Anotace: Náruč Do náruče lásky své starosti skládám a celý den, který končí.Děkuji Bohu za všechno a Jeho chválím, že mi dal život a snad mi odpustí, že stále selhávám ve stejných zkouškách, které na mě posílá a že mě stále učí, jak milovat odpouštět a věřit.

Ne příteli
13. května 2014 v 12:41 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla
NE PŘÍTELI !

Slétla jsem na zem zase , ty dopady bývají tvrdé a přece nevzdám se , když křídla skládám ráno do skříně spolu s noční košilkou vínovou od zaschlé krve své duše... , co z těla vysvlékám a oblékám si šaty člověka ,tak bolí ten dopad na zem , a slzy mi rázem vyrazí z očí mých šedomodrých...

Zas zklamaná jsem a opuštěná , od tebe nejvíc , to ticho , které ozvěna mi nese , to bolí mě hluboko v duši , už vím že srdce , co je nejblíž té pleteni na hrudi, co září ve mně jako slunce z duše , to srdce nejvíc cítí tu bolest a ty záchvěvy , proč mlčíš stále a trýzníš moji duši , můj ne příteli !

Co se dá dělat , prostě jsi takový , nikdy mi neodpovíš , pořád jen čekáš a já od tebe nedočkám se odpovědi ani pomoci .

Budeš si mlčet , co já vím proč , kvůli své ženě , kvůli lidem ? A hlavu schovávat doma v peřinách a čekat na smrt - pak budem spolu -.

Tisíce lidí budou číst moje básně , jenom ty jediný jsi slepý a ucpáváš si uši ! I člověk na druhém konci světa čte si v mých slovech a miluje mou duši , i když je to Muslim , co má rád křesťany a hledá Světlo !

Jenom ty spíš , já mohu křičet na celý Vesmír a ty mě nevyslyšíš , zfiltrovals mě na mobilu i na Facebooku a přitom v Nitru čekáš , kdy už jen usneš a bude se ti o mě zdát nejkrásnější sen.

K čemu tě vlastně mám , když na mě kašleš a jen tvoje Duše u tebe v base miluje mne ?

Dnes jsem ti volala , zvonek vyzváněl , tys to nebral.... na zprávu neodpověděls´ mi. Jsi Mrtev ?

Co mám dělat ?

Chceš se mě zbavit ?

Máš smůlu !

Nic na světě mě neodradí , vím že jsi ne přítel , ale tvou duši chci navštíviti ve vězení tvého těla .

Já to nevzdám !

--- NIKDY ----

MODRÝ ANDĚL


Ach ty děti !
21. května 2014 v 21:36 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Ach ty děti zlatý , ti naši malí čerti !
Zlobí nás mučí nás
milujem je a snášíme jim
modré z nebe

Za to nás odměňují
tím svým zlobením
abychom věděli
že je máme

Přišel mi dopis ze školy
Píšou mi z ředitelny
že zas ten kluk náš zlobil !
Ten už brečí a vymýšlí si

Už dva dny je doma
že ho břicho ukrutně bolí
jak jinak bez teploty

V pondělí psal na počítač
ve škole
špatné věci
aby se ukázal
jaký je Borec
ale teď ví že nestálo to za to
a že spíš vypadá jako
...

Už radši nebudu nic říkat
Znovu jsem nad ním
držela zdvihnutý prst
že už to stačí
ať toho nechá

První je varování rodičů
Pak varuje škola
Rodiče domlouvají
A potom na řadu přichází Bůh

On je Větší
a i ta varování
pro člověka
mívají větší váhu

Nechám to na Bohu
jsem špatný rodič
Úplně neschopný
své dítě změnit
když samo nebude chtít

A i když snáším jim modré z Nebe
Tak činy si nese každý
sám za sebe
i z dětství

Vždyť jednou přece
každý vyroste
a na Zemi žíti nebudeme věčně !

A tak si říkám
kašlu na dopis
Vždyť je to jenom papír
Snad to Bůh pomůže zlepšit
a odpustí nám
jak jsme špatní
všichni

Papír je papír
Hlavně že jsme živí
a zdraví
.... To břicho
už je dobrý...

