Básničky, Poezie, Verše

v

Splněný sen

Splněný sen

Tereza1918 Romány » ostatní ...

Anotace: Píšu svou první knihu, jenže mám v ní spousty překlepů,pardon.Tohle jsou 3 první kapitoly, kdo bude chtít další, ráda pošlu.

Splněný sen
1.kapitola
,,Kathrin , večeře!‘‘ křičel na mě táta z kuchyně, ale já jsem neměla na jídlo ani pomyšlení. Vřel ve mně vztek i lítost. At‘ si táta křičí jak dlouho chce.Vždyt‘ já se nechtěla stěhovat a obzvlášt‘ ne do malé vesnice, kde bylo málo místa.Všechno tady bylo malé, a už zítra jsem měla jít do nové školy.Skoro všechny děti nemají rády nováčky.,,No tak Kathrin,vždyt‘ víš,že nebylo na výběr a musely jsme se přestěhovat…“ozval se táta podruhé z kuchyně.V tomhle jediným měl táta pravdu.Když nás opustila maminka,neměli jsme dostatek peněz platit pronájem za tak velký byt,a tak jsme se museli přestěhovat jinam do menšího.V našem bývalém městě jsem měla plno kamarádů a chodila jsem do školy ráda,ale tady je to jiný.Nikdo mě tu nezná a nevím jestli sem někdy zapadnu.,,Ted‘ už mi ale dochází trpělivost!Jestli okamžitě nepřijdeš ke stolu,žádný film nebude!“křičel táta,a protože jsem se celou dobu těšila na film,který mi táta po večeři slíbil,nezbylo mi než poslechnout,projít úzkou chodbou do malé kuchyně.
,,Co jsi tam celou dobu dělala?“zeptal se mě táta,když jsem si sedla ke stolu a začala jíst řízek s bramborovou kaší.,,Četla jsem si“zalhala jsem,protože jsem se nechtěla ztrapnit,že jsem brečela a trucovala.Po večeři a filmu jsem šla spát,ale stejně jsem věřila,že neusnu.Ráno mě probudil táta,protože jsem si zapomněla nařídit budík.Usnula jsem téměř okamžitě,ikdyž se mi zdálo,že to trvalo celou věčnost.,,Dělej lenochu“dobíral si mě táta.,,Když budeš takhle každé ráno vstávat nestihneš školu.Přece chodíš do školy ráda,ne?“,,To jo,ale do té staré!“zamumlala jsem polohlasem.,,Ale no tak…Určitě si najdeš spoustu kamarádů a tvá nová učitelka je prý hodná.Jmenuje se Gougleová a všechny děti jí mají rády.“To je spíš názor dospělých pomyslela jsem si,ale nahlas jsem řekla,,Aspon‘ že učitelka má ráda nováčky…“,,I děti jsou tu přátelské,podle Gougleové,ale ted‘ už dělej nestíháš snídani,vezmeš si ji s sebou.“
Ve škole to bylo přesně takové,jak jsem si myslela.Děti si na mě ukazovaly a tiše si mezi sebou šeptaly.Když skončila škola,běžela jsem co nejrychleji domů,ale v tom jsem ji uviděla.Můj sen.Stála na louce ohraničenou plotem.Byla to překrásná klisna Irského Tinkera.Její šedá dlouhá hříva se leskla a poletovala ve větru stejně jako ocas.Její krásná,hebká a bílá sametová srst byla pokryta stejně šedými,velkými fleky.V tom mě spatřila a zafrkala.Vydala se směrem ke mně a když ke mně přistoupila a chtěla se mě dotknout svými nozdrami,raději jsem ustoupila.Zadívala jsem se do jejích očí.Byly krásné,velké a nedalo se popsat jakou měli barvu.Při slunečním odlesku se zdálo,že měli modro-zelenou barvu,ve stínu šedou.Vyzařovala z nich moudrost a přátelství.Přestala jsem se jí bát a opět jsem přistoupila k plotu a natáhla opatrně ruku.Nechala se pohladit.Byla jsem z ní dočista unešená a hladila jsem jí po její krásné,hebké hlavě.V tom jsem si všimla trsu trávy u jednoho z kůlů plotu a opatrně jsem ho utrhla.Prostrčila jsem ho a nabídla klisně přes plot.Klisna si ji ode mne vzala a já jsem jí za to pohladila a šeptala jí.,,Jsi nádherná.Asi ti budu říkat Kráska.“Zapomněla jsem přitom na čas,když jsem se potom podívala na hodinky,zhrozila jsem se.,,Už musím,ale příště se tu zase stavím.Ahoj Krásko“řekla jsem jí na rozloučenou a běžela domů.Při cestě domů mě napadaly nejhrůznější myšlenky.Co když žádné příště nebude?Co když to byl opravdu jen sen a já se probudím a budu muset zase do školy?Ale to už jsem byla doma a musela jsem přestat na to myslet.



