Anotace: Úvahy o tom, co se stane s naší láskou ke psům, když zemřeme.

Přemýšlel jsem, jak by to dopadlo, kdybych měl, řekněme, deset psů, a po naší smrti by se duše jich všech setkaly s tou mojí v Nebi. Každý z těch psů by ke mně přiskočil jako ke svému jedinému pánovi a chtěl by mě mít celého pro sebe, což by ale samozřejmě nebylo možné.
Řekněme však, že bych žil milión let místo několika desítek. Ovšem, že z hlediska věčnosti i to je nic. Ale to teď nebudu rozebírat.
Psy mám rád a nějaký ten psí kamarád je vždy zapotřebí. Byl bych s nimi "po celou dobu" a během toho miliónu let bych jich měl mnoho. A kdyby každý z nich žil deset let, tak když bych ten milión vydělil deseti, dostal bych sto tisíc. Právě tolik psů bych měl. A abych jim všem zůstal alespoň trochu věrný, pravidelně bych chtěl každému z nich věnovat jeden den vzpomínání. Ale to by znamenalo sto tisíc dní vzpomínání, což je téměř 274 let!
Ovšem, kapacita lidského mozku je nedostatečná na tohle (pravidelné) vzpomínání na všechny ty psy a není schopná uchovat informace z tak dlouhého života, jaký bych měl.
Bylo by to možné, jen kdybych měl jiný mozek, ale to už bych nebyl já a svojí lásku ke psům bych neprožíval způsobem, jakým ji prožívám. Prostě ať nad tím přemýšlím, jak chci, vždycky dojdu k závěru, že žít jako člověk a zároveň dlouho, není možné. Lidský život je krátký.
A psí život je ještě kratší. Pes nám dává celý svůj život, kdežto my jemu jenom menšinu toho našeho. To znamená, že náš pes je nám věrnější, než my jemu.

Otázka: Jak může být pes po smrti šťastný v Nebi, když je tam bez svého pána?

Milovali jste svého čtyřnohého přítele a on zemřel. Chcete vědět, kdy se s ním znovu shledáte?
Pokud nevěříte v žádné Nebe a chcete, aby byl váš pes přesně takový, jako tady na Zemi, když jste spolu žili, tak si na to prostě a jednoduše počkejte. Přijde to samo, neboť všechny příběhy, které prožíváme, se stále opakují. Citáty z knihy "Nekonečný příběh":

"Je to věčný proces. Příběh bez počátku a konce. Nekonečný příběh. A takhle to vždycky bylo, a takhle to vždycky bude. Chceš vidět toho, kdo ten příběh vymyslel?
Pak se otevřel prostor a bylo vidět za hranice všech hranic. A Kasiova duše spatřila nekonečnou tvář s nekonečným pohledem nekonečných očí. Někoho mocnějšího, než jsou všichni mocní, a moudřejšího, než jsou všichni moudří. A pak konečně pochopila, proč musí byt tenhle příběh takový, jaký je, i proč se musí nekonečněkrát opakovat."

"Po celou tu nekonečnou dobu, po kterou se tento příběh odehrává, se na jeho děj divá čísi chladná a nekonečná tvář. Viděla jej již nekonečněkrát a zná jej cely zpaměti. Oči té tváře mají chladný a ledový pohled, prostý všech lidských emocí."

Publikoval(a): VolkodavKO, 6.5.2016