Deníčku můj , můj Anděli strážný , můj drahý příteli Ježíši Kriste , i vy lidi , co si to čtete , tak nedivte se , že si to píšu do deníku , mám syna jenom jednoho , k tomu tři dcery a život ten mám jen jeden a jedny nervy , tak jako každý...


Deník matky
21. května 2014 v 23:58 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Odevzdávám ti Drahá Matko všech lidí a duší našich v Kristu našem Pánu všechny své děti , jsem matkou na zermi a bojím se o jejich spásu... Vzpomínám sem tam na ta slova , co říkal Ježíš , když kráčel na Golgotu , spíš plačte nad svými dětmi a nad sebou... Tak pláči...
Děti jsou darem božím a jsou nám svěřeny jen na čas , ten obraz lásky však, Rodič - Otec a matka a dítě , ten je tak zvláštní. Pokrevní vazba , vztah na celý život , vztah na různých bodech kolem osy srdce...dal by se vyjádřit v číslech a znaménkách , plus , nula a mínus , tak bych to popsala jako dítě i jako rodič k různým lidem ve svém životě ve své rodině a snad i k okolí...

Má dcera mi řekla , no mami... fuj... Myslela jsem , že už jí je šestnáct , tak mohu s ní mluvit jako s dospělým , ale ouha , teď už tak trochu chápu , proč Láska je tajná a proč se o ní nemluví s nikým , než koho se týká . Takže teď se stydím za tohle duševní porno . Tak všechny moje duše milované , odpusťte mi ! Omlouvám se za tohle dopuštění a slovní orgie.

Možná ...

Možná má dcera když je vymodlená , cítila už tehdy , že mezi mnou a jejím otcem není dost lásky , aby Bůh mohl vdechnout život a přesto na mé prosby snažné Bůh vyslyšel mne a dal mi druhé dítě do náruče. Bylo to těžké vyležet ji . ale Bůh učinil to za mne všechno , jenom ta láska mezi mnou a jejím otcem v celém těhotenství žádná nebyla , snad tedy proto nemá ráda , když o těch fyzických věcech - o sexu - mluvím s ní veřejně z očí do očí.

Nebo nevím , já myslím ,že když je to Láska a lidé se milují , tak není to nikdy" Fuj " a ani hřích, jdu spát , je za pět dvanáct , dobrou noc všichni svatí !

Modrý Anděl



Deník milenky
23. května 2014 v 4:50 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Na lásce jsem pochopila to , co vysvětloval často Ježíš a na čem trval . On říkal :
" Já jsem v Otci a On je ve mně , Otec a já jsme jedno " .

Mluvil o Duchu Nejvyšším , o Tom , co všechno převyšuje , o Duchu , o Lásce a o Životě , který je nade vším a před kterým sklonit se musí každé koleno ,
to znamená skrytý význam opět ,
že totiž
Duch = Láska = Život
a to je prostě nejvíc , nic víc neexistuje a není.


A na Lásce , kterou mám ve své duši , ve svém srdci a ve vší bytosti svojí, jak v Lásku věřím, ach promiňte mi takový příklad ! Na Lásku k jedné drahé duši věřím , ach odpusťte mi tento příklad , je to opravdu odvážné tvrzení , jak vysvětlit ten pocit a ten stav být v někom a on ve mně duchovním způsobem .
Tedy být jedno , to znamená pro mne milovat až do krajnosti až k zbláznění duši jednoho člověka , co o to nestojí a co se tváří , že nemá mě vůbec rád , že pletu se mu do života a že on mi to nedovolí , je ženat už třicet roků s jinou , má svoji práci , dospělé děti a vnoučata...svou rodinu , své představy , svou spokojenost , zkrátka všechno , co pomine jednou a stále nechápe to ,
že kdyby celý svět mu ležel u nohou , tak není nic , nemá - li Lásku .
Ale je na tom dobře , má mne , protože i když neposlouchá a neslyší mne a nevidí , je slepý a hluchý . Já přesto stále ho nejvíc miluji a já to cítím , protože je to Láska , ta co je věčná a ta co nepřestává .

On nechápe to a já pláču steskem po jeho duši.... co slibovala mi , že budem svoji atd... Já myslela jsem , bude to dopravdy . Já blázen !
Já Tomáš nevěřící !


