Anotace: Na konci té louky každý najde své štěstí!

Ležím v nemocnici a přemýšlím nad tím co je to můj život! Když se zamyslím tak přijdu na to že je to jen dlouhá cesta po nekonečné louce smutku bez trávy, a někde na konci té louky je ten kdo mě obejme a řekne "už nikdy nebudeš sama". Kde je konec té louky, kde je to čemu se říká štěstí. Když uvážím že po té louce smutku musím jít aniž bych věděla kde je konec, tak se chci zastavit a čekat až v dáli štěstí uvidím.
Ale to nemůžu, musím jít dál vždyť on tam na mě čeká, nemůžu se zastavit a nechat ho tam čekat. Půjdu tak dlouho jak jen budu moct, jen ať už jsem s ním, šťastné budeme oba.

Publikoval(a): MájkaPaštika, 14.3.2014