Anotace: Něco pro zamyšlení nad sebou samým.

Sedím tu. Koukám na prázdný papír a poslouchám hudbu, která se line z přehrávače. Hudbu, kterou slyším, vnímám celým svým srdcem, a když pak nakonec skončí, cítím smutek a netoužím po ničem jiném než vrátit čas a to co jsem slyšela, chci slyšet znovu. Pravda asi si teď říkáte, proč si tu písničku nepustím znovu, ale já vím, že už bych necítila to samé. Stačilo by pouze vrátit čas.
Čas je jako píseň. Má začátek a konec. Někde je slabá a smutná, jinde graduje a vybuchuje v jednotlivé impulzy. Občas noty tvoří neurčitou změť tónů a my cítíme chaos. A jako píseň v nás něco zanechá, ať je to pocit nebo vzpomínka, čas dokáže to samé. Čas nás, každý den, každou minutu, v jakékoliv roční období, strhává a zatahuje do jednotlivých situací a jen v pozadí tiše čeká, jestli si nabijeme čumák, nebo vyjdeme jako vítězové. Tohle dělá od začátku našeho života a dělat to bude až do konce.
Když se někoho zeptám, co hodlá dělat v budoucnosti, nebo co plánuje, často se mi dostane odpovědi, že neví, co bude dělat zítra, natož v budoucnosti. Jak tohle někdo může říct?! Jak někdo může říct, že na rozmyšlení má dostatek času? Čas plyne jako dravá řeka a pokud chceme něčeho dosáhnout, nesmíme propásnout ten správný proud, který nás odnese tam, kam bychom si přáli. Čas je krutý a na opozdilce nečeká.
Když se zamyslím, je mi teprve 16, ale už teď mohu říct, že čas mi hodně dal, ale také mi hodně vzal. I tady platí pravidlo něco za něco. Ale platí také pravidlo, čas to spraví. Čas dokáže vyléčit hodně hluboké rány, nedokáže vymazat vzpomínky a pocity s nimi spojené, ale dokáže potlačit bolestné a hluboké pocity, které nás sužují a ikdyž je nevymaže, zjemní je. Člověk na čas, v tomhle ohledu, velmi spoléhá. Je mi mizerně? Čas to vyléčí. Přišla jsem o milovanou osobu? Ano teď to bolí, ale časem si na to zvyknu, nebo se mi podaří zapomenout. Opět to čas vyléčí.
Takže čas je pro člověka nesmírná útěcha. Každopádně já často kolem sebe vidím, co čas dokáže napáchat. Stačí se kolikrát podívat kolem sebe, co čas dokáže s námi udělat. Jak lidé vyvádějí. První vráska? První šedivý vlas? Bolavé tělo? Tak málo stačí k tomu, abychom si uvědomili, že stárneme a každý den se naše písnička blíží ke konci. To si uvědomuje mnoho lidí. Je zvláštní, že právě mladí lidé prohlašují, že život a čas, který máme, potřebují prožít na plné pecky. Ale v dnešní době to znamená pouze nadměrné množství alkoholu, cigaret a ostatních hnusů. Co je to za užívání, být v neustálém limbu a opojení? Třeba mi to jednou někdo vysvětlí, ale já si myslím, že tohle není ta správná cesta k prožití života na plné pecky.
Znáte ten pocit nekonečného času? Jak je možné, že jednou čas uplyne tak rychle, rychleji než mrknutí oka a jindy si říkáte, proč to už nemůže skončit, proč tu musím trpět. Proč to není naopak? Proč věci, které milujeme, baví nás a jsou to nejlepší, nemohou plynout pomalu, abychom si je stačili pořádně užít a nabažit se toho krásného pocitu, který v nás vyvolají a naopak věci, které nás nebaví, protiví se nám a nesnášíme je, nepřeletí rychlostí blesku a my se tak nemuseli dlouho trápit? Asi každý by to tak chtěl. Nemá smysl, ptát se proč to tak je, prostě to tak je, ať se nám to líbí nebo ne. Jedinou radou je, najít si i v té nejhorší věci alespoň kousíček něčeho, co nás baví a pokud ani to nepomůže, myslet si alespoň to, že pokud přetrpím tohle, pak už bude dobře.
Určitě jste si už několikrát přáli vrátit čas, když jste něco pokazili, o něco přišli, nebo se vám něco nepovedlo. Já si už mnohokrát pronesla tu prosbu „ Kdybych tak mohla vrátit čas…“. Přála bych si, aby jednou v budoucnu někdo vynalezl stroj, který by dokázal vrátit čas. Třeba jen jednou. Aby člověk dostal možnost a šanci, nepovedené věci vrátit zpátky, napravit chyby, které udělal, pomohl tam, kde ho tehdy bylo třeba. Jo, to by bylo fajn.
Nejsem si jistá, jestli jsem odpověděla na otázku člověk a čas, ale s jistotou mohu říci, že v tento okamžik to takto cítím. Čas pro mě představuje píseň, co právě hrají na moje přání a která sice jednou skončí, ale prozatím mám možnost skladateli mluvit do psaní notiček tak, jak bych si přála a pokud možno svou píseň napsat podle svých představ, bez předsudků ostatních. A věřte mi, já ty svoje noty využiju! Bůh ví, kam mě čas zavane a co mi čas přinese za životní zkušenosti a ponaučení, ale to není vůbec podstatné. Čas je bohatství chudých i bohatých a je jen na nás, jak s časem naložíme. Proto nemarněme čas a vzhůru do života. Copak chcete svůj čas prosedět na zadku doma?

Publikoval(a): Vlčice152, 2.7.2014