Chtěla jsem míti všechno , jinak že neuvěřím , jako ten Tomáš , co prsty do ran vložil , aby uznal a uvěřil , že je to Pán , ten , co byl vzkříšen , co nepodlehl smrti ...


Má víra se otřásla jak suchý list , ne hořčičné zrnko , co malé je , však v zemi může vyrůst na velikou rostlinu .


Já byla nevěřící , zatímco ona , ta duše jeho chce věřit v mého Boha , jak řekla a já jsem slabá . Nemohu stále pochopit , proč na mne Bůh tuto zkoušku seslal.


Snad proto , abych pochopila ten láskyplný stav a pocítila na svém těle , ve svém srdci a v celé svojí duši ,
že Láska je věčná .


A že být jedno znamená všechno tak , že v myšlenkách , v srdci i na těle ty lehké záchvěvy cítím . Jsou to záchvěvy snad z mé vlastní duše a vznikají z toho , jak na mne duše toho pána myslí , tak jako já myslím na něj . On se brání , nechce to slyšet , ale já nemohu si pomoci a nevím proč.... Jak napsal jeden přítel z ciziny , " ....bez udání důvodu, já miloval tě taky "


Ach Bože odpusť mi tu Lásku jednostrannou k jednomu člověku, co jsem ho už šest měsíců chtěla míti a ho skoro neviděla , že jsem tomu nevěřila , že už jsme spolu... Proč nesmím s ním mluvit , proč ?
Když vím , že je to Láska a že ho miluji , proč to tak chodí a proč mne zkoušíš skrze srdce mé hloupé a bez rozumu ? Co vlastně mám si počít ? Já vím už , co to znamená být v někom , on ve mně a býti jedno , to je nejvíc , to je láska a kdo ji v životě svém poznal , ten drží se jí a nikdy nepustí ji !



Procházka
25. května 2014 v 17:00 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla


Šla jsem na procházku
a v srdci cítila jsem lásku
Jenom ta duše
člověka
kterého miluji
ta mi chybí
a po ní se mi stýská

Jdu krásnou přírodou
a z očí tlačí se mi slzy
ven


Pod modrou oblohou
spatřila jsem strom
měl kmen i větve
šedé jako slon
a krásně se na mě díval

Tak jsem ten strom poprosila
aby mi síly trochu dal
jít dál
jít dál
i když se mi stýská
když v srdci lásku mám
a duše toho člověka
mi chybí



Můj Blog
26. května 2014 v 21:18 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Můj blog se postupem času stal směsí tvorby z duše především v podobě písní , tak budeme jednou všichni v Nebi chváliti Boha podobni ptákům tou písní v duši . Základem bývá jemná myšlenka dokreslená mou fantazií a hraním se Slovem , které je kořenem všeho tvoření , protože " Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh ", kéž tedy má slova provází sám Duch svatý , to přeji všem , co budou má slova číst i sobě , když je budu tvořit , kéž je to pro nás poučením , zábavou i pohlazením , to ze srdce si přeji , Modrý Anděl


Založila jsem svůj blog kvůli tomu ,že jsem neměla jinou možnost vyjádřit svou lásku k jedné lidské duši, je však čas svoje slova dát i jiným ,kteří je potřebují. Těm , kteří upřímně hledají v srdci Světlo na cestě životem a tím světlem , jak věřím, je Bůh, Otec a Syn a Duch svatý, kéž moje slova tak všichni i čtou jako můj skromný přínos pro spásu jedné duše a taky dalších , kteří si budou v mých slovech číst díky všem a díky Bohu !


Narodila jsem se jindy... ale podstatnější den je den mého narození z Ducha , to je den mého křtu , tehdy se začala vědomě rozvíjet ve mně víra v Krista a letos 25. února 2014 , den po svátku sv. Matěje , který , jak doufám , je mým Andělem Strážcem na světě se stalo , že jsem založila tento blog a začala jsem psát především kvůli svým srdečním záležitostem v mém životě .


Modrý Anděl je ve skutečnosti můj Anděl Strážce , to on tvoří všechno spolu se mnou , jemu za to vděčím a také jedné milované duši v těle jednoho docela cizího člověka , který se dotkl mého srdce a celého mého života , jen o tom nechce , Bůh ví proč , slyšet , možná ho jednou přesvědčím , zatím je všechno uloženo jen v mojí hlavě a v mém srdci a v duši.


Mé psaní se začalo rozvíjet tímto směrem , protože ten , ke komu jsem chtěla mluvit , zůstal v utajení a nevím ani , zda mne slyší .



Mé volání... se nese k Nebi a Bůh mě slyší , má duše volá z hloubi srdce a věřím , že takto jednou budem všichni žíti spolu v Nebi , milovat se navzájem a chválit Boha všemi způsoby i písní , tak jak se o to snažím velmi neobratným způsobem již zde na Zemi .

Vše většinou pochází z mého nitra , takže je to pouze svědectvím prožívání mé vlastní duše v těle na tomto světě. Možná že je všechno jinak... jen moje fantazie nemá meze...

Hodně věcí vzniká po letech strávených vlastním prožíváním víry , některé myšlenky jsou již vyzrálé a některé se stále a stále znovu opakují v mé hlavě a já je stále rozvíjím , snad je to hra , snad je to způsob duchovního poznání , dělám to svým vlastním způsobem , tak to dokáže každý , stačí se spojit s vlastní duší a nechat ji prostoupit moudrostí Ducha Svatého uprostřed vlastního obyčejného života plného starostí a obav.


Já věřím že největší je Láska , ta Láska je v nás a dotýká se nás velmi jemně
a abych nezapomněla , zcela soukromně , je tajná , je tajná , tak čtěte moje písně a slova se zavřenýma očima a s prstem na ústech...


Proč a proč ?
29. května 2014 v 21:57 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Pořád mi vrtá v hlavě ta láska k vám , proč a proč mám ráda někoho , kdo nemá mě rád ? A proč a jak je to možné , že můj Anděl strážce vaši duši naučil chodit ke mně ? Jak je to možné ? Kdo to pochopí ? Proč na to nemohu přijít , proč a proč ?

Možná to někdo zná a stává se to mnohým lidem , jen o tom neví , co to je , že často jsou s někým a myslí usilovně při tom na někoho dalšího , koho mají v mysli i v srdci a ani to neví , dojde k setkání duší , té jedné v těle přítomné a té druhé , která ve spánku k té druhé přiletí , protože touží být s ní , proto je přítomná v mysli člověka , jehož duše zůstává v těle ta neustálá myšlenka na určitou bytost . To je má představa.


Jsem asi jako malá , to mi nevadí , jsem přece dítě Boží a Bůh Otec na mě se nezlobí , jenom On pravdu zná , vždyť On je Láska , On je ta Pravda , On je Všechno a On to v nás působí všechno , ty city , které hoří v duši , co rozpalují lidská srdce láskou a štěstím k druhým bytostem.


Miluji vás a už mi vůbec nevadí , že máte svůj život a svoji ženu , že nevídám vás , že se mnou nemluvíte , všechno vám odpouštím , i tak jsem šťastná , že žijete , že jste a že vaše duše miluje mne a já vás , Láska je pro mě všechno.


Kamarádka , co má mě ráda, říká , vykašli se na to , ty fotky vyhoď a už na něj nemysli.... Ach ona neví , co je láska a jak je sladká , jsem totiž na sladké a jsem zlobivá duše , co nedá si říct , nemám -li objekt své lásky , nejsem šťastná , nemám proč žít a nic se mi nechce . Představa spojení s jednou určitou duší mě živí , jen nepochopím , proč to tak cítím ?
Asi snad proto , že je to moje přirozenost a že víc řídím se duší a srdcem , protože jsem žena.


Muž , tedy vy , můj milovaný , myslí asi na všechny ženy , v mysli své je pánem a vládcem všech a vybírá si 24 hodin denně vhodné tělo , prostě pozoruje , prohlíží proporce a srovnává , takoví jsou muži , žena je pro muže meta , které chce dosáhnout , když na ženy se dívá , tak si jen představuje cestu a otevřené okno v noci ....