2.kapitola
Za to,že jsem přišla pozdě domů,jsem pomohla tátovi umýt nádobí.Chodila jsem za Kráskou každý den a nosila jsem jí nejrůznější pamlsky,jako třeba jablka od oběda ze školy,mrkve a kostky cukru.Staly se z nás nerozlučné kamarádky.Tátovi jsem o Krásce neřekla,jelikož má strašný strach z koní.Bylo to moje malé tajemství.
Ten den jsem zase byla u Krásky a dávala jsem jí mrkev,když v tom jsm uslyšela za sebou něčí hlas.,,To je od tebe milé,že dáváš Cappy tu mrkev.Mrkev miluje.“Pomalu jsem se ohlédla abych se koukla kdo to na mě mluví.Za mnou seděl kluk na koni.Jeho kůn‘ byl Arabský plnorevník a byl naprosto nádherný.Měl úplně černou srst,hřívu,ocas,ale i oči.Klukovi bylo odhadem zhrua jako mě, a když jsem se na něj pozorně zadívala,začala jsem se červenat.Měl celkem dlouhé,černé vlasy a byl oblečen v jezdeckém.Jeho oči byly modro-šedé a koukal s nimi do mých.,,Kdo vlastně jsi?“zeptal se mě.,,Ještě jsem tě tu neviděl.“,,Jjá jsem Kkathrin“zakoktala jsem se.Byl to naprosto nádherný kluk a byl ke mně tak milý.,,Nedávno jsme se sem přistěhovali“dodala jsem.,,.A ty jsi…?“nestačila jsem dopovědět otázku a už mi říkal,,Promin‘ to jsem celý já,že jsem se nepředstavil jako první.Jsem Jim Carley a jsem syn majitelů farmy.Mý rodiče chovají koně a tohohle dali stranou a prý ho za čas utratí.“Ted jsem se zase neudržela já a vykřikla jsem,,Oni chtějí utratit Krásku?!Ach ne!To ne!Vždyt‘ je to moc poslušná klisna.“,,No právě to jsem se jim snažil vysvětlit,ale chovají prý jen závodní koně a tuhle mají kdovíjak dlouho a prý už na závody není stavěná.Jmenuje se Cappylosia,zkráceně jí říkáme Cappy.Rodiče jí dostali po bývalém majiteli této farmy a byla to naprosto úžasná klisna.Poslouchala však jenom svojí bývalou jezdkyni Jenny Saritonovou,ale ta se potom odstěhovala a Cappy od té doby chřadla.Proto jí rodiče daly stranou na tuhle louku.“řekl mi Jim a já jsem vzala do dlaní Cappyinu hlavu a začala jí říkat,,Chudáčku Cappy.Ani se ti nedivím jek se asi cítíš bez Jenny.Já jsem na tom podobně.Maminka nás s tátou před rokem opustila a já jsem taky byla moc smutná.“,,To je mi moc líto Kathrin“položil mi ruku na rameno Jim a já se musela zas obrátit ke Cappy,aby mě neviděl jak rudnu.Po očku,když jsem se na něj podívala,už neměl ve tváři jako předtím svůj nádherný smích,ale zračila se mu v očích něha a soucit.Když jsem přestala rudnout,podívala jsem se na něj a on se zase usmál a vesele řekl,,Víš co je ale zvláštní?Nikdy jsem ještě neviděl Cappy takhle št’astnou jako u své bývalé jezdkyně.Třeba si našla novou jezdkyni,což by bylo super.Mohli bychom spolu jezdit na vyjížd’ky a třeba když se Cappy ukáže,že není na soutěžení moc stará,nemuseli by ji utrácet.