Anotace: Promiňte že mi druhá kapitola trvala tak hrozně dlouho :D ale myslím že si užijete arénu která vás v této kapitole čeká

Ted, se přeneseme přes vzdálenosti nepředstavitelné. Někde 30km, já nevím jak vy ale já si 30km prostě nezvládnu představit, nad naší planetou se vznáší místnost nespatřitelná lidským zrakem, ale kdybyste ji mohli vidět tak by vám na ní nepřišlo nic zvláštního kromě toho, že se vznáší a má zlatou aura, která se oslnivostí vyrovná samotnému slunci. A právě v této místnosti se pravidelně schází různí bohové na partičku karet. Možná si říkáte “Co mastí karty když se raději můžou postarat, abych se měl dobře“ a ne že byste neměli pravdu ale i bůh potřebuje dovolenou navíc a to je snad jen moje skromná poznámka oni třeba právě hrají karty o váš osud tak se modlete, aby věděli co s nimi. Tak abychom se vrátili k té místnosti tedy spíš do ní, uvnitř pokračovala již mírnější nazlátlá záře, která byla znásobena jako sklo hladkými zdmi z čistého zlata, které jen zřídka kdy hyzdily runy zaručující stálost této místnosti. Uvnitř stálo proti sobě na každé straně 5 strážných. Strážní měly rozdílné oblečení, na jedné straně byli oděni v rudých brněních a na druhé měli strážní černá roucha mágů. Uprostřed místnosti byla obdélníková díra v podlaze rozdělující tyto dva tábory. Na podlaze na opačných stranách než byli bojovníci seděli do hry zabrání bohové mezi kterými nemohl snad být větší rozdíl tím v brnění tvořeným snad samotnou krví které bylo napnuté k prasknutí seděl bůh síly a odvahy samotný Tyr a proto jak jistě už tušíte, nebylo brnění nacpáno tukem ale jedním obrovským propletencem svalů. V jeho tváři se usídlil výraz, který by vás přišpendlil na místě. To vše navíc podtrhovali zrzavé vlasy, které mu v loknách padali na ramena. Já vím, že už vás ten popis vraždí, ale nemůžu vyhodit všechnu akci na první čtvrt straně, takže k popisu a do víru akcí. Jeho protivník byl, jak jste určitě čekali, Temný mág, který vypadal jako byste ho vystřihli z nejtemnější půlnoční tmy. Každý z těch dvou měl před sebou 5 kamenných destiček a upíral zrak do díry v zemi, kde visel obraz arény.
Obcházel jsem pár stop od obraného kruhu, který mne měl zadržet. Mé oči zkoumali každého ubožáka, který tam stál a já čekal, až někomu rupnou nervy, což se nedlouho poté taky stalo. Žena stojící někde uvnitř kruhu to nevydržela a hodila po mě jeden ze svých nožů, čímž se mi zcela odkryla. Nevadilo mi, že mne od ní dělí asi 250kg předem mrtvého masa. Zachytil jsem vržený nůž zuby a po všech čtyřech jsem se k ní rozběhl nečekanou rychlostí sotva stáhla ruku, kterou při svém vrhu vymrštila kupředu, už jsem se odrážel plynulým otáčivým skokem, který mne přenesl doprostřed nepřátel. Okamžitě se ke mě stočily pohledy všech přítomných na které jsem odpověděl úsměvem od ucha k uchu který stejně jako má následná slova značil zkázu všech bytostí v dosahu.
„Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, BUM!“ při poslední slabice vystřelila má ruka a rychlostí blesku rozprášila obranu největšího zločince a to doslova přesto že se kryl obouruční kamennou sekerou. Poté se na mne sesypala hromada útoků ze všech stran. Instinktivně jsem chytil první ruku s mečem v dosahu a zkřížil ji s dvěma dýkami rychle jsem přechytil a dýkami vykryl bodnutí meče, který se zabodl do osoby za mnou, jež mi posloužila jako živý tedy mrtvý štít. Bohužel jsem nemohl tušit, že nad ním se bůh Tyr rozhodl změnit osud, tím že vzal jednu z run a vhodil ji do obrazu bojiště. Tento lehký úkon měl však následek. Na arénu se začali s ladnou elegancí snášet bílá pírka, která při dopadu na zem změnily barvu z bílé na černou. Všichni ustrnuli v napjatém očekávání a dočkali se o chvíli později, jež jim přišla, jako hodiny. Pírka následovala koule bílého oblečení a kostí, které vytvořily kráter o velikosti 2x1m. Jak oblečení tak kosti si vzali příklad z pírek a přebarvily se na barvu tmy. Nejprve se z kráteru vynořily kosti připomínající křídla, jež následovala postava s rudýma očima a doruda rozžhaveným mečem. Padlý anděl zaměřil celou svou bytost na jediný úkol zničit mně. Všichni zločinci netušíce předcházející informaci začali zděšeně couvat k okrajům arény. Takže jsme zbily uprostřed jen my dva .
