Anotace: Vyrazili jsme si na výlet do Alp.

Byla to náhoda. Nabídka, která se neodmítá, pozvání do švýcarských hor, malebného městečka jménem Celerina, sousedícího se St. Moritz, obývali jsme celé horní patro. Stavení s rozhledem na široké údolí, nad kterém se tyčily čtyřtisícové štíty se zasněženými vrcholky. S úžasem jsem hleděla na majestát nebetyčných velehor. Byla jsem okouzlená a šťastná.

Probudili jsme se do krásného letního dne. Shodli jsme se (tedy všech pět), syn, vnuk, dvě starší dámy a já, že obejdeme jedno ze tří jezer kolem Sv. Mořice. Ten den právě začínal nový školní rok a všechny děti se scházely před kostelem a jejich chování nás překvapilo. Tiše, bez strkání a křiku se zúčastnily mše , jak bývá zdejším zvykem. Zvláštní, ale určitě ne marné. U nás nepochopitelné.

Domlouvali jsme se na další den. Kluci půjdou sami na velkou výpravu a vystoupají co nejvýš………My tři vyjedeme lanovkou na Muottas Muragl a zpátky pěšky do Pontreziny.Široká krásná cesta, každých 200 m lavička (např. darovaná Kanadou), ale naše dámy neměly zájem, tak jsem šla sama. Naše městečko , mělo s té výšky, podobu čtyřlístku.Škoda, že neumím poslat fotku.

Naše další tůra směřovala k ledovci Vadret da Monteratsch .Cesta byla popsaná a čas 3 hod 15 min. Stoupali jsme provázení hučícím potokem , který vycházel z tajícího ledovce pod horou Bernina 4049 m. Úzké údolí se náhle otevřelo .Kůly, na kterých bylo napsáno, kam až sahal ledovec před 100 lety a postupně až k samému plačícímu ledovci s modrozelenou jeskyní , na kterou nemilosrdně dopadaly paprsky letního slunce. Byl čas na návrat. Cesta zpět byla snažší. Provázení vodami ledovce jsme dorazili k prvnímu obydlí až pozdě večer. Ke svému “čtyřlístku“, čistému a voňavému, jako zdejší příroda.

Ráno všichni nastoupili do našeho miniautobusu a kolem tří jezer do osady Maloja, průsmykem za hranice do Italie, města Lovigno..Nabrali levnou naftu a skončili v kapličce, kde na miskách se nabýzely pestrobarevné růžence. Každý si vzal- uzmul jeden, a když jsme vyšli ven, došlo nám, že to bylo jen k pamodlení v kapli. Ten růženec mě provází už několik let a vážím si ho stále víc. Splnil své poslání a vše je odpuštěno.

Za celý týden jsme nepotkali žádnou policii. Neviděli jediný pohozený papírek, nedopalek, všude čisto, spoustu květin a klid. Dům se nezamykal ani v noci. Vím , co by mě ledaskdo odpověděl. ale o to nejde. Všechno je v lidech a okolnostech. Války, peníze a lidská hloupost a závist. Příliš málo času na poznávání, ale přesto- byl to můj největší životní zážitek.

Psal se rok 1996.

Publikoval(a): Elba, 21.11.2011