“,,Ale já na koni jezdit neumím…“řekla jsem zahanbeně.,,A navíc to přece nejde abych jezdila na koni,který mi nepatří.“dodala jsem,ale to se on jen rozesmál víc a v očích mu zářili jiskřičky radosti a já jsem doufala,že znamenají i něco víc…,,Na koni tě jezdit naučím,to není problém a už si nedělej vůbec starost s tím,že bys jezdila na koni někoho jiného.Cappy už dlouho nebyla na vyjížd’ce a navíc jeden z důvodů utracení Cappy je,že na ní nemá kdo jezdit.Máma i táta s tím budou určitě souhlasit.“,,Ale můj táta ne. Má z koní strašný strach,že by ho kousli, proto k nim nepouští ani mě. Cappy byla moje tajemství, byla moji útěchou z toho, že jsme se odstěhovali. Je to moje jediná kamarádka co tu mám…“,,A já snad nejsem? “zeptal se mě trochu dotčeně Jim a já řekla,,Vždyt‘ tě ani moc neznám…a myslela jsem si,že mě taky povahuješ za přistěhovalkyni.“ ,,Cože?!Tebe?!Ani náhodou! Jsi moc fajn.“ řekl Jim a trochu se přitom začervenal.,, Dobře, tak tě zkusím považovat za kamaráda“ale v hloubi duše jsem si přála i něco víc…,,Hele dostal jsem nápad.Řekni doma tátovi,že sis našla ve škole tak trochu kamaráda a že vás zveme v neděli k nám na čaj.“při trochu kamaráda se zatvářil dost provokativně,ale já dělala,že jsem si toho výrazu nevšimla a jen jsem mlčky přikývla.,,Farma víš kde je,tak sem svého tátu zaved‘ a já už všechno zařídím.Promin‘,ale už musím jít,čeká na mě můj brácha“řekl a já vykulila oči.,,Ty máš ještě bráchu?!“a asi jsem to řekla dost udiveně protože se mi zasmál a já začínala brát do tváří růžovou.,,Jo mám bráchu.Tomu je ale sedmnáct a mně patnáct.Strašně si mě dobírá.Copak ty jsi jedináček?A kolik ti vlastně je?“zeptal se mě.,,Je mi čtrnáct a mám jedině tátu…“řekla jsem tiše a on mi stejně tiše řekl ,,Neboj,ted‘ už máš Cappy a Diabla(tak se jmenuje jeho nádherný hřebec) a svého tak trochu kamaráda“řekl rošt’ácky,rozloučil se a odjel.Do neděle zbývaly jen tři dny,ale mně to připadalo jako věčnost.Táta se už moc těšil,že jsem se s někým seznámila a já na to,až v neděli zase uvidím Jima a možná budu jezdit na Cappy.Štěstí,že jsem ji měla,jinak bych se do neděle samým čekáním zbláznila.,,Už zítra se na tobě možná svezu“říkala jsem Cappy v sobotu večer a hladila jsem ji.,,Na,podívej co jsem ti přinesla.Celý svazek mrkví.“Podávala jsem jí jednu mrkev za druhou a ona je se slastí chroupala.Když jsem přišla domů,měla jsem dobrou náladu,tak jsme s tátou vyváděli a smáli se.Doufala jsem však ,že to příští den bude stejně,ale to jsem se spletla.



