Anotace: Tohle je tak trošku speciálně pro děda včela (snad mu dojde proč:-D), přestože jsem to napsal už trošku dřív

Chtěl jsem původně napsat příběh, povídku, nebo básničku a kde nic tu nic. Čím dál tím častěji, možná i opět čím dál tím častěji se mi hlavou točí úplně jiná tématika. Proč žít a proč nežít?
Proč žít? Spousta lidí vám řekne, že život je plný drobných radostí. Plný? No, neřekl bych, že je jich nějak moc. Další lidé vám řeknou, že život je o přístupu, že když budete chtít, tak z něj budete mít radost. O přístupu, nebo o ignoraci, naivitě a omezenosti? Abych měl radost ze života, tak mám ignorovat většinu věcí, které se ho týkají? To je blbost. Zbytek lidí vám řekne, že to tak je a že to nezměníte. Ale proč pak tedy žít? To, že něco nějak je, není omluva, není to vůbec nic, nemá to hodnotu ani význam. Když to tak je, nelze to změnit a ty to nemusíš prožívat, tak proč to prožívat?
Proč nežít? Tuhle část bude dost těžké odosobnit, ale možná ani nebudu muset, protože co tak poslouchám, tak většina lidí má problémy se stejnými věcmi. Rodina, mizerní přátelé, škola, práce, peníze, ..., lidé. Život se skládá ze spousty více, či méně negativních věcí. Ano, jsou mezi nimi i kladné věci, ale je jich zhruba tolik co neutronů v atomu. A co by nám k tomu řekla matematika a zprůměrování? Když v něčem viditelně převládají negativní prvky, tak je to zkrátka negativní a hotovo. A na druhé straně tady máme smrt, jako obrovské, nekonečné, absolutní, definitivní nic. A matematika nám opět říká: nula je větší (čti lepší) než jakákoliv negativní hodnota. A co je bližšího nule než absolutní nic? I matematika říká, že je lepší být mrtvý než živý.
Užívej si života, žiješ jen jednou. Další oblíbená hláška. A čeho si mám užívat? Nekonečné buzerace ze strany rodiny, školy, zaměstnavatele, či kohokoliv jiného kdo zrovna má nějakou moc? Nekončící povinnosti, nutnosti a otravnosti, které nechci dělat? Lidské podvody, lži, klamy, zrady a další hnusárny? Nevím co si s otevřenýma očima chcete užívat na životě.
Nacházím miliony věcí co mě štvou. Stovky věcí kvůli, kterým jsem smutný. Desítky věcí co bolí. Pár věcí, které nakonec přinášejí více bolesti a smutku než toho pozitivního. Nic z čeho bych měl pouze kladné emoce. Má cenu žít, když neexistuje nic co by bylo pouze pozitivní, když jsou tisíce čistě negativních věcí. Tak část se mluví o tom, že je na svět rovnováha, ale není. Myslím, že svět je spíše trestem. Trestem za co? Nevím, asi za něco co jsme někdy udělali, děláme nebo uděláme.
Přemýšlím o věcech co mi v životě nejvíce ublížili. První místo je naprosto jasné i když to, tak úplně nechtěla. Druhé místo má tu vinnu celkem dost vědomě. Třetí místo asi dostanu já a Elín, půl na půl. Čtvrté místo je jen a jen moje za to, že jsem se k ničemu neodhodlal. Páté místo dostane E. za všechno co ,,pro mě“ kdy udělal. Pochybuji o tom, že má hodnotu nějak přiřazovat místa, ty věci se staly, ublížily mi a je jedno, které více a která méně.
Proč žít, když k tomu není důvod? Protože žít budu jen jednou, ale chtěli byste věc, která je sice na světě jen jedna jediná, ale je to malá ostnatá koule, kterou musíte pořád držet v ruce? Nikdo by takovou věc nechtěl anebo by si ji vzal a poté by se jí chtěl zbavit, ale málo lidí je schopno se na život podívat bez toho, aby je ovlivňoval jejich základní pud, pud sebezáchovy.

Publikoval(a): eurius, 7.4.2013