Anotace: Tři nejlepší kamarádky, tři různé osoby, tři odlišné příběhy, jedno jedinečné přátelství.

Vzbudila jsem se pozdě v noci, tedy spíše k ránu. Zas ty noční můry, mívám jé od té věci častěji. Upocená zvednu telefon a vytočím číslo, které tak dobře znám. Vyzvání to šíleně dlouhou chvíli než se na druhé straně ozve: „Copak je, Karmen?“, slyším nejmilejší hlas co znám. Hloupě se zeptám: „Asi jsem tě vzbudila viď?“, hlásek na druhém konci jen odpoví: „Za deset minut jsem u tebe, vyzvednu Míšu a půjdeme na kafe, tak se obleč.“ Jen se usměji, i když vím, že mě Izí nevidí. Zavěsím a oblíknu se. Po deseti minutách, které byly delší než rok, konečně vidím světla auťáku a v něm jedny z nejdůležitějších osob mého života, Izí a Michael. Nasednu mlčky na zadní sedadlo a než stačím pípnout, Michael mě předběhne: „Víš kolik je hodin?“ Trpce odpovím, že nemusela jezdit, což jí rázem zklidnilo. Když si to tak vezmu, tři hodiny ráno není zrovna nejobvyklejší čas na kafe. Po půl hodině zastavujeme u jednoho nonstop. Když do něj vejdeme kupodivu na to, že je všední den, je tu dost nabyto. Jeden kout je volný, všechny tři tam zaplujeme a objednáme si presso. Koupím si cigára a rovnou si jedno zapálím. Sedíme beze slova. Asi ten rok co byl, už téměř za námi, v nás zanechal více, než bylo nutné.

Publikoval(a): Kacedka, 30.12.2011