Anotace: Vzpomínka na pomezí reality a snu. Sama si nejsem jista, zda vůbec existuje... Úryvek z jednoho mého příběhu.

Tóny písní, při kterých se vybaví obraz bosých chodidel, plujících za východu slunce travou, na které se blyští ranní rosa. Ve vzduchu je cítit klid a láska. Vášeň, radost, štěstí. Pohlédnutí zpět. Stojí tam, v očích vidno rozespalost. Ten přemilý obličej ve světle prvních denních paprsků, záplava hřejivého pocitu, směs spokojenosti, lásky, euforie, naplnění. Upřímný úsměv na jeho tváři, v ruce šálek horké kávy. Pára z hrnku stoupá, mísí se se vzduchem, naplněným esencí letního rána. Vůně omamná a silně návyková.
Pohled se obrací zpět, upírá zrak před sebe. Paprsky dopadají na bledou pleť. Pleť jemnou a bílou jako sníh. Tvář vystavena na pozdrav novému jitru, vlahému a poklidnému. Krk se pozvolna natahuje, hlava se lehce zaklání. Jako by chtěla dostat obličej blíže ke slunci. Hluboký nádech, vychutnání magického momentu, oči zavřené, aby se chránili před jasnými paprsky. Čas se zpomalil, každá buňka těla vnímá naplno sílu okamžiku. V plicích vzduch, který se zdá o tolik čistší než kdy jindy. Výdech, oči se pozvolna otevírají. Teplý vlahý vánek si pohrává s dlouhými vlasy barvy zlata. Šum listů v korunách stromů, ticho rušené vzdáleným štěkotem psů. Pohled zpět, natahuje ruku, vybízí k činu. Prsty se proplétají, hravě a laškovně. Okamžik, který v jejím srdci zůstane napořád.

Publikoval(a): Sabine, 19.10.2013