Anotace: Nevím kam vše spěje, ale dobrým směrem tedy ne

Pořád tak sedávám a přemýšlím, co se to s lidstvem děje. Nebo se něco děje se mnou? Nechápu svět. Nechápu, proč jsou věci tak, jak jsou. Lidé přestali myslet, přestali se řídit emocemi, maximálně tak na sportovních utkáních. Ovšem ne ve svých životech. Slova jako láska nikdo nebere vážně, říkají se běžně, ale copak takhle to opravdu musí být? Zmizela čest, oddanost a víra v cokoliv. Nejsem věřící, přesto oceňuji víru. Lidem dávala sílu, dávala jim nějaký směr a nějaký smysl bytí. Ten se ztratil v honbě za majetkem, za vidinou štěstí v bohatství, slávě a obdivu okolí. Ztratila se skromnost a řádné hodnoty. Rodiče dnes zanedbávají své děti pro kariéru, děti své rodiče nenávidí, prarodiče se hrozí a nechápou. Neporozumění mezi generacemi je přirozené, ovšem v dnešní době se propast mezi generacemi zvětšuje enormně a nedivím se děsu v očích lidí starších generací. Již generace našich rodičů dělala velké chyby a ona položila základ směru, kterým se nyní ubíráme. Ovšem co přichází s námi a hlavně po nás, z toho mám absolutní hrůzu. Dnešní děti znají jen počítače, když jdou ven, jdou kouřit a pít a to ještě v lepším případě. Naopak když sportují, rodiče to berou jako investici, ne jako jednoduše zábavu pro dítě a vyžadují po něm výsledky, čímž jej dostávají pod tlak. Takže ani tyto děti nemohou vyrůst v člověka se správným pohledem na svět a se správně seřazenými morálními hodnotami. Samozřejmě nemluvím o sto procentech lidstva, ale o drtivé většině a to je hrozné. Nevím, co by se mělo stát, aby si lidé sebe navzájem zase začali vážit, nemysleli jen na sebe a neubližovali svému okolí, aby jim rodiny byly prioritou. Mnozí lidé tvrdí, že lidstvo se vydalo do záhuby. Nemohu jim odporovat, když sleduji co se kolem děje. Z ráje se stává peklo. Paradoxně lidé, kteří tento svět řídí, to vidí přesně naopak, jenže oni již ztratili to cítění, které zůstalo hrstce snad už jen těch nejobyčejnějších z nás. Proto nikdy nepochopí, co způsobovali, své děti vychovají ještě horší, tvrdší a chamtivější, s ještě zkreslenějším pohledem na život a tohle je podle mě opravdu cesta ke zkáze. Sedím a nechápu, ptám se proč. Rozčileně chodím po pokoji a hledám odpovědi na miliony otázek, otázek které si pokládá hrstka z nás, bohužel však snad nikdo, kdo by s tím mohl něco udělat. Nám nezbývá, než se snažit sami, snažit se kolem sebe vytvořit společenství s morálními hodnotami a doufat, že to společenství se snad udrží, přežije. Věřit v jeho růst je asi nereálné, přesto se o to můžeme pokusit. Proto že dokud to nezkusíme, nebudeme vědět. Věřím, že v lidech je to stále ukryto, jen je třeba tomu dát správný impuls, ukázat jim cestu. Možná je fakt, že demokracie se k lidem nehodí. Určitý způsob vedení je asi opravdu nutný ke správnému fungování společnosti, ovšem to by v našem čele nesměli stát lidé ze všech nejhorší, nejchamtivější a nejneohleduplnější jaké můžete najít. Je třeba nepodlehnout tlaku většiny, nebýt slepými ovcemi, ale pořád si stát za svým. Snažit se jít příkladem, vzít na sebe tento nelehký úděl. Nečekat, že to někdo udělá za nás. Tohle nedokáže jednotlivec, tohle musíme dokázat společně. Musí nás být co nejvíc, vychovat tak děti, ukázat se tak svému okolí, které tím snad přivedeme k zamyšlení. Toto je cesta, kterou je se třeba vydat, dokud je ještě čas. Vlastně sám myslím, že pravý čas už pominul, ovšem zastávám názor, že nikdy není pozdě, dosud je naděje a tak ji musíme oživit víc a víc. A snad se nám povede svět zase udělat čestnějším a láskyplnějším místem. Jinak se my, s tímto našim pohledem, na tomto světě utrápíme a naděje zhyne.

Publikoval(a): Borty, 28.3.2013