3.kapitola
Ráno jsem vyloženě byla ochota pomáhat jedna básen‘.Umyla jsem nádobí,utřela prach a uklidila si v pokoji.,,Á někdo tu má zřejmě dobrou náladu,že je to tak?Kvůli té dnešní návštěvě,že jo?“dobíral si mě táta,,Jak se vlastně ten tvůj kamarád jmenuje?Skoro jsem se zapomněl zeptat.“,,Jim carley a je mu patnáct“ vyhrkla jsem na něj.,,No počkat.On není z tvojí třídy,že je mu patnáct?“,,Ne není,ale seznámili jsme se tam.“,,A kde vlastně bydlí?“Ted jsem byla v koncích,neštěstí jsem si vymyslela výmluvu.,,Bydlí na farmě kousek odsud.Jednou mi to tam ukázal a vím kde to je.“,,To je asi hodně bohatý,že je rodiče vlastní farmu,co?Asi má trochu nos nahoru,nemám pravdu?“,,To vůbec nemáš tati.Jim je moc milej kluk a i kdyby byl bohatý,tak se nijak nevychloubá.“,,Aha,takže takhle to tedy je.“řekl táta provokativně a už jsme se váleli na jedné hromadě a táta se mě pokoušel zlochtat.,,Dost,dost!“křičela jsem,ale táta měl podmínku.,,Až mi řekneš o tom klukovi víc!“řekl a dál mě lechtal dokud jsme obe popadali dech.Jenže já mu nic neřekla(jak bych taky mohla,když mě nenechal nadechnout)a váleli jsme se dokud se i táta nezadýchal.,,Mám pro tebe ještě jedno překvapení“řekl táta a já na něj nedočkavě křičela,cože je to za překvapení.,,Tak honem nasedat do auta!“zvolal a já šla prohledávat auto,jestli to překvapení není tam.Když mě táta uviděl,jak strkám nos pod každou sedačku a jak se koukám do každé skulinky,musel se mi zasmát a já až později pochopila proč.
Na místo oběda jsme jeli si dát pizzu a táta si vybral svojí oblíbenou s mořskými plody.Mně nechutnají,ale ani žampiony či olivy.Vybrala jsem si proto Hawai,u které se mi zase táta poškleboval,jak mi můžou chutnat horké kousky ananasu na slané pizze.Utahovali jsme si jeden z druhého,dokud jsme neměli i poslední kousky pizzy v sobě a neodešli z restaurace.Byl to prima oběd a byla jsem za něj tátovi vděčná.Když jsme přijeli domů,začala jsem přemýšlet,co si vezmu ke Carleyovým na sebe.Jindy bych na sebe zas tak nedbala,ale nevím proč,zrovna k nim.Když mě táta uviděl v modrých tříčtvrtečních legínách,s proužkovanou tunikou,modrými balerýnkami a svázanými vlasy do culíku,musel se zasmát a já nepochopila proč,ale to bylo stejně jedno.,,Vypadáš jako kdybys měla jít na rande.“smál se mi a já pohodila hlavou,abych mu dala najevo,že je mi to ukradený.
