Anotace: básnička bez názvu napsaná v momentálním rozpoložení

Na obzoru se táhne cesta,stejná je jak všechny ze sta.
Chci jít tou cestou dál a dál,poznat celý širý kraj.
Každý kostel,každou hradbu, i přes hřbitov já klidně zajdu.
Nerad ruším mrtvým klid,i když sám bych ho potřeboval v duši mít.
Velmi se trápím,a málo se směju, čatokrát i sprostě kleju.
Sám si nevím se sebou rady, přitom řešení je hned tady.
Usmívat se a mít lidi rád, vycházet s nimi a být dobrý kamarád.


Než tento nový řádek načnu,přemýšlet o sobě asi začnu.
O lidech co jsem nesnášel, i o těch které jsem miloval,
a hlavně o životě,který jsem si tolik maloval.
Báseň ještě nekončí,nečekejte v rozuzlení,
jen prosím počkejte až vymyslím dokončení.

Publikoval(a): nonameinanotherland, 27.8.2012