Anotace: O touze jako takové jsem se už pokoušel psát a definovat ji v poezii ale i přesto mi tento divný a neodbytný pocit nedovolí, abych se o něm znovu nepokoušel uvažovat a psát. Bude-li to ke čtení ponechám na posouzení laskavému čtenáři....

Touha psát , vyslovit se , zachytit tok myšlenek. Nebo naopak prostřednictvím psaného slova se uzavírat do sebe. Vytvářet či utvářet si vlastní myšlenkový svět, ke kterému se mohu vracet, když mám chuť , něco mne tíží a cítím se prachmizerně. To jsou jen některé důvody ve výčtu těch o kterých tuším , že mě ženou do této mě neznámé a poněkud cizí činnosti. Snad bych našel více důvodů , při hlubším zamyšlení a úpornějším hledání v tmavých koutech svého já. Někdy je těžké ba přímo zhola nemožné , přesně definovat pohnutky té či oné činnosti , kterou zrovna právě teď máme chuť vykonávat.
Držet v ruce pero, nebo tužku nad prázdným papírem , nechat se jím inspirovat v psaní o životě. Nebo se naopak nechat inspirovat životem a používat pero a papír jako prostředek k zachycení myšlenek, dějů a skutečností , jež nás provázejí. Snad ano , možná obojí. Já zkouším doposud čerpat jen ze své fantazie a drobných životních zkušeností. Nevím proč , ale mám jakési nejasné obavy , čerpat náměty od jiných lidí a jejich zajímavých životů. I když si dost často říkám
"tohle je ono , to by stálo za napsání", nebo " to by byla hrozná škoda nenapsat". Snad ano , možná , asi by to opravdu byla škoda, nechat volně plynout střípky úžasných příběhů , které píše sám život, bez povšimnutí.
Jsem si toho vědom , ale zatím jsem nenašel dost odvahy k pokusu o napsání a zachycení nějakého takového příběhu. Občas ve mně vyplave na povrch mastné kolo méněcennosti a pochyb , jestli to dokážu. Necítím se být natolik schopný , abych dokázal přenést na papír to , co moje duše cítí, že by mělo být zapsáno tak , aby to neupadlo v zapomnění. Zároveň mám obavy zdali bych dokázal popsat děj tak , aby se to dalo vůbec číst. Zmítají mnou pochyby a mísí se s omáčkou chuti do psaní. Výsledný guláš opět nic neřeší. Chuť zůstává a pochyby rovněž, kdo zvítězí , toť otázka. Nejsem rozhodčí ani divák , jsem aktér této podivné hry.
Snad , možná, bohužel však právě teď zrovna nevím který. Někdy jsem na té , jindy na oné straně , jenže nikdy nevím , která že je ta správná. Snažím se zrekapitulovat všechna pro a proti , moc mi to nejde.
Nejsem pedant a pořádníček , takže se mi vždy některá pro i proti ztratí. Pokaždé mi vyjde něco jiného a ve finále opět zbude chuť do psaní s následnou skepsí , zdali to dokážu. Mnohokrát jsem už četl názory moudrých na podstatu té či oné činnosti a schopnosti. Vždy se dostávám ke zcela jednoduché až geniální poučce. "Máš-li chuť i pochybnosti , zdali máš udělat něco o čem nejsi na 100% přesvědčen , že to dokážeš, prostě to udělej".
Ani nevíte , co všechno dokážete , dokud to nezkusíte.
"Svatá pravda" , jak říkali naše babičky. Nemám , co bych k tomu dodal. Snad jen to , že budu-li se sám chtít přesvědčit o svých schopnostech , nebo neschopnostech , nezbude nic jiného "než to prostě udělat". Pátrání v duši , po příčině onoho nutkání , mě nepřivedlo nikam dále nežli k tomuto poznání. Pokud chci pokročit dál (a já chci) , nezbude jiná cesta. Pak se uvidí a nebo neuvidí, ale potěšení z činnosti samotné , mi zůstane a to je dobře. Setkám-li se sám se sebou na svých popsaných stránkách. Potěší-li a obohatí moje laické spisovatelské pokusy, jen jednoho člověka mimo mne, nebude to marný čin.
Literatura a psané slovo vůbec , mělo v mém životě svůj velmi omezený prostor , až do doby , kdy jsem se sám z ničeho nic , nezačal pokoušet zaznamenat své myšlenky a pocity do souvislých slov a vět. Teprve tehdy jsem začal vnímat daleko více význam , krásu , rozmanitost i náročnost psaného slova. Obrovskou šíři dosahu a dopadu literatury na čtenářskou obec. Teprve pak mi došla ona magická moc , myšlenky a pocitů vyjádřených formou psaného slova na duši jedince i celých skupin v převeliké obci čtenářské.
Neznám žádný jiný prostředek , kterým bych tak věrně a barvitě dokázal zprostředkovat své myšlenkové pochody, někomu jinému. Samozřejmě hudba, výtvarné umění všeho druhu ,to jsou další vzácné dary , jež umožňují zprostředkovat pohled diváka do umělcovy duše.. Vyžaduje to ovšem určitou dávku a schopnost správného vnímání , či lépe řečeno "správného pohledu na věc". Kdežto psané slovo poměrně přesně a dokonale zprostředkuje stejný , nebo požadovaný pohled na tu kterou věc v tom "správném" směru ,daleko jednodušeji . Jde "pouze" o , správný slovosled a schopnost zprostředkovat čtenáři pomocí slov , poskládaných do vět a souvětí , kapitol , dílů i celých knih tak , aby dosáhli kýženého efektu.
Není to samozřejmě až tak jednoduché (svět by byl plný geniálních spisovatelů). Toho jsem si vědom a možná právě proto mám obavy z vlastní neschopnosti poskládat jednotlivá slůvka tak , ab vyjadřovala přesně to , co se od nich zrovínka nyní očekává. Snažím se kontrolovat sám sebe, být sám sobě kritikem , ale schází mi objektivita nezávislého pozorovatele. I když v mé mysli , neustále vyvstává zajímavá definice kritiky. "Kritik je ten , který píše o tom , jak by to on napsal, kdyby to sám uměl". Nebo něco jadrnějšího a drsnějšího " po boji je každej generál" . Ne , ne dosti legrace. Přese vše , co jsem o této touze napsal a hlavně dlouze a tvrdě konfrontoval se svým bázlivým já.
Stejně jsem nedošel k žádnému jinému závěru , než-li k definici té jediné , jednoznačné a řekl bych správné.
"Chceš-li něco udělat, tak to prostě udělej".
A já bych ještě dodal, buď sám sebou, buď tím kým chceš opravdu být. Neboť to je úděl a úloha našich duší , našeho já , tady na tomto světě. Snažit se neustále a klopotně , mnohdy marně o to , čím chceme být.

P.S. Červíček nedůvěry ve správnost mého konání žije dál, jakoby nezávisle na mém chtění i všemu tomu , co jsem napsal.
Asi neumí číst.....

Publikoval(a): Taren, 28.9.2014