Anotace: Sice uběhlo už trochu času od vánoc a Nového roku ale pocity zůstávají.

Sedím za stolem je večer. Neděle povánoční i ponovoroční.Jedna z prvních v novém roce. Někdo konfrontuje novoroční předsevzetí s novoroční zkušeností. Jiný se k novoročním předsevzetím ještě ani neodhodlal. Zkrátka a dobře, každý tu nedělní, večerní pohodu střihnutou trochou té předpracovní nervozity, jakou spousty z nás znají, tráví po svém.Pro mne osobně přechází tato moje pracovní neděle (pomáhám totiž vylepšovat dceři čerstvě získaný byt) v ještě pracovnější , pracovní týden , jenž má v mém fiktivním pracovním diáři název "zlomový". Zlomový z toho důvodu, protože hodlám od základu změnit pracovní profesi i způsob zaměstnání (po kolikáté už) řekl bych, že tento zlom je třetí v pořadí, myslím tedy zlom zásadního rázu a významu. Těch menších a drobných ústupků a zlomů ve způsobu života , dělá většina z nás, během svého života více.Ale při zpětném pohledu dnešního člověka mladší generace asi nic neobvyklého v dnešní době. Já jsem ale poněkud starší a řadím se k těm "dříve narozeným" i když nerad. Nikdy jsem si věk a jeho důsledky nepřipouštěl nijak zvlášť. Ovšem jen do té doby, dokud mi mé okolí nezačalo dávat na vědomí , že už začínám patřit k těm zbytečnějším členů, společnosti , alespoň z jejich pohledu. Nevím ,snad opravdu stárnu, někdy se mi zdá, že s přibývajícími léty , každé závažnější rozhodnutí sebou přináší větší psychické vypětí nežli doposud. Snad jsem trocu víc nervóznější, obavy a všechny důsledky případného nezdaru , domýšlím až do všech možných i nemožných, negativních konců. Ne to není dobré, uvědomuji si to , vím to ale jaksi s tím nedokážu nic udělat.
Celá ta nálada vánoční a povánoční , opatrný optimismus s nově přicházejícím rokem. To vše dohromady na mne působí stále znovu a znovu každý rok. Avšak intenzita tohoto pocitu, pozvolna ztrácí na své síle i na onom zvláštním , tajemném oparu posvátnosti a ozvláštnění běžného života.Života zvolna plynoucího proudem šedivého rovnoměrného času, jenž každý člověk vnímá různě a různými způsoby. Pohříchu tak, že si jeho pozvolné a neustálé plynutí uvědomuje jen na základě určitých dějových vyvrcholení a důsledků. Vzpomínáme povětšinou jen na části a úseky životních příběhů na jejichž základě si uvědomujeme neustálý běch času. Běžný a jednotvárný časový úsek svého života kdy se relativně nic důležitého (alespoň pro nás) nestalo, vnímáme jako celek bez přesného řazení.Nebo si jej uvědomujeme opět ve spojitosti s nějakou výraznější událostí.A říkáme "ano to bylo tehdy a tehdy , když jsem dělal to , nebo ono, když se stalo ono a nebo, když se stalo to a to". Zkrátka a dobře , z šedi běžného a jednotvárného moře života občas tu a tam vyčnívají ostůvky příběhů a událostí , které jsou něčím zvláštní. A na které rádi, nebo neradi vzpomínáme.
Povánoční a novoroční nálada , patří myslím k těm drobnějším časovým ostrůvkům kladnějšího rázu , na které si občas rádi vzpomeneme.Neboť to je časové období, které jsme si sami vytvořili proto, abychom měli možnost se na chvíli pozastavit a uvolnit z toho běžného , někdy trochu nudného , jindy (a to po většinou) uspěchaného způsobu života. Zastavit a zamyslet se nad právě uplynulým a zrovna v tuto chvíli plynoucím tokem času , jenž protéká všude kolem nás. Řekou , kterou se neustále pokoušíme zachytit a ovládnout a ona nám neustále protéká mezi prsty, stejně tak jeko voda z řeky našeho života.
Povánoční zamyšlení , povánoční předsevzetí, povánoční nálada, povánoční deprese i optimismus. To vše milí čtenáři řádků minulých i budoucích , patří k barvám života. Života tvého,mého,jeho ,její.Života takového jaký si sami ať vědomě či nevědomky vytváříme, včetně všech jeho odstínů a tónů šedi.Nejsem filosof ani myslitel a nechtěl jsem tímto povánočním zamyšlením nic konkrétního , veledůležitého ani objevného říci.
Je to jen myšlenkové a duševní zastavení nad časovým ostrůvkem života, plynoucího kolem nás. Zastavení obyčejného člověka, jedince - jednoho z miliónů a přece důležitého a jedinečného , tak jako jsme my všichni, každý z nás.Zastavení a zamyšlení nad během života. Zastavení a zamyšlení ukončené přáním, které jediné i po usilovném přemýšlení a značné duševní námaze , zůstalo v mé zmatené mysli. Pro mnohé se bude zdát otřepané a frázovité, směšné a banální zárověň.Pro mne však v tuto chvíli jediné a nejdůlležitější, které musím říci.
.......Světu mír a pokoj lidem dobré vůle....Po vánocích v novém roce i letech příštích.

Publikoval(a): Taren, 31.1.2014