Později,když jsme zastavili před domem Carleyových,vyšla nám vstříc paní Carleyová,později pro nás Ivona.Pan James Carley,Jimův táta seděl už za stolem,ale jakmile jsme vstoupili společně s Ivonou do kuchyně,srdečně nás přivítal.Jim měl opravdu milé rodiče.Hlavně jeho maminka mi byla sympatická.Zasedli jsme ke stolu,ale nikde jsem neviděla Jima.,,Kde je vlastně Jim?“zeptala jsem se.,,Promin‘ že jsem ti to neřekla,čeká na tebe na zahradě.“odpověděla mi s milým úsměvem paní Carleyová.,,Můžu jít tati za ním?“zeptala jsem se svého příliš starostlivého otce.,,Od toho tu přece jsi,nebo ne?“mrkl na mě spiklenecky táta a já už se dál u stolu nezdržovala a šla jsem hledat Jima na zahradu.Když jsem prošla postraními dveřmi,které vedly do zahrady,zůstala jsem oněměle stát.Paní Carleyová,měla doopravdy moc hezkou zahradu.Napravo ode dveří byl záhon s růžemi všech druhů.Nalevo zas záhon macešek,též mnoho druhů.U zdi domu byly dlouhé,zarovnané keříky buxusů a ze dveří vedla mozaiková cesta dále do zahrady.Za záhonem růží stála hopačka,na kterou se vešli asi tři lidé.Za záhonem macešek byl nízký dřevěný plůtek a za ním velké,zeleninové záhony.Cesta se vinula ještě dál do zahrady,ale dál jsem si ji nijak neprohlížela a začala volat Jima.,,Baf“vybafnul na mě Jim z keříku buxusu,který stál na pravý straně.,,Fuj,tohle si odpust‘ takhle mě vylekat.“řekla jsem mu,když se svíjel smíchy.,,Měla ses vidět jak jsi sebou trhla.“chechtal se mi.,,Taky jsem sem vůbec nemusela jezit.“řekla jsem mu uraženě a chtěla jsem se zase vrátit do kuchyně,ale on mě něžně chytil za ruku a řekl,,Co blázníš?Vždyt‘ to byla jenom hloupá legrácka.Nechtěl jsem tě nijak urazit.“,,Což se ti povedlo.“řekla jsem dotčeně a chtěla jsem se mu vytrhnout,ale měl pevný stisk.,,Takže ted‘ můžu počítat s tím,že už nejsem ani trochu kamarád.“řekl naoko zklamaně a konečně mě pustil.,,Ale ty moje kamarádka jsi pořád.“dodal vzápětí a prosil ještě o jednu šanci získat zase titul aspon‘ trochu kamaráda.,,No dobře“odpověděla jsem mu se smíchem.To už mě ale táhnul směrem k houpačce a sedli jsme si na ni.,,Máma ted‘ určitě zkouší přemluvit tvého tátu abys mohla jezdit na Cappy.Doufám že se to povede,chtěl bych ti ukázat a říct mnoho věcí.“řekl mi.,,No,říct mi něco už mi klidně můžeš říct ted‘.Třeba něco o Cappy.“řekla jsem mu.,,Cappy je mírný Irský Tinker…“,,To jsem si všimla,ale co třeba něco o historii a jejích úspěchách?“řekla jsem.,,Jak jsem ti už řekl,zdědili jsme Cappy po bývalém majiteli farmy.Jmenoval se Mac Creek.Byl to jeho nejlepší závodní kůn‘.Vyhrála každou soutěž do které se pustili.Její otec byl Arabský plnokrevník a matka Irský Tinker.Její matka byla také úspěšnou klisnou a odcestovala za slávou až do Paříže.Otec byl ve směs podobný mému Diablovi.“,,Vždyt‘ tvůj Diablo je úžasný“vyhrkla jsem.,,Díky,že si to myslíš,ale zdaleka se nevyrovná Cappy.Asi její největší úspěch byl vyhraný dostih v Los Angeles.“,,Páni.“vydechla jsem,jelikož dostihy v Los Angeles byly hodně populární.V tom na nás zavolala Ivona abychom si šli vypít ten čaj než nám vystydne.,,Stejně o Cappy už nic nevím“stačil mi Jim pošeptat do ucha,když jsme se loudavě vydali směrem k domu.V kuchyni si Jim sedl těsně vedle mne.Styděla jsem se.,,Á ty musíš být Jim,že je to tak?“zeptal se můj táta Jima a Jim přikývl.,,Já jsem pan Lotheir,pro tebe ale strýček Hans.“,,Takže se jmenuje dál Lotheirová?“zeptal se překvapeně Jim.,,Jo jmenuje,copak jste si to neřekli?“,,Ne.Já jen řekla křestný.“odpověděla jsem za Jima.,,Máš krásné jméno.A vlastně jsem ti asi neřekl jak ti to dnes sluší.“pošeptal mi Jim do ucha a já zase cítila,jak mi vstupuje krev do tváří.Táta si toho nejspíš všimnul a zeptal se pot’ouchle,,Copak si tam vy dva šuškáte?“Ted‘ jsem dočista zrudla a když jsem se podívala po Jimovi,byl rudý taky až za ušima.Najednou se na mě podíval.Rychle jsem sklopila oči a on též.Naštěstí nás zachránila Ivona.,,Tak kdopak si dá švestkový koláč?“Táta švestkový koláč miluje,takže si nenechal ujít i přídavek.Po koláči se zvedla Ivona ze židle a zat’ukala kávovou lžičkou o svůj hrnek s čajem,abychom dávali na chvíli pozor.,,Promin’te,ale ted‘ mě chvíli poslouchejte“řekla a významně se na mě s Jimem podívala,protože jsme spolu neustále kecali.,,Poprosila jsem tady Hanse Luiso,aby jsi mohla jezdit na naši klisně Cappy,která by potřebovala trochu péče.Budeš k nám moct kdykoli přijít a jezdit na ní.Jim tě na koni jezdit naučí.“,,Ale…“namítl táta na Ivoninu řeč táta,ale už nestačil dopovědět,co chtěl říct.,,Neboj Hansi,na tu podmínku jsem nezapomněla.“,,Jaká podmínka?“zasáhla jsem do rozhovoru.,,Podmínka tvého táty.Chce,že kdyby se ti cokoli stalo při ježdění,abys okamžitě přestala jezdit.Přistupuješ na tuto podmínku?“zeptala se mě Ivona s předstíranou důležitostí.,,Ano“řekla jsem stejně důležitě a všichni včetně dospělých jsme se rozesmáli na plné kolo.,,Ještě bych chtěla něco dodat o Cappy.“řekla paní Carleyová a já namítla,že mi o ní všechno Jim řekl.,,Takže ti taky řekl,že to je dva roky,co jezdkyně Jenny se odstěhovala a že s ní předtím chodil?“zeptala se překvapeně Ivona.V tu chvíli jsem pila zrovna čaj a když paní Carleyová řekla že spolu chodili,vyprskla jsem čaj a vykulila oči.Jim se mi hrozně smál,až spadnul ze židle.Ted‘ jsem se mu zase smála já,ale jakmile paní Carleyová dořekla otázku,odpověděla jsem že tak podrobně ne.,,Ani se mu nedivím,že ti to že spolu chodili neřekl.Trochu se pohádali.Ale jakmile mi ted‘ o tobě řekl,říkal to jako by si měl přivést další holku.“řekla paní Carleyová a smála se,když viděla,že jsme oba dva zrudli.Najednou se zvednul pan Carley ze židle a zeptal se nás jestli nechceme jít spíš na zahradu.Oba jsme s přilehčením přikývli.Když jsme byli venku,začal Jim řeč.,,Mámy si nevšímej.Hrozně kecá.“,,Ale ty jsi s ní vážně chodil?“zeptala jsem se projistotu a snažila jsem se tvářit,že mi to není líto.,,Tak trochu,ale ona se pak hrozně naštvala,když jsem jel s Cappy na projížd’ku a neřekl jsem jí,že jsem si jí půjčil.Rozzlobil jsem se na ni,že Cappy stále vlastní moji rodiče a ne ona,ale ona si stála za svým.Tak trochu jsem i za to mohl,že se odstěhovala.“,,A to se ti po ní nestýská,“zeptala jsem se,jenže neodpověděl a já mu viděla na očích,že ano.Nálada nám v tu chvíli oběma poklesla.Naštěstí mě zavolal táta od postraních dveří,že jdeme domů a já se musela s Jimem i jeho rodiči rozloučit.,,Chodím do 9.A“řekl mi ještě než jsme odešli a já si uvědomila,že 9.A je hned na konci v chodbě v přízemí ve škole.V autě jsme s tátou celou cestu mlčeli,ale doma jsem mu poděkovala za to,že můžu jezdit na koni.Můj sen se mi skoro splnil.
Publikoval(a): Tereza1918, 12.11.2016
Přečteno (144x)
Tipy (2) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: Junitaa10

Spodek

Stránka generována 24.10.2021 10:22
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti