Anotace: Jde o esej kterou jsem musel vypracovat do školy. Na námět knihy F. A. Hayek: „Cesta do otroctví“. Tak se s vámi podělím o moje myšlenky a názor celkově na společnost :)

„Kdo se vzdá svobody, aby získal jistotu, ztratí nakonec obojí.“
Benjamin Franklin

Anotace:
Svůj esej začínám velmi známým citátem o svobodě. O skutečné svobodě. Jsem liberálně smýšlející, preferuji zodpovědnost jednotlivce. Jelikož tento esej je o knize F. A. Hayeka „Cesta do otroctví“ a ačkoli se budu snažit své argumenty podložit a vysvětlit, nemohu se vyhnout subjektivní interpretaci a osobnímu postoji, který je založen na mém pohledu na svět. Pokusím se porovnat poznatky F. A. Hayeka s mě už lépe známým národem a to národem českým. S jeho dnešní společností a politikou.


Demokracie u nás je krátkou dobu a teprve se učíme jak si vládnout. Potýkáme se s rozpory, které mají původ v naší historii. Komunismus a jeho centrální plánování se udrželo u moci dlouhých 40 let. Za tu dobu se mysl lidí naplnila fragmenty socializmu a plánování. Lidé se naučili, že za ně vše vyřeší stát, jim stačí držet krok a pokorně přijímat úkoly nadřízených.

A právě střet mezi těmito fragmenty a dnešním západním liberalismem je asi největší problém naší společnosti a potažmo i politiky státu. Důvodem těchto střetů je fakt, že tyto změny vyvíjejí větší tlak na každého jednotlivce zvlášť. A to se nám jeví nespravedlivé.

Lidé by chtěli sociální stát, který by měl základ v demokracii. Problém této myšlenky asi nejlépe vystihuje úryvek: "De Tocqueville chápal nejlépe ze všech, že demokracie je ze své podstaty individualistická instituce, a je tudíž v nesmiřitelném konfliktu se socialismem: ,,Demokracie posouvá hranice svobody jednotlivce," napsal v roce 1848, ,,zatímco socialismus ji omezuje. Demokracie připisuje každému člověku veškerou možnou hodnotu; socialismus činí z každého člověka pouhého vykonavatele, pouhé číslo. Demokracie a socialismus mají společné jen jediné slovo
- rovnost. Ale povšimněme si rozdílu: zatím co demokracie usiluje o rovnost ve svobodě, socialismu jde o rovnost v omezení a poddanství."

Přesto je tu snaha tyto dvě myšlenky sloučit do jedné fungující. Aby se toho docílilo, pokřivuje se demokracie. A proto není divu, že až do nedávna měla největší přízeň voličů strana s názvem Česká strana sociálně demokratická. Všeobecná představa lidí, kteří o toto usilují, je asi taková, že stát je taková firma, která se má starat o moje blaho a neboť je to velká firma tak, ať se o sebe postará sama.

Socialismus naučil lidi, že stát je něco nad nimi, které se o ně postará. Ale už se zapomíná, že to bylo vykoupeno do jisté míry svobodou. Tento dodatek je často opomíjen. A možná i proto jsme byli svědky snahy, kterou bych přirovnal ke snaze vložit do Škody 120 motor z formule1 a snažit se to zapojit tak, aby vše fungovalo v dokonalém souladu. Hayek tento stav přesně vyjádřil: "Mnozí lidé neuvěří, že demokratický socialismus - velká utopie posledních generací - je nejen nedosažitelný, ale že usilování o něj vede k něčemu zcela odlišnému, s následky čehož by se většina jeho zastánců těžko smiřovala, dokud tuto souvislost zcela jasně a ve všech ohledech neprokážeme."

Často je slyšet, že chybí v tomto státě rovnoprávnost. Za příklad si klademe západní demokracii. Na tomto nevidím nic špatného, západní demokracie je starší a prošla za tu dobu velkými změnami, které nás teprve čekají za předpokladu, že si ji uchráníme. Problém nastává v tom, že my nechceme přijmout změny, které obnáší transformaci na takovou úroveň demokracie.

Ovšem jsem rozhodně proti okopírování západní demokracie. A to z prostého důvodu - pokud chceme být opravdu svobodní, musíme mít demokracii "ušitou na míru". Demokracii, která by respektovala naši morálku a zvyklosti - demokracii pro nás, jako národ.

Hayek nazval jednu ze svých kapitol "Kdo, Komu". Je jedno, jakým směrem se bude demokracie ubírat, pokaždé se najdou tací, kteří budou nesouhlasit. Toto tvrzení působí, jako bludný kruh, ale není tomu tak stále nám uniká jeden fakt. Pokud chceme něco změnit, budeme se muset něčeho vzdát. Budeme muset přijmout fakt, že talent a štěstí není nespravedlnost. "To, že nejsme schopni předem říci, kdo bude mít štěstí, a koho stihne smůla, a že odměny a tresty se rozdělují nikoli podle něčí představy o tom, co si daný člověk zaslouží, či nezaslouží, ale podle jeho schopností či štěstí, je stejně důležité jako skutečnost, že při utváření zákonů bychom neměli předem vědět, kdo jejich aplikací získá, a kdo ztratí." Po dlouhou dobu systém fungoval tak, že poukazoval na to, co těmito změnami ztratíme. Ovšem důvod proč myšlenka na nějakou změnu vzniká, je něco získat!

A už je moc pozdě přešlapovat na místě a polemizovat, zda nám ta či ona změna dá více než vezme. Státní dluh se stále navyšuje a my se snažíme splatit jen úroky z dluhu. Může za to naše morálka. Sami si podřezáváme větev, na které žijeme. Zaprodáváme vlastní svobodu a říkáme tomu svoboda. Proč se tu lidi hlásí ke své národnosti, ale ke státu se už nehlásí? Vždyť oni tvoří ten stát. Demokracie tak, jak ji aplikujeme je další cestou do otroctví 21. století. "Nástup socialismu měl znamenat přechod z říše nutnosti do říše svobody. Měl přinést ,,ekonomickou svobodu", bez níž by již nabytá politická svoboda ,,neměla smysl." Totéž jsme očekávali od demokracie. Narážím tím na to, že je naše země zahlcena zahraničními firmami, které nás používají, jako pracovní sílu v jejich mašinériích. Utlačují menší podnikatele, kteří nemají šanci konkurovat velkým gigantům.

Je tu obava, že se náš trh zhroutí tím, že tito giganti přesunou své výrobní linky do zemí 3. světa kvůli levné pracovní síle. Tyto firmy mají velkou páku ve vyjednávání se státem. Nebudu to globalizovat, ale systém některých firem, které parazitují na svých dělnících, kteří pracují za minimální mzdu 12 hodin denně. Firmy toho zneužívají a argumentují tím, že na jejich místo čeká 5 dalších. Byli jsme demokratičtí, ale k těm druhým a k sobě samým jsme bohužel nedali větší svobodu a větší možnosti pro náš celkový růst. Tím nechci říct, že možnosti nejsou nebo by byli nedosažitelné. Jen jich je málo.

Často je naše země označována za odpadkový koš Evropy. Je to z toho důvodu, že se k nám vozí nekvalitní potraviny a odpad, například z Německa, na uskladnění. A proč? Protože zde je za peníze možné vše. Chybí nám morální zábrany. S příchodem kapitalismu se stáváme čím dál více bezohlední k celému okolí. Stále tvrdím, že některé problémy se dají přisoudit tomu, že naše demokracie je mladá. Ale za většinu problémů demokracie může špatný lékař, který léčí příznaky a né příčinu. Můžeme problémy s demokracií svést na špatné politiky. Jenže pravda je taková, že ten špatný lékař je v každém z nás.