„To zas nějakej bůh neví roupama coby. Opravdu si kruci myslíš, že tě první ranou neodešlu bez zpáteční letenky do nebe?“ Vychechtal jsem ze sebe.
„Já mám jediný úkol, nic víc není předmětem mého bytí a tím úkolem jsi ty.“ Odpověděl padlý anděl s vážnou tváří, ale tou dobou Tyr zasáhl podruhé jinou runou. Ta vyvolala červené zbarvení celé pokožky anděla. Bohužel pro mne už bylo pozdě si toho všimnou, jelikož jsem byl už v pohybu který měl přesně podle mých slov usadit anděla zpátky na nebeskou klenbu. Místo toho se však moje ruka rozpleskla ve spršce krve o andělovu hruď. Anděl útok hned opětoval sprškou ran svým rudým mečem. Přestože jsem měl rudo před očima, nejsem si jistý jestli vlastní krví nebo bolestí, uniknul jsem skokem plavmo.
Nebylo náhodou, že do nebeské místnosti vstoupila Sol, která byla oblečena do světle zelených šatů sahající ke kolenů, kde byly vystřiženy do tvarů obrácené koruny. Tyto zmíněné šaty byli velice upnuté s velkým výstřihem. Soliny vlasy byli překvapivě také zelené ale byli mnohem tmavší. Temný mág který okamžitě pochopil situaci se rozhodl vše skončit rychle a proto na obraz vrhnul všech 5 run které leželi před ním se slovy: “Tyre udělal jsi chybu. Zapomněl jsi proti koumu hraješ.“
Jen co se toto vše nade mnou odehrál každým chloupek, vlasem i vzduchem okolo mne začalo proudit tak obrovské množství magické energie, se mi ruka sama zahojila. Rozhodně jsem nečekal až kdokoli zjistí jakou mocí teď oplívám a začal jsem hned plést mozaiku myšlenek. V okamžiku kdy jsem dopletl svá kouzla, což bylo dřív než se kdokoli pohnul, zahalila arénu tma, která zmizela stejně rychle jako se objevila. Tam kde stáli veškeří nepřátele nebylo nic jen trocha krvavého písku.
„Promiň že jsi musela čekat sol. No tak posad se.“ Řekl temný mág ignorujíce zdrceného Tyra, jenž se co nejrychleji a co nejnenápadněji snažil zmizet z místnosti. „Počkej chvíly magiči červéná přece není moje barva.“ Řekla Sol a mávla rukou. Tam kde stávali vojáci teď stálo pět ženv zelených brněních a každá držela v ruce vějíř. Než Sol usedla na zem přiletělo před ni pět nových run. „Nechť hry započnout.“ Řekla s úsměvem.
Zatímco se tohle vše dělo v aréně se začala otvírat brána. Všichni diváci se na sebe nechápavě zahleděli a nemálo z nich si mumlalo, že další zápas měl začít až za hodinu. Bratru smrti, ale hned došlo co se děje, což byl důvod proč si jednoduchým gestem povolal meče do ruky. Šampión ale nebyl jediný komu to došlo tím dalším byl komentátor který hned dal před bránu vysunout stolek na kterém leželi 2 dýky. „Omlouváme se všem příchozímale z důvodu paličatosti nejmonované vůdkyně gangů Igniss začíná další souboj před dvěma vteřinama.“ Řekl komentátor, protože Igniss na nic nečekala a proběhla bránou. Ostatní ji však viděli jako pouhou rozmazanou rudou skvrnu. Ptáte se proč rudou? Aby jste to věděli museli byste se podívat z větší blízky. Tento pohled by vám však zježil všechny vlasy a vyslal po těle vlny mrazu, protože Igniss doslova plavala v krvi. Jak Igniss běžela opřela ruce o stůl, který přeskakovala, na místě kde leželi její dýky ty uchopila a jako bonus na konci přemetu trhla celým tělem, což zapříčinilo rychlý let stolu směrem na Vládce černé. Ten ho však jediným ůderem hřetu ruky rozbil na miliony třísek. Avšak ani tato ukázka síly Igniss nezastavilav jejím útoku. Díky tomu byl Bratr smrti nepříjemně překvapen, když se z třísek vynořila dýka hodlající mu rozseknout obličej. Naštěstí měl dostatečně chladnou hlavu aby protáhl svůj meč a ránu vykryl, ale to už přilétal bod vedený na břcho. Ten se mu povedlo vykrýt druhým mečem. Hned na to se třísky rozptýlily a on pohlédl své nepřítelkyni do očí, které byli schované za vodopádem krve crčící jí z vllasů.

Publikoval(a): horac111, 7.5.2014