Anotace: Když ovládá nás v životě strach.

Víš člověk v životě hodně tápe, čím chce být, čím bude.
Na co má a co dokáže.
Člověk, každý z nás, má nějaké sny, přání a touhy.
Ale život je moc krátký na to, aby člověk přemýšlel nad tím,
zda to co udělá bude správné. Dokud to neuděláš, nikdy nebudeš vědět, jestli
to rozhodnutí bylo správné.

Každý z nás má z něčeho strach,
někdo z létání, někdo z vody, někdo z pavouků jiný zase z neprožitého života.
Já bych se zařadil po boku možná těch všech, a jako každý člověk,
lidská bytost, mám z něčeho strach, obavy, starosti.
To, zdá se mi, je přirozené u všech.
Bez ohledu na věk, pohlaví nebo víru.

Bát se je přirozené, a člověka strach ovládá, někdy v pozitivním
aby se mu něco nestalo, někdy v negativním.
A právě tím negativním, se lidé nechávají ovládat.
Mají strach, že to nedokáží, to neudělají, to nezvládnou, a támhleto se jim přihodí
a kvůli strachu, celý život sedí doma, bojí se změny, bojí se kroku do neznáma
a strach, ten je ovládá.

Ano život žiješ jen jeden, když si ho pokazíš, špatným rozhodnutím,
stává se, že následky si člověk nese roky, i po zbytek života.
Ale popravě, to ty špatné kroky, omyly a přešlapy nás posouvají v životě dál.
Co bychom byli za lidi, kdybychom v životě jen seděli doma a něčeho
co se odehrává pouze v naší hlavě, se pořád báli.
Vím že udělat rozhodnutí není lehké, člověk kolikrát celé dny
týdny přemýšlí jestli jeho životní krok, rozhodnutí, nebo cesta
jsou správné. Těch různých cestiček v životě každého z nás
je mnoho. Mnoho drobných rozcestí ve kterých si určíme směr
se odehraje za života každého a tím se utváří životní cesta.
Někdo ji má dlážděnou krví, někdo má to štěstí že jde po hedvábné cestě.
Ale každý z nás tu cestu má.

Teď otázka, nakolik nás strach ovládá, na kolik změnil naše plány? naše sny a přání ?
Myslím že u každého to je jinak, ale neříkám, že bát se máme zapomínat.
Já se v životě obával mnohého, ztráty zaměstnání, příjmu, bydlení, vztahu, pohodlí.
Vlastně jsem se celý život něčeho bál.
Že o něco příjdu, že co jsem budoval, tak opět pohřbím v jílu.

A pak to přišlo, zlé se naplnilo.
Přišel jsem o vztah, pak se rozhodl vycestovat. Vše na čem mi záleželo prodal,
vše co mi bylo blízké jsem opustil, vše co mělo hodnotu, do krabice jsem zabalil.
Vzal jsem jednoho dne celý život, a od základu ho změnil.
Co to má co společného se strachem?
Hodně.
Protože tomu kroku, předcházelo hromada strachu.
Strach, a to jsem opravdu cítil, mě opravdu ovládal.
Strach z neznáma, strach že nebudu mít kde bydlet, strach že nebudu mít práci,
strach že se mi něco stane, strach že neuvidím ty na kterých mi záleží,
strach že nebudu poblíž těch kteří to potřebují.
Prostě jen strach mnou cloumal, jen obava střídala obavu a
popravdě, strachu, měl jsem plnou hlavu.
A tak si tu teď vlastně tak sedím, chválím si jak jsem strach překonal
ale otázka mi mozek provrtává, zda-li udělal jsi v životě, to správné rozhodnutí vole.

Publikoval(a): Deltík, 19.4.2020