Myslí na tisíce těl... ale v duši je štěstím zničen , když jedna ženská duše, uprostřed všech, to okno otevře pro něj ve svém srdci . Natáhne ruce a přitiskne ho k sobě , tak jako matka tiskne svoje nemluvňátko k svému ňadru , aby ho napojila a dítě bylo šťastné a syté a cítilo něhu a bezpečí v náruči matky....


I muž je v srdci malý chlapec , co touží znovu se vrátit v lůno matky , ta touha duše spočinouti .... Ta muže spaluje a svírá a oni stále hledají to místo ....

A všichni asi hledáme špatně , co já vím , proč stále nejsme šťastní na zemi , snad jenom v Bohu na Věčnosti nalezneme spočinutí....

Proto je muž hlavou ženy a žena je muži srdcem. Pokrývku hlavy muž si před Bohem snímá , klečí a úctu vzdává Bohu , který ho ke svému obrazu stvořil a žena ta může míti dlouhé vlasy , ona si hlavu skrývá , neboť její hlavou je muž.... Tak je to v obrazech řečeno a kdo to pochopí ?


Jen Bůh , Vládce a Pán Všeho a Ježíš Syn Boží , Beránek , Pán duší , On v srdci svém učinil cestu do blaženosti. Já pochopím to jistě , dá -li Bůh , chci na to přijít , své ruce spínám a prosím , ať se mi zjeví před očima Nebeské Království , ať pochopím ten obraz všeho tvoření , všeho života , ten motor hnací , proč žít a za čím jít , jak v citech se vyznat , jak pochopit lidské nitro a srdce jednoho člověka a zároveň všech , které miluji a pro které tento život žiju.


Někdo se ptá... Zda milujeme svůj život a já to nevím.... Bez Lásky život je ničím , a je .li život Láska , tak nač ho milovat ještě , vždyť jsem v Něm a On je ve mně , pak jsou to hloupé otázky ... Život je dar , je to způsob , jak přijímat a dávat , jak cítit , jak prožívat vše z Boží ruky , jak učit se laskavosti a pokoře.

Je čas jít spát
30. května 2014 v 23:38 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Je večer , je nějak prázdno v mé duši... Asi je spíš čas jít spát... Co asi v hlavě mé se rodí za myšlenky... mám zase nějaké nové věci na papírech , ale nechcou se mi přepisovat , zmocnila se mě prázdnota , je čas jít spát.

Všechny věci v životě člověka mají svůj čas, jenom už nad tím neumím rozjímat , čas plyne a ve mně se prázdno rozprostírá , jak ubrus na stole . To , po čem toužím je marná touha , spousta věcí se nestane na světě tím způsobem , jak by si člověk myslel a jak by chtěl , Bůh je ten , co vše činí a svou moudrostí vše uskutečňuje v nás , když k tomu člověk svolí .


Už je to snad více než rok , kdy jsem jela na kole a myslela na Tebe , Pane Ježíši , a šeptala Ti v duchu ta slova o svém životě , se kterým si nevím rady , já vím , že jsi se mnou a že mě můj Anděl Strážce stále hlídá , na mne dohlíží a pomáhá mi se vším ještě dříve , než ho o to žádám , jsi tak milostivý , že jsi mi dal mého Ochránce , děkuji ti !


A pak jsem měla chvíli práci , takovou zvláštní , byla to příležitost po dlouhém čase života v osamění , jen uprostřed své rodiny ve starém domě , příležitost mluvit s lidmi . Bůh to však více neprodlužoval a z té služby mne stáhl zase do ústraní a vložil do mé mysli nové myšlenky a touhu je vyjádřit především kvůli mému nepoučitelnému srdci , které dokáže žít jen z lásky.


Nevím si zase rady , tu cestu , kam jít a kudy , neznám , nevím , proč tomu nerozumím , nevím , co dělat a nevím si rady se spoustou věcí. Dřív mi Bůh dopřával předvidění ve snech , i když jsem tomu často rozuměla jinak , stejně mi často došlo , že podle snu kráčím správně , teď si už zase nejsem jistá , co dělat. Není s kým mluvit , komu říct svoje slova , nikdo mě neposlouchá a já jich mám v sobě tolik , toužím je vyslovit , ale nechci mluvit do prázdna prázdná slova...


