Anotace: Jak často se snažíme nahlédnout do svého nitra?

Z ničeho nic se do mého nitra obrátila pomyslná lupa. Konečně jsem mohla začít číst sama v sobě, a ne jen všecky ty knížky cizích autorů. A co víc, najednou jsem dokázala přečíst věci, na které jsem dřív ani neviděla a nebo jsem nebyla schopná je rozluštit. Četla jsem slovo po slově, pomalu a rozvážně. Všecko se jevilo tak jasně. Zmizely zkomoleniny, gramatické a pravopisné chyby a objevil se souvislý text, který dával smysl. Kolem mě se klidně mohlo střílet, ale já byla soustředěná jen sama na „sebe“ a nic mě v tu chvíli nedokázalo vyrušit. Četla jsem dál a pomalu ale jistě jsem se začala propadat do hlubin svého JÁ. Tunelovala jsem přes souhlásky a samohlásky a čekala jsem, že narazím na konec, na epilog, zkrátka na nějaké dno. Jenže nic takového se nekonalo a já se najednou rozplynula mezi řádky a poznala, že žádné JÁ ani není. Neexistují jiní autoři knih, dokonce ani já nejsem autorem té své. Existuje jenom jedna kniha, a ta má miliardy a miliardy interpretací.

Publikoval(a): Modrozelenýma očima, 2.1.2018