I za předpokladu, že bychom se naučili si vládnout, tak se už nevyhneme podepsané smlouvě s naším velkým bratrem. Tím velkým bratrem je Evropská unie. Idea Evropská unie je nový druh socialismu. Je zajímavé, že toto společenství založily státy, které demokracii pěstují už delší dobu.

Správná otázka je proč? Co je vedlo k založení takovému společenství? Můj názor je takový, že Hayek se mýlil. Mýlil se, že volný trh a konkurence je to nejlepší pro ekonomický růst a rozvoj. Pokud by tomu tak bylo, proč chce EU regulovat trh? "Ekonomická regulace není jen mocí nad jedním úsekem lidského života, který lze oddělit od ostatních - je to regulace prostředků pro všechny naše cíle. A má-li někdo pod kontrolou prostředky, musí také určovat, k jakým cílům mají sloužit a které hodnoty mají větší a které menší váhu - stručně řečeno, v co mají lidé věřit a za co bojovat."

Máme v EU své delegáty, ale tomu zbytku je jedno, jaký dopad bude mít regulace na náš stát. Jak pak chránit demokracii, když na druhou stranu si jí necháme omezovat? "Mnozí lidé uznávají, že současné politické trendy představují vážnou hrozbu pro naši ekonomickou budoucnost a že jejich hospodářské důsledky ohrožují i mnohem vyšší hodnoty, a přitom jsou schopni si namlouvat, že podstupujeme hmotné oběti pro dosažení ideálních cílů." Tohle je asi ten pravý důvod, proč jsme členy EU. Najdeme některé pádné důvody vstoupit do EU, ale proč Evropskou unii založily ekonomicky silné státy? Dle mě je ten důvod prostý - pomocí EU mohou regulovat trh v Evropě a tím si udržet suverenitu.

Evropská unie má i své výhody. Máme mnohem lepší pozici ve vyjednávání ve světě. Ale to vše za cenu určité svobody. "Nadnárodní orgán může být velmi spravedlivý a přispět obrovským dílem k ekonomické prosperitě, pokud se spokojí s udržováním pořádku a vytvářením podmínek pro rozvoj národů. Centrální orgán však nemůže být nikdy spravedlivý a dovolit lidem žít život podle jejich představ, jestliže rozděluje suroviny a přiděluje trhy a jestliže spontánní snaha musí být "schvalována" a bez jeho povolení nelze dělat nic."

V poslední době narůstá ekonomický problém EU, protože ekonomicky silné a prosperující státy nezvládají dotovat všechny slabé státy. Zatím je to jen problém, o kterém se ví. Dokud bude možnost si půjčit od světové banky, nebude na fungování Evropské unie nic znát. Ale až nebude z čeho brát a dluhy se budou muset platit, budou peníze vymáhány vojenskou silou. A my se opět vrátíme o několik generací zpět.

Věřím, že až dospěje generace, která nepoznala moc a sílu socialismu. Bude tato generace schopna posunout svobodu státu a tudíž i nás výše? Mladí ovšem nesmí opakovat stejné chyby. "Jako první je zapotřebí vymanit se z nejhoršího současného tmářství, které se nám snaží namluvit, že všechny naše kroky v nedávné minulosti byly buď moudré, nebo nevyhnutelné. Nikdy nezmoudříme, dokud si neuvědomíme, že mnohé z našich činů byly velmi pošetilé."

Myšlenka socialismu nebo demokracie není ve své podstatě špatná. Problém přichází v realizaci těchto myšlenek. S ohledem na historii zjišťujeme, že realizace obou myšlenek nebyla doposud bezchybná. Z toho lze usoudit, že musí existovat jiné východisko. Nikdo nám ho nedá, musíme si východisko vytvořit, už se tomu nebude říkat demokratický socialismus nebo nějaká obměna těchto slov. Ale bude to naše svoboda, kterou chceme. A budeme se pro ní muset obětovat.

Literatura:
F. A. Hayek: „Cesta do otroctví“ The Road to Serfdom,
vydaného: The University of Chicago Press

Publikoval(a): Retor, 16.6.2014