Chci říci ,že i když se cítím tak vyprahle , tak stále jsem šťastná s tou nadějí a s tím neustálým pocitem ochrany z Nebe , jen nechápu , jak se dívat lépe očima duchovníma a uvidět ten směr , najít tu cestu k životu věčnému , chci , aby už ani jediný den mého života nebyl marný pro mou duši a duše těch , se kterými se setkám a aby mne provázela Láska , nemohu se pustit té dlaně , mé srdce stále hoří a stále držím tu ruku jednoho muže ve své.... Je cizí , ale to mě neodradí , má duše dál věří na setkání těch , co milují.


Je mi líto toho , co se děje ve světě , všech bezpráví , která se činí lidem , kteří nemají právo svobodné vůle a umírají kvůli nařízením ,která jsou namířena proti svobodné vůli člověka , ti co se vydávají za věřící lid a tvrdí ,že uctívají Boha , tak ve skutečnosti slouží druhé straně , to je přece jasné, když jejich skutky není láska , ale ubližovat , věznit a vraždit.


Tak všechny dobré věci jako je víra v Boha a Láska bývají lidmi ve spojení se zlým duchem zneužity a pošpiněny a jsou proměněny v pravý opak , než k jakému účelu byly vytvořeny . Myšlenky se ve světě překrucují a stávají se , místo něžnou dlaní , krutou rukou , co zatlouká hřeby Kristu do zápěstí , to , co se děje na světě viditelně , i to je obraz stavu lidských duší , vše vyplouvá stále z niter na povrch.


Já neumím skrývat nic , má duše je plná zeleného světla s oranžovými odrazy a miluji všechny duše s odstíny modré , zelené , žluté i oranžové... Modlím se v každičké myšlence k Bohu , vím že zná mé úmysly a slova , která napíši , ještě dříve o mnoho minut dříve vysloví je a můj Anděl o nich ví také dopředu... Někdy je šeptá mému příteli ve spánku do ucha a ten pak o nich ví... Nemusím nikomu ani nic říkat . Snad i ten , koho miluji už skoro rok , snad i ten cítí mnoho věcí , to chvění během dne , co cítím na svém těle , je tak zvláštní... Přemýšlím , co cítí on a proč stále mlčí...


Loučím se s tímto dnem , půjdu spát a zavřu oči a vše odpluje v čase pryč , vše se rozplyne , zbyde nám zase nový den , nově připravený čas pro život duše v těle na tomto světě , snad nezklamu sama sebe a snad i Bůh bude se mnou zítra trochu spokojen , jsem jenom člověk , a snad v duši také Anděl , jen křídla jsem odložila kdysi dávno do skříně a někdy přemýšlím nad tím , že až se vrátím , jestli mi ta malinká bílá křídla , co se tam na ně možná práší ... ještě budou , možná mě už neunesou , mám pocit , že jsem trochu vyrostla a hlavně ztloustla...


Dobrou noc všem dobrým bytostem v tomto světě i v tom neviditelném.
Iveta Bernadeta Marie



Za čínskou zdí
31. května 2014 v 9:01 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla


Přesto , že jsi ode mě vzdálený jen osm kilometrů ,
je to jako bys byl Číňan až v Číně za čínskou zdí .


Tvá duše však dokáže odtud uniknout a lítá za mnou.
Myslela jsem , že vztahy na dálku neumím , ale ty jsi vyjímka.


Dnes v noci ses díval , jak se líbám se svým Andělem , díval ses a žárlil...


Připadalo mi , že stále nespím ....
Naklonila jsem se k těm ústům , co miluji a objímala jeho tělo ,
skoro jsem myslela , že jsi to ty, a líbala ta ústa vroucně i vášnivě a cítila tu lásku ,
že já jeho a on mě miluje a pak mi říkal , už to stačí , už dost !
On se dívá ... a žárlí .


Ty a já jsme stejní i tvoje tvář mi mou rodinu připomíná . Tělem jsi jiný , víc štíhlý.... My jsme spíš buřti .... Zase se na mě směješ z fotky a já se taky směju a musím myslet na to , jak jsem tě zkoušela namalovat tužkou podle fotky a místo tebe mi vyšel čínský voják , promiň , ještě to moc neumím . Chtěla bych se stát umělcem malířem , nejen básníkem spisovatelem . Myslím ,že ta vzdálenost mezi námi , to odcizení těl promítlo se do mé kresby , jsi tolik cizí a bojuješ se mnou .


Ty ale nevíš , že Láska musí zvítězit ! Mou zbraní je štít - srdce a v druhé ruce oštěp - slova . Já napínám svůj luk stále znova a znova a střílím šípy ke tvé duši , když přelézá tu Čínskou zeď , co vystavěl sis přede mnou.


Já přece vím , že jsme stejní a kdybys to neudělal , myslím kdybys nevystavěl tu zeď mezi námi , stalo by se to , co se v tomto světě nesmí , za co se někde dokomce zavírá do vězení , mučí , znásilňuje a vraždí anebo kamenuje a svět tvrdí , že Láska je smilstvo a při nejmenším nevěra.


V tomto mám jasno , že morálka v tomto světě je jiná než v Nebi , zde všichni řídí se místo srdcem jen tím vnějším a hloupě si myslí , že tak zákony dodržují , ano snad možná tisíce let staré desatero je tím zákoníkem či Korán dovedený v konání do extrému .
Zákon však má být jen radou k dobrému životu , ten" Návod" , nikoli nařízením !
Vždyť zákonem má býti lidské srdce !
Co já vím , na srdce tento svět a ti co nařizují nemyslí
a svobodnou vůli člověka upírají lidem ,
diktují a sledují .... a trestají , hrají si na Boha !


Jsem ráda , že v Nebi se duše mohou milovat , jak chtějí , že nikdo se na ně špatně nedívá.
Všichni se v Nebi milují a objímají. Jak to ,že láska duší je tedy možná v tomto světě také a to jenom proto , že není vidět ?!


Pak je ovšem poznat , kdo řídí tento svět a vytváří zákony a morálku tohoto světa , je to ďábel .... Ale jen zvenku , podstrkuje lidem pod nos , jak ubližuje pro lásku a víru a pak se kochá lidským zděšením , jak je to možné , co se to děje na světě v tomto století ?
Znovu ukazuje na svou zvrácenou zrůdnost , když zákon se bez lásky a pohledu do nitra uplatňuje v plné síle a také bez rozumu a bez respektování svobodné vůle člověka , tak se v tomto světě chovají mnozí , je pravda , že tímto se v mnohém násilně dosáhne určtých mravních výsledků , je to však na úkor duše . Protože do srdce nahlíží pouze Duch !


Pak tedy tyto vnější věci znovu ukazují na stav lidských duší ve světě , že nikdo nedbá na lásku v srdci , ale řídí se věci povrchními ,že lidi soudí a posuzují i odsuzují něco , nač nemají právo...
Lidem záleží více na těle , než na tom cenněším , na duši , bez které nebyl by život možný , vždyť kvůli duši vznikl i člověk a tak by každý měl mít úctu k druhým tělům i ke svému právě kvůli tomu skrytému pokladu , kvůli duši.


Bůh nemůže přece nikdy chtít za Lásku lidem ubližovat a je kamenovat !


Chápu však , můj drahý cizí pane , chápu ten strach i ty obavy. V tomto světě je naše láska v tělech naprosto nemožná , alespoň prozatím, Zatkla by nás policie a dali by nás na mučidla !
A přiznám se , že já posledních třináct let byla bych už nejmíň čtyřikrát mrtvá , žít tam , kde láska se trestá smrtí !


Setkání se smrtí
Sobota v 9:52 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla

Zdál se mi dnes v noci sen.

Nějaká žena odcházela ze dveří. V místnosti sedělo množství lidí.
Chtěla jsem se se ženou u dveří rozloučit jednou větou, ani jsem si sednout nešla.


Druzí chtěli slyšet má slova , ztichli a já mluvila nahlas:
" Ta chvíle nejkrásnější a nejcenější v lidském životě je, když Bůh nám vstoupí do srdce."


Najednou vidím, že všichni jako já si v dlani drží svoje sdrce, tedy obrazně, spíš si přiložili ruku k tělu v místě, kde srdce dotýká se s duší


Ve stejné chvíli, kdy jsem to řekla a oni drželi si srdce, venku za stěnou zahřmělo!
Já jsem stěnou prošla, když křičeli, že jsem blázen.
Šla jsem se podívat, co se stalo, ostatní uvnitř místnosti zůstali a křičeli,
že každý kdo pohlédne na tu postavu, bude oběšen.


Přede mnou stála bílá postava skryté tváře i těla, připomínala mi ženu v bílé košili až na zem.


Stála jsem proti té postavě a hleděla jí na srdce plné ohně.


Byl to nádherný pohled a jak jsem se dívala do ohnivého srdce bílé postavy přede mnou, cítím, že stojím stále na nohách a jsem živá. Hlasy kritiků ztichly.



O lásce
Neděle v 21:17 | Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla


O lásce vím mnoho a přece nic.
Z kostela....: " Jsem Blízko...To je, držím tě za ruku....Láska touží po spojení...."


Co vlastně je to ? Dala jsem fotky na Badou.... e darling a dívala se na ty obrázky tváří a těl. Bylo to divné, žádný pocit, nic, většinou na mě nic z fotek tváří nepůsobilo. Snad jen náznak nějaké činnosti určitého člověka cosi nepatrného vyjadřoval.

Prázdno, bez duše, kterou necítím, nedokážu cítit nic. Zvláštní, že ve mně není tento cit, ale když hledím na obrázky kytek a na obrázky čehokoli na světě, mohu vyjádřit pocit z obrázku, tak se mě všechno dotýká.

Avšak fotky cizích lidí , jen tak pro nic za nic vystavené, jsou bez duše. Snad je to méně, než nechutnost i odhalené tělo sdělí více, své touhy....i perverznost a porno zdá se více obohatí, než nabízet svou tvář druhým jako něco bez hodnoty.


Zkoušela jsem poznat, co je ve mně, zda toužím po Někom určitém, zda Láska ve mně je dost hluboká. Dnes je Ducha svatého. Chci říci, že ve své víře uznávám Boží podstatu a ta je jediná, to cítím. Bůh je Duch a kdo věří, musí uznat, že existuje a že je nejvíc, všechno ovlivňuje a bez Něj není Láska, Život, ani Svět.


On nás stvořil Myšlenkou a Slovem, kterým je On sám.
Kdy konečně už každý v sobě uzná, že hmota je jen Slovo proměněné v Něco, co lze vnímat všemi směry a že i v ní lze poznat Boha a Ho uchopit ?
Však zase jen a pouze Duchem,
pak znovu chápu a cítím, že jsi tak docela neměl pravdu....že myslet si je málo....Bez skutku...
Máš pravdu, bez činu Slovo zůstává dál v Bohu uloženo a nemůžem Ho spatřit a jím se sytit....

Tak činy jsou zhmotněním myšlenek a naopak skutky tvoří myšlenky, které se snášejí " z Nebe! ze světa duchovna, aby se zase znovu mohli zhmotnit ve skutcích dalších, a tak se všechno prodlužuje....Možná....Proč ale Láska může býti živá, i když je nelze nahmatat?
Já cítím, že je Láska prostě všechno a nechápu, co si vlastně lidi myslí, že je to....

Láska je dělena na mnoho druhů...
.Ale Lásku nelze krájet na kousky....
Je vždycky celá přítomná v čemkoli krásném a čistém.
Tak Láskou je třeba
jen úsměv, pohled do očí, stisknutá ruka, pohlazení, láskyplná péče, dobré slovo a stoprocentně i sex mezi lidmi, co milují se....
Vždy přece jedná se o spojení a při sexu, když se lidé milují, duše se dotýkají nejblíž a proto v myšlence čisté v náruči Lásky Bůh učinil v té chvíli nejkrásnější ve svém srdci místo pro vytvoření dalšího života, tak sex je v hmotě vlastně obrazem dalších vlastností Lásky a tou je
něha, splývání v duši a plodnost.

Tyto vlastnosti Lásky nás vlastně tolik pruží a pudí zároveň.
Láska vystavená všem na odiv v podobě nahých těl.
Člověk hledí na vše a touží ucítit to pouto Lásky,
kterým se stávají dva spojeni v Jedno
obrazem a zhmotněním toho,
po čem Láska touží a co je nejvíc.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 10.6.2014