Anotace: Každý člověk má právo na průměrné množství osobního štěstí.

Každá dokonalá lidská společnost se na prvním místě musí postarat o dvě věci:
1. Poskytnutí účinné pomoci lidem, kteří příliš intenzivně trpí. Není-li možno jim pomoci, milosrdně zemřou (= euthanasie).
2. Poskytnutí průměrného množství subjektivního štěstí každému člověku (přibližnou míru šťastnosti lze diagnostikovat pomocí zobrazení "vnitřní aury"). Docílit toho úplně samozřejmě není v praxi možné, ale lze se vyhnout většině extrémů, co mají vliv na štěstí.
Našemu vesmíru je přiděleno určité množství energetického a duchovního potenciálu (tím pádem je mu také přiděleno celkové množství subjektivního štěstí všech bytostí, které v něm existují), jehož část se uskutečňuje prostřednictvím života všech lidí.
Z toho vyplývá, že každé lidské společnosti je dáno určité množství subjektivního štěstí všech lidí, kteří v ní mají žít. A když ho někteří z nich dostanou nadprůměrné množství, zbytek dostane jen podprůměrné (podobně jako v jednotlivých vesmírech: v některých žijí méně šťastně, protože v jiných šťastněji, přičemž všechny vesmíry fungují jako buňky gigantického organizmu, existujícího uvnitř obrovské koule).
Každý, kdo je šťastný, dluží ostatním, kteří jsou méně šťastní, než on. Například poctivě pracující člověk dluží bezdomovci, který vůbec nepracuje, ale jen pokud je množství subjektivního štěstí toho pracujícího větší, než toho bezdomovce.
Konstrukce a vláda naší lidské společnosti zabraňuje tomu, aby byli všichni lidé přiměřeně šťastní, a objasnění důvodu toho, proč tomu tak je, překračuje rámec tohoto krátkého článku.
Nejlepší společenský systém, zvaný "Vlažná Harmonie", a řešení nadměrného utrpení lidí, byly vynalezeny a popsány Pavlem Kastlem.

Publikoval(a): VolkodavKO, 11.7.2016