením jsem obdržel i „Pamětní list školy“, že jsem nejmladším absolventem za celou dobu trvání školy V Roudnici nad Labem.
A naše soukromé hospodářství? Rozhodnutím „strany a vlády“ byly zrušeny přídělové dekrety a hospodářství, včetně všech budov a dalšího příslušenství, převzal v té době nově vznikající státní statek dnem 30. 9. 1957 (za 3. měsíce po mé maturitě) a rodiče se stali jeho zaměstnanci a v domě jen nájemci.
Tak taková to byla doba, doba padesátých let, možnosti studia, výběru budoucího povolání a nucené kolektivizace vesnice.

Publikoval(a): děda včela